národnost: česká
pohlaví: muž

heslo:
Mládí prožil v Rusku, cesty po Evropě, Rusku, na Dálný Východ a do Tichomoří inspirovaly často jeho práci. V roce 1922 se vrátil do Prahy, ve škole Maxe Švabinského získal technickou zručnost a kresebnou výrazovost, uplatněnou ve figurálních kompozicích i portrétu. Hlavní vývojový proud Fialovy tvorby určují knižní ilustrace. Ve 20. letech se opakují náměty z Orientu (Kniha Ogasavara, 1928). Jistý zlom představuje studijní pobyt v Paříži v letech 1927-28. Vlastní výraz Fiala získal v polovině 30. let zhuštěním epického děje, plastickou a kresebnou zkratkou, začíná používat v ilustracích barvu. Pohádkové náměty vrcholí v ilustracích Nizámího knihy Sedm princezen (1943) a ruských pohádek. Dokonalé spojení s literární předlohou dokládají celostránkové ilustrace Puškinovy Kapitánské dcerky (1937, 1950). Ve 30. letech vznikly studie lidových typů z cest na Slovensko a podkarpatskou Rus. Pracoval na velkém dioramatu Inaugurace prezidenta Georga Washingtona v New Yorku (1938-1939). Ve 40. letech vrcholí historicky národně motivované cykly barevných litografií (Staroslovanský cyklus, 1944), na které navázal po válce (A. Jirásek, Časy hrdinské, 1950, 1958). Výraznou kresebnou obrysovou linii uplatňuje i v malbě portrétů (Antonín Matějček, 1949; Cyril Bouda, 1963).
zdroj - AKo (Adriana Primusová - Kořisková)
Nová encyklopedie českého výtvarného umění, Academia, Praha 1996. s. 174
-
Malíř, grafik, ilustrátor se narodil 15.7.1896 v Praze – Bubenči. Jeho rodina se odstěhovala do Ruska a usadili se trvale v Charkově, potom na Krymu, kde moře a příroda výrazně působily na jeho obrazotvornost. V letech 1910 – 1911 navštěvoval ve Vídni soukromou malířskou školu. Následně se vrací do Charkova, kde působí jako učitel kreslení, rýsování a krasopisu
Vstupuje na Akademii výtvarných umění v Petrohradě, kde studuje u prof. Makovského, Běljajeva, Tvarožniková a Zalemana. V roce 1919 ve Vladivostoku se stává posluchačem tamní university a zároveň vyučuje kreslení na ženském gymnasiu. Poprvé se seznamuje s litografickou křídou. V roce 1920 odjíždí s malířem Burliukem do Japonska, kde se zúčastnil několika výstav. Roku 1922 se po dlouhé cestě Čínou, přes Singapur, Ceylon, Aden, Port Said vrací do vlasti. Vstupuje na Akademii výtvarných umění do grafického atelieru
Prof. M.Švabinského, kde absolvuje v roce 1926. Jako stipendista navštěvuje v letech 1927 – 1928 Paříž, kde se účastní výstav v pařížském Salonu a dostává za barevné litografické podobizny čestné uznání. V roce 1938 pracuje Václav Fiala na velkém dioramatu „Inaugurace presidenta G.Washingtona r.1789“ pro čs. pavilon na světové výstavě v New Yorku.
Účastní se ve S.Č.U.G. Hollar všech jeho výstav v republice i v zahraničí.
Vystavuje v Japonsku, Rusku, Paříži, na výstavě české grafiky v Chicagu 1929, Clevelandu, Los Angeles. Na mezinárodní výstavě dřevorytů ve Varšavě, ve Vídni na výstavě čs. umění, dále v Lyonu a Sofii. Václav Fiala absolvoval nespočet studijních cest po celém světě, ze kterých čerpal pro svoji výtvarnou tvorbu a následně ji prezentoval na mnoha autorských výstavách ve své vlasti. Absolvoval kromě mnoha cest po světě rovněž řadu studijních cest po vlasti, ze kterých pochází výtvarné cykly krajinných motivů, venkovských námětů, hospodářských stavení, kostelů apod. Z nichž mnohé se dnes stávají vzácným dokumentačním materiálem minulé doby.
Václav Fiala ovládal veškeré grafické techniky, zejména tisk z hloubky, mědirytiny, akvatinty,dřevoryt i litografii. Jako kreslíř střídal všechny kreslířské techniky, nejvíce jeho rozmývanou kresbu perem nebo štětcem a černou křídu. Ilustroval a opatřil obálkami značný počet knih.
Václav Fiala zemřel 25.6.1980 v Praze.
prachenskemuzeum.cz, 21.10.2020

poznámka:
otec Vladimíra Fialy