Ludmila Vachtová
Ludmila Vachtová, PaeDr, PhDr (* 1933), obou doktorátů dosáhla na Karlově univerzitě v Praze (1956 a 1968). Redaktorka, kritička a teoretická umění (1971 v Umění a řemesla). 1968-69 byla členkou předsednictva Svazu výtvarných umělců, 1968 získala Matějčkovu cenu čs. výtvarné kritiky a nakladatelskou cenu Odeonu za monografii Františka Kupky. Po zákazu publikační činnosti (1972) rok jako nezaměstnaná v Praze, po vystěhování do Švýcarska „za účelem sjednocení rodiny" (1973) rok jako nezaměstnaná ve Švýcarsku. Od 1974 publikuje jako externí výtvarná kritička postupně v Neue Züricher Zeitung, Tagesanzeiger Zürich, Frankfurter Algemeine Zeitung a Weltwoche.
Umění a řemesla 1990, č. 4, s. 10
-
Narodila se 24. 9. 1933 v Berouně. Absolvovala Pedagogickou fakultu UK (výtvarná výchova) a Filozofickou fakultu UK (dějiny umění). Jako redaktorka působila v časopisech Výtvarné umění a Knižní kultura a přispívala do řady dalších - Tvar, Umění a řemesla, Domov aj. V roce 1968 jí byla za monografii o Františku Kupkovi udělena cena nakladatelství Odeon. Ve stejném roce byla poctěna Matějčkovou cenou české výtvarné kritiky. O rok později se provdala za švýcarského sochaře Florina Granwehra. Následoval zákaz publikování a v roce 1972 musela opustit republiku. V letech 1974-1982 působila jako výtvarná kritička v Neue Zürcher Zeitung, později pro Tages Anzeiger v Curychu, Frankfurter Allgemeine a Weltwoche v Curychu. Za tuto práci byla oceněna Svazovým úřadem pro kulturu v Bernu. Kromě Kupky je autorkou několika dalších monografií, příspěvků do katalogů a jako kurátorka uspořádala ve Švýcarsku řadu výstav.
Art & Antique 2003, leden-únor, s. 82
-
Vachtová, Ludmila, PhDr.
24. 9. 1933 Beroun – 23. 7. 2020 Curych
Teoretička a kritička umění, kurátorka výstav moderního a soudobého umění. Manželka významného švýcarského sochaře a kreslíře Florina Granwehra (1942–2019). Její kurátorské a kritické dílo stále inspiruje badatele z mladších generací českých historiků umění.
Studium: 1951–1954 Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy v Praze, výtvarná výchova; 1957–1963 Filozofická fakulta Univerzity Karlovy v Praze, dějiny umění, 1963 diplomová práce: František Kupka; 1968 PhDr. (diplomová práce uznána jako rigorózní).
Život a práce: 1954–1962 redaktorka časopisu Výtvarné umění, 1962–1965 Knižní kultura, 1969–1971 Umění a řemesla; 1965–1969 odborná vedoucí Galerie na Karlově náměstí v Praze, 1965–1971 vedoucí Galerie Platýz v Praze; 1968 členka prezidia Svazu československých výtvarných umělců; 1968 se provdala za Florina Granwehra; 1972 zákaz publikování, všechny smlouvy zrušeny, sebrán cestovní pas, nezaměstnaná v Praze, v prosinci 1972 se vystěhovala do Švýcarska za manželem (nebyla tedy emigrantka, což se někdy píše a to Ludmilu moc zlobilo); po 1973 publikuje v němčině, od 1990 též v češtině; 1974–1982 výtvarná kritička periodik Neue Zürcher Zeitung, 1983–1989 Tages-Anzeiger, 1982–1989 Frankfurter Allgemeine Zeitung; 1990–2006 Weltwoche; 1959–89 kurátorka výstav; přednášková činnost: 1964 FF UK Praha, Katedra žurnalistiky, přednášky z dějin moderního umění; 1975–1976 Kunstgewerbeschule Zürich, dějiny moderního umění; 1980 Universität Zürich, uměleckohistorický seminář Vývoj ruského umění ve 20. století; 2012 přednáška o kurátorství v rámci cyklu Středy na AVU, Akademie výtvarných umění, Praha; od 1966 členka AICA, 1987–2000 předsedkyně poroty Kiefer-Hablitzel-Stiftung (stipendia pro začínající umělce).
Ceny: 1968 Cena Antonína Matějčka; 1968 Cena nakladatelství Odeon za monografii František Kupka (anglické vydání 1968 London, Thames and Hudson a New York, McGraw Hill); 1993 Cena Svazového úřadu pro kulturu v Bernu Werkjahr für Kunstkritik; 2001 Cena Revolver Revue, Praha.
Bibliografie (výběr):
Zakladatelé moderního českého umění, Květen 3, 1957–1958, s. 261–266 (s Janem Kotíkem, použila pseudonym Jiří Brhlík). – Pravoslav Kotík. Oleje a kvaše, Galerie Českého fondu výtvarných umění, Praha 1958. – Pravoslav Kotík. Obrazy z let 1914–1930, Krajská galerie, Liberec 1960. – Pravoslav Kotík. Souborná výstava díla 1913–1959, Mánes, Praha 1960. – Cinque pittori cecoslovacchi (Josef Istler, Jan Koblasa, Jan Kotík, Mikuláš Medek, Zdeněk Sklenář), La Biennale di Venezia 10, 1960, č. 39, s. 24–34. Kupka. Malby – kresby – grafika z let 1899–1946, kat. výst., Alšova jihočeská galerie, Hluboká nad Vltavou. – Kostümenentwürfe für die Bühne. František Tröster, Praha 1962 (s Milanem Lukešem). – Olga Karlíková. Výstava obrazů, Galerie mladých Alšova síň, Praha 1964. – Pravoslav Kotík. Obrazy z posledních let, Galerie Václava Špály, Praha 1964. – Socha 1964, Oblastní galerie, Liberec 1964. – La parabola di Kupka, L'Europa letteraria 5, 1964, č. 29, s. 104–111. – Pravoslav Kotík, Praha 1965. – Adolf Hoffmeister. Nové koláže, Oblastní galerie, Liberec 1965. – František Kupka. Obrazy, kresby, grafika, Galerie na Karlově náměstí, Praha 1965. – Obrazy Jana Kotíka z let 1955–1961, Oblastní galerie Vysočiny, Jihlava 1965. – Österreichische Bildhauer, Oblastní galerie, Liberec 1965 (s Hanou Seifertovou). – Zdeněk Sklenář. Obrazy a kresby, Oblastní galerie, Liberec 1965. – Zdeněk Sklenář. Vybrané obrazy z let 1935–1965, Galerie Václav Špály, Praha 1965. – František Kupkas Wiener Jahre, Alte und moderne Kunst 10, 1965, č. 83, s. 37