Jiří Bradáček

* 27. 6. 1922, Obříství (Mělník), Česká republika (Czech Republic)
18. 7. 1984, Praha, Česká republika (Czech Republic)
sochař, pedagog, typograf

 

národnost: česká
pohlaví: muž

heslo:
1967-84 docentem AVU pro ateliér užitého sochařství

Jiří Bradáček se narodil 27. 6. 1922 v Obříství u Mělníka. Vystudoval Státní keramickou školu v Praze v ateliéru Václava Vokálka. V roce 1939 byl přijat na Uměleckoprůmyslovou školu, kde studoval v letech 1939 - 1944 v ateliéru Karla Dvořáka. Od roku 1945 do 1946 pak u Karla Pokorného na Akademii výtvarných umění. V posledním roce studia vytvořil první realizaci pro veřejný prostor Pomník padlým zaměstnancům továrny Osram v Praze. Patřil k vlně umělců, kteří se po 2.světové válce zapojili do rozvíjejícího se průmyslu v městech na severu Čech, kam se v roce 1946 přestěhoval. V průběhu let žil v Duchcově, Teplicích a Roudnici nad Labem. Bradáček zpočátku pracoval v duchcovské porcelánce Royal Dux, pro kterou navrhoval drobné plastiky. Ve stejné době v porcelánce působili také sochaři František Rábel nebo Karel Lerch. V roce 1958 zaznamenal Bradáček velký úspěch, když byly jeho porcelánové plastiky Žirafa a Televizní štáb vybrány do exposice keramiky a porcelánu na bruselské Expo 58. V počátcích své tvorby byl Bradáček ovlivněn kubismem a sociálním civilizmem Otty Guttfreunda a plastikami Emila Filly. Z tohoto období vynikají plastiky Lampářka (1957) nebo reliéf pro budovu Báňských projektů v Teplicích (1956). Od 60.let začal jako materiál pro své sochy používat kámen např. Děvče s copem (1962).
Vrcholem jeho práce v kameni bylo dílo Plodnost (1967) vytvořené na symposiu v Hořicích. Od roku 1967 působil jako docent na Akademii výtvarných uměni, kde vedl ateliér užitého sochařství. Mezi jeho žáky patřili mimo jiné např. Ladislav Janouch, Čestmír Suška, Magdaléna Jetelová, Martin Zet nebo Michal Gabriel. Vytvořil řadu volných i dekorativních plastik pro severočeská města např. Děčín, Most, Teplice, Ústí nad Labem. Na větších realizacích často spolupracoval se sochařem Václavem Kyselkou např. Julius Fučík pro Bílinu (1956) nebo J. V. Stalin v Litoměřicích (1956). Zemřel 10.července 1984 v Praze.
Zuzana Krišková, převzato s databáze moderního sochařství