Kurt Gebauer

* 18. 8. 1941, Hradec nad Moravicí (Opava), Česká republika (Czech Republic)
kurátor, sochař, fotograf, typograf, pedagog

 

národnost: česká
pohlaví: muž
web: www.kurtgebauer.cz
email: kugeba@seznam.cz

Kurt Gebauer
Arcimboldoidní hlava II
2000


400 x 400 cm
Kurt Gebauer
Vosková srdce
1997-99
kombinovaná technika

20-90 cm
Kurt Gebauer
Český rybník
1988
plastika
laminát
85-150 cm
Kurt Gebauer
Alenka
1982-88
plastika
laminát
220 cm
Kurt Gebauer
Dafné
2000
kombinovaná technika
dřevo, laminát
355 x 370 x 370 cm
Kurt Gebauer
Plavkyně II
1981
kombinovaná technika
pryskyřice, textil
182 cm

heslo:
Gebauer je absolventem Školy uměleckých řemesel v Brně (1955-1956), Hořické sochařsko-kamenické školy (1956-1959) a pražské Akademie výtvarných umění (1963-1969, ateliér Vincence Makovského, Karla Lidického). Rok 1972 strávil na stipendijním pobytu v ateliéru C. Baldaciniho na pařížské Academie des Beaux Arts. Jeho tvorba osobitým způsobem navazuje na odkaz nové figurace, pop-artu, Fluxu a v osmdesátých letech i na ironicko-postmoderní diskurs. Do diváckého povědomí se Gebauer zapsal svými exteriérovými realizacemi v rámci sochařských přehlídek (Sochařské setkání ve Vojanových sadech, Praha 1973 a 1986, Konfrontace II, Praha 1978, *) Malostranské dvorky, Praha 1981, Forum 88, Holešovická tržnice, Praha 1988). Když měl 80. v letech možnost umístil svá díla do veřejného prostoru, přiklonil se k umění konceptu a instalace, ovšem s podtextem bizarně ironicko-groteskních prvků, příznačných pro fenomén "české grotesky". Typickým rysem Gebauerova díla je hravost a použití sochařsky netypických materiálů (textil, pletivo, fólie, lamináty), které s obměnami požívá od konce 60. let především pro svoje figurální práce. Signifikantním motivem se v rámci Gebauerovy tvorby stala dívčí figura v pohybu (plavkyně, běžkyně apod.), jíž v průběhu 80. let doplňuje postava obřího trpaslíka, symbol konzumní společnosti s podprůměrným vkusem. Jeho tvorba je od počátku založená na subjektivním vztahu k okolnímu světu, je „seismografem společenského vědomí se zpětnou historickou aktuálností“ (Dan Merta).
ŠB-JP (Štěpánka Bieleszová, Jakub Potůček, Muzeum umění Olomouc, 2008)
* vyrůstal ve skromných poměrech, díky podpoře učitelů a jejich doporučení se dostal ke studiu sochařství nejprve na Škole uměleckých řemesel v Brně (1955) a o rok později na Sochařsko-kamenické škole v Hořicích v Podkrkonoší
* ke studiu Akademii výtvarných umění v Praze k prof. Makovskému byl přijat na třetí pokus (i přes písemnou stížnost adresovanou Kanceláři prezidenta republiky), do té doby docházel do pražského ateliéru Karla Hladíka
* absolvoval stáž ve Stuttgartu u sochaře Otto Herberta Hajeka (1965) a v Paříži na Academii des Beaux Arts u Césara Baldaciniho (1972)
* deset let žil s manželkou a synem u Stradonic ve srubu bez základního sociálního zázemí, choval ovce a založil „vlastní stát Gebauer“. Boj s přírodou a jejími zákonitostmi právem považoval za férový ve srovnání s fungováním společnosti, která neměla a nemá žádná rovná pravidla.
* člen Volného seskupení 12/15 Pozdě, ale přece
* iniciátor a spolupořadatel úspěšných neoficiálních výstav a setkání (Tichá Šárka, 1977, Dvorky ´81 aj.)
* od roku 1990 vedoucím a od 1992 profesorem Ateliéru sochařství Vysoké školy umělecko-průmyslové v Praze
-
Dílo
* Gebauerův výtvarný názor a styl se formoval v průběhu 60. let pod vlivem pop-artu2 a vznikající nové figurace avšak i dalších oblastí umění (akční a konceptuální tvorba a dokonce i minimalismus) zachovávaje si stále racionální odstup a logické uvažování. Nikdy nebyl příznivcem hlubokého hloubání o smyslu existence. Vždy se zajímal o skutečné věci, lidi a život.
* již od počátku vybočoval z klasických i moderních představ o sochařství a zřídka pracoval s konvenčním sochařským materiálem. Vznikaly nejrůznější asambláže kombinující nejrůznější materiály, jimž vévodil vycpávaný textil, pryskyřice a drátěné či proutěné konstrukce.
* pohybuje se na pomezí grotesky, reality a absurdity. Většina jeho prací více či méně reaguje na události a situaci v Československu. Neustále se vrací ke třem základním motivům: „obludy a pomníky“, „plavkyně a bohyně“ a „neposedné dívenky“.
* nejznámější jsou pravděpodobně vycpávané a následně tvrzené textilní Plavkyně (1969-74) parafrázující věčné téma ženy, objektu erotické touhy i bohyně-matky. V 80. letech pak upoutal pozornost sérií trpaslíků parodující pózy stranických pohlavárů i přihlouplé postoje některých spoluobčanů.
* v současné době používá především neopracovaný lomový kámen, z něhož sestavuje v krajině jakési postavy, hlavy či předměty. Jeho snem je veřejné, obecní, sochařství, kdy sochař vytváří pro obec (město) figury, hrdiny, bohy či krásné objekty. Sochařství je pro něj druh zabydlování a polidšťování prostoru okolo nás.
V letech 1955-1956 studoval na Škole uměleckých řemesel v Brně, 1956-1959 na Sochařsko-kamenická škole v Hořicích v Podkrkonoší, 1963-1969 na Akademii výtvarných umění v Praze (prof. Vincent Makovský, Karel Lidický), 1972 École des Beaux Arts v Paříži (prof. César Baldacini). Je člen Volného seskupení 12/15 Pozdě, ale přece. Od roku 1990 vede na Vysoké škole umělecko-průmyslové v Praze ateliér veškerého sochařství. Ovládá tradiční sochařské řemeslo (začátkem 60. let pracoval jako kameník v Emauzích, na Prašné bráně a ve Valdštejnském paláci), ale většinou používá méně obvyklé výtvarné postupy a netradiční materiály – plexisklo, umělou pryskyřici, epoxid, plátno, koudel apod. Vrcholem tvorby ale zůstávají sochy dívek ze druhé poloviny 70. let, dnes už klasická díla českého moderního sochařství. Patří k předním představitelům tzv. české grotesky, v jeho plastikách je přítomný humor, svým dílem vždy pohotově reaguje na společenské i politické problémy. V roce 1984 vytvořil v Galerii H v Kostelci nad Černými lesy odkládací stěnu v podobě ženské postavy a sedm nadživotních trpaslíků vystavených později na mnoha místech v celé republice.
Petra Příkazská /text listu z cyklu Mozaika. Galerie moderního umění v Hradci Králové, říjen 2010
Truk Reauabeg, AVU Praha 1969
Výtvarník, grafik a sochař, texty ke katalogům výstav.