Otakar Synáček

* 17. 3. 1931, Praha, Česká republika (Czech Republic)
3. 2. 2005, Praha, Česká republika (Czech Republic)
ilustrátor, malíř, restaurátor, pedagog

 

národnost: česká
pohlaví: muž

heslo:
Malířská tvorba Otakara Synáčka je v mnohém ohledu typická pro poválečný vývoj československého výtvarného umění. Od počátku čtyřicátých let, kdy bylo přerušeno jeho spojení s okolním evropským děním, žilo autonomně jen ze svých zdrojů. Vedle širokého proudu tradicionálních přístupů opřených o postimpresionistická východiska, tu žila česká avantgarda, navazující na surrealismus. Jen v krátkém mezidobí po osvobození měla pražská veřejnost možnost se seznámit s aktuálními ten­dencemi v evropských zemích, ale nově i se soudobým oficiálním americkým a sovětským uměním, ale tato lekce zůstala bez větší bezprostřední odezvy. Profil umělecké tvorby většinou určovala tradiční učiliště, do výchovy uměleckého dorostu se zapojily výrazné osobnosti dvacátých let. Synáčkovým učitelem na akademii se stal Miloslav Holý, poučený na nej­lepší tradici francouzské postimpresionistické malby (P. Gaugin, P. Bonnard), který žákům vštěpoval pevné základy realistické kresby, bohatý kolorit a vysoce kulti­vovanou techniku malby. Otakaru Synáčkovi to školení zřejmě vyhovovalo, záhy si definoval tematické okruhy, které, jak se nakonec ukázalo, se staly celoživotní náplní jeho tvorby. Jeho doménou byl moderní žánr, někdy dovedený k monumentálnímu zobecnění, a krajinomalba. Specificky synáčkovsky laděné kompozi­ce z intimního života rodiny, mezilidských vztahů i meditativní prožívání středočeské krajiny ho zařadily na okraj oficiálně uznávané tvorby, ale za­bezpečovaly mu pozitivní přijetí publikem. V šedesátých letech vystupňoval výraz svých obrazů až na pokraj abstrakce, v letech sedmdesátých se obrátil k poezii všedních motivů a pro­hluboval jejich kultivované podání. Díla z tohoto závěrečného období jsou srovnatelná s nejlepšími příkla­dy francouzské malby přelomu století, zároveň jsou nová, nabitá atmosférou současnosti a znovu kladou otázku potřeby kulturních tradic pro naši dobu.

Studia
- 1946–1948 Škola dekorativních umění Jaroslava Masáka – Praha
- 1948–1953 Akademie výtvarných umění v Praze (prof. Miloslav Holý)
- 1953–1954 čestný rok na AVU
- 1954–1956 Ateliér restaurátorských a konzervačních technik AVU (prof. Bohuslav Slánský)

Pedagogická činnost: 1957–1965 asistentura na AVU

Členství:
- 1952–1956 Středisko Mánes
- 1961–1970 Skupina ETAPA
- 1990–2005 Sdružení Pražských malířů

Významné samostatné výstavy
- 1959 Galerie Václava Špály – Praha
- 1960 Galerie Cypriána Majerníka – Bratislava (spolu s Františkem Ronovským)
- 1977 Ústřední kulturní dům železničářů – Praha
- 1979 Galerie Karlovy Vary
- 1980 Galerie Václava Špály – Praha
- 1991 Galerie Platýz – Praha
- 2000 klub Golem – Praha
- 2000 Městské muzeum – Lanškroun (spolu s Josefem Klimešem)
- 2003 Středočeská energetika, a.s. – Praha
- 2006 Galerie Václava Špály – Praha

Kolektivní výstavy
- 1952–1956 členské výstavy střediska Mánes
- 1961 výstava skupiny Etapa – Galerie V. Špály – Praha
- 1963 výstava skupiny Etapa – Nová síň – Praha
- 1964 výstava skupiny Etapa – Káhira – Egypt
- 1966 výstava skupiny Etapa – Galerie V. Špály – Praha
- 1970 výstava skupiny Etapa – Nová síň – Praha
- 1961 Bienále mladých Paříž – Francie
- 1962 Bienále mladých Mánes – Praha
- 1963 Současná výtvarná tvorba – Rychnov n. Kněžnou
- 1964 Současná výtvarná tvorba – Rychnov n. Kněžnou
- 1966 Výstava mladých ČSVU – Moravská galerie – Brno
- 1980 Československé umění – Helsinky, Švédsko
- 1990–2005 členské výstavy Sdružení pražských malířů

Zastoupení ve sbírkách státních galerií: Národní galerie v Praze, Galerie hlavního města Prahy, České muzeum výtvarných umění v Praze, Galerie umění v Karlových Varech, Galerie moderního umění v Hradci Králové, Muzeum umění Olomouc, Galerie výtvarného umění v Ostravě; Východočeská galerie v Pardubicích, Galerie moderního umění v Roudnici n. Labem, Galerie výtvarného umění v Hodoníně, Galerie Klatovy/Klenová