Jan Švankmajer

* 4. 9. 1934, Praha, Česká republika (Czech Republic)
loutkář, básník, sochař, scenárista, grafik, keramik, režisér, kurátor, animátor, ilustrátor

 

národnost: česká
pohlaví: muž

Jan Švankmajer
Spád
1961


Jan Švankmajer
Velká korose
1963


Jan Švankmajer
Přírodopisný kabinet I.
1972


Jan Švankmajer
Přírodopisný kabinet IV.
1973


Jan Švankmajer
Přírodopis, tab. 2
1973
kolorovaný lept

760 x 600
Jan Švankmajer
Arcimboldovská hlava
1975
akvatinta

760 x 535

heslo:
Jan Švankmajer (1934), zpočátku autor strukturální malby a asambláží (informel). Posléze režisér a scénárista krátkých animovaných filmů: Poslední trik pana Schwarzewaldea a pana Edgara (1964), Rakvičkárna (1966), Historia naturae (1967), Leonardův deník (1970) aj. Jeho takzvaná volná tvorba sleduje některé filmové postupy (Historia naturae, 1967), jde o cykly grafických listů, mystifikačních, pseudovědeckých ilustrací fantastické fauny a flóry, sdružené pod názvem Švankmajersbilderlexikon. Počátkem sedmdesátých let se stává členem Surrealistické skupiny v Československu, spolupracuje na kolektivních projektech. Je m.j. autorem konceptu „gestického sochařství": do plastického materiálu je otiskováno okamžité autorské gesto. Vytváří novodobé varianty alchymických nástrojů či dalších hermetických atributů, paralelně též řadu objektů a asambláží (a rovněž několik animovaných postav ve svých filmech), jako přímé arcimboldovské citáty. Filmová tvorba je opět úzce propojena s výtvarnou - směřuje přes Otrantský zámek (1979), Zánik domu Usherů (1980), Možnosti dialogu (1982) po celovečerní Něco z Alenky (1987) a dále přes Zamilované maso (1989), kultovní Konec stalinismu v Čechách (1990) k celovečerním filmům Lekce Faust (1994), Spiklenci slasti (1996) a Otesánek (2001). Poslední Švankmajerova výtvarná díla jsou spontánní parafrází mediumních kreseb (výtvarnou teorií řazených do oblasti takzvaného art brut).
Kritická maxima: Jan Švankmajer ignoruje důsledně estetické zřetele, i když, paradoxně, „švankmajerovská estetika" se už vyučuje ve školách, hodí-li se mu to, použije bez váhání anti-či mimo uměleckou techniku. Výsledek je vždy působivý, protože původní, autentický: jsou tam především jeho obsese, jeho sny, jeho dětství, emocionalita, afektivita v surovém i metamorfovaném stavu. Je to autor, který ručí za své dílo vlastní duší, i kdyby měla být černá.
František Dryje v katalogu výstavy Eva Švankmajerová, Jan Švankmajer: Paměť animace, animace paměti. Plzeň, Galerie města Plzně, 2004
-
V letech 1950-1954 studoval na Vyšší škole uměleckého průmyslu, 1954-1958 režii a scénické výtvarnictví na divadelní fakultě Akademie múzických umění v Praze (profesor Richard Lander). Od roku 1970 se účastní kolektivních aktivit Surrealistické skupiny v Československu (Skupina českých a slovenských surrealistů). Spolupracoval s divadlem D 34, krátce působil v libereckém Státním loutkovém divadle, v roce 1960 založil při Divadle Semafor Divadlo Masek, pracoval v Laterně magice, později jako scénograf spolupracoval s Divadlem Na zábradlí, Večerním Brnem, Činoherním klubem. V době, kdy nemohl točit vlastní filmy (1973-1980) byl zaměstnaný na Barrandově jako výtvarník a trikař. Od roku 1958 vytváří volná výtvarná díla, od roku 1974 se soustavně věnuje taktilním experimentům, zkoumá souvislosti mezi hmatem a fantazií. V roce 1983 vydal v nákladu pěti kusů obsáhlý sborník Hmat a imaginace (knižně 1995). Společně s Evou Švankmajerovou vyráběl pod značkou E. J. Kostelec autorskou keramiku. Natočil desítky animovaných i hraných filmů, oceněných na mnoha domácích i zahraničních festivalech. Z filmografie: Poslední trik pana Schwarcewaldea a pana Edgara (1964), J. S. Bach: Fantazie g moll (1965), Spiel mit Steinen (1965), Rakvičkárna (1966), Et Cetera (1966), Historia naturae (1967), Zahrada (1967), Byt (1968), Picknick mit Wiesmann (1968), Tichý týden v domě (1969), Don Šajn (1970), Kostnice (1970), Jabberwocky - Žvahlav aneb Šatičky slaměného Huberta (1970), Leonardův deník (1972), Otrantský zámek (1973-1979), Zánik domu Usherů (1980), Možnosti dialogu (1982), Do pivnice - Do sklepa (1982), Kyvadlo, jáma a naděje (1983), Něco z Alenky - Alice (1987), Mužné hry (1988), videoklip Another Kind of Love (1988), Zamilované maso (1989), Tma - světlo - tma (1989), Konec stalinismu v Čechách (1990), Jídlo (1992), Lekce Faust (1994), Spiklenci slasti (1996), Otesánek (2000), Šílení (2005).
jih
-
Jan Švankmajer se narodil v Praze v rodině aranžéra výkladních skříní a vyučené švadleny. Vztah k výtvarnému umění a loutkám měl už od útlého věku - jako osmiletý získal od rodičů loutkové divadlo, které se stalo jeho nejoblíbenější zábavou. Vystudoval Vyšší školu uměleckého průmyslu v Praze, kde ho začaly přitahovat práce S. Dalího. Pokračoval studiem na loutkářské katedře DAMU, obor režie a scénografie. Už v absolventském představení využil kombinace loutek a herců v maskách a především techniku "velkých loutek" s herci uvnitř, kterou později úspěšně uplatnil ve svých filmech DON ŠAJN a LEKCE FAUST. První kontakt s filmem uskutečnil při práci na krátkometrážním snímu Emila Radoka JOHANNES DOKTOR FAUST, kde působil jako loutkoherec. V roce 1960 se oženil s Evou, výtvarnicí inklinující k surrealismu. Manželka se později po výtvarné stránce podílela na jeho filmech KYVADLO, JÁMA A NADĚJE, NĚCO Z ALENKY, LEKCE FAUST a SPIKLENCI SLASTI. V pražském divadle Semafor založil skupinu Divadla masek a vedle divadelní práce se intenzivně věnoval výtvarné tvorbě. Na chodbách divadla Semafor měl v roce 1962 první výstavu, ale po roztržce s vedením divadla už v témže roce odešel do Laterny magiky, kde následující dva roky působil jako režisér. V roce 1962 natočil svůj první krátký trikový film POSLEDNÍ TRIK PANA SCHWARZEWALDEA A PANA EDGARA a vzápětí se rozešel s vedením Laterny magiky. S tímto souborem později spolupracoval externě. Laterna magika byla posledním místem, kde byl Švankmajer zaměstnán - od té doby působil na volné noze, ať už jako výtvarník nebo filmař. Stal se členem surrealistické skupiny v Československu a svoji tvorbu se definitivně rozhodl zasvětit surrealismu. Jako scénograf spolupracoval s Činoherním klubem. Za film HISTORIA NATURAE na téma "fantaskní zoologie" obdržel cenu na festivalu v Oberhausenu. V 70. letech v normalizačním období nemohl točit filmy a živil se jako trikař a výtvarník na Barrandově. Spolupracoval na filmech ADÉLA JEŠTĚ NEVEČEŘELA, UPÍR Z FERRATU nebo TAJEMSTVÍ HRADU V KARPATECH. V polovině 70. let se zabýval představou "masturbačních strojů", kterou o dvacet let později zužitkoval v celovečerním filmu SPIKLENCI SLASTI. Ve filmové branži definitivně prorazil krátkým animovaným filmem MOŽNOSTI DIALOGU, jehož ohlas mu umožnil natočit první celovečerní snímek NĚCO Z ALENKY. Ten ho celosvětově proslavil a Švankmajer se stal pojmem v oblasti experimentální, nekomerční animace. Toto postavení mu umožnilo získávat granty na další celovečerní projekty. Počátkem 90. let koupil spolu s J. Kallistou staré kino v obci Knovíz a založil filmové studio Athanor, které se stalo odrazovým můstkem pro filmovou tvorbu v 90. letech. Pro jeho pozdní práce je příznačné snižování podílu animace ve prospěch živých herců. Švankmajer nikdy nepůsobil v oblasti mainstreamu a jeho filmy nelámaly rekordy návštěvnosti, nicméně každá jeho práce byla filmovou událostí. Vedle zmíněné ALENKY k jeho nejslavnějším filmům patří krátkometrážní snímek JÍDLO. Švankmajer je uznáván jako jeden z nejlepších světových animátorů a v současnosti je za hranicemi patrně nejuznávanějším českým filmovým tvůrcem. Je považován za vizionáře, který obor významně obohatil, a jeho práce inspirují studenty animace po celém světě. Má velmi specifický výtvarný rukopis. O spolupráci se Švankmajerem stál například známý zpěvák Peter Gabriel, pro něhož natočil videoklip k písničce Sledgehammer. Vedle filmové tvorby pokračoval Švankmajer v osobité výtvarné činnosti a podílel se na tvorbě surrealistického časopisu Analogon.
-
Režijní filmografie
2015 Hmyz
2010 Přežít svůj život
2005 Šílení
2000 Otesánek
1996 Spiklenci slasti
1993 Lekce Faust
1992 Jídlo
1990 Konec stalinismu v Čechách
1989 Animated Self-Portraits
Flora
Tma/Světlo/Tma
Zamilované maso
1988 Jiný druh lásky
Mužné hry
Něco z Alenky
1983 Do pivnice
Kyvadlo, jáma a naděje
Možnosti dialogu
1980 Zánik domu Usherů
1977 Otrantský zámek
1972 Leonardův deník
1971 Žvahlav aneb Šatičky Slaměného Huberta
1970 Kostnice
1969 Don Šajn
Tichý týden v domě
1968 Byt
Piknik s Weismannem
Rakvičkárna
Zahrada
1967 Historia Naturae (Suita)
1966 Et Cetera
1965 Hra s kameny
J.S. Bach - Fantasia G-moll
1964 Poslední trik pana Schwarcewalldea a pana Edgara

Dokumentární
2006 Cinema16: European Short Films (video film)

Scenáristická filmografie
2015 Hmyz
2010 Přežít svůj život
2005 Šílení
2000 Otesánek
1996 Spiklenci slasti
1993 Lekce Faust
1992 Jídlo
1990 Konec stalinismu v Čechách
1989 Animated Self-Portraits
Flora
Tma/Světlo/Tma
Zamilované maso
1988 Jiný druh lásky
Mužné hry
Něco z Alenky
1983 Do pivnice
Kyvadlo, jáma a naděje
Možnosti dialogu
1980 Zánik domu Usherů
1977 Otrantský zámek
1972 Leonardův deník
1971 Žvahlav aneb Šatičky Slaměného Huberta
1970 Kostnice
1969 Don Šajn
Tichý týden v domě
1968 Byt
Piknik s Weismannem
Rakvičkárna
Zahrada
1967 Historia Naturae (Suita)
1966 Et Cetera
1965 Hra s kameny
J.S. Bach - Fantasia G-moll
1964 Poslední trik pana Schwarcewalldea a pana Edgara

Herecká filmografie
2010 Přežít svůj život
2005 Šílení
Dokumentární
2012 Nový život
2010 Film o filmu Přežít svůj život (TV film)
2009 Kikoe
Přešít svůj sen (Orálne variácie na sen/film Jana Švankmajera)
Zlatá šedesátá (TV seriál)
2000 Chiméry Jana a Evy Švankmajerových
Zdeněk Liška (TV film)
1995 Amour fou - Ludvík Šváb, L'
1990 Animator of Prague, The (TV film)

TV pořady
2013 Ceny české filmové kritiky 2013 (TV pořad)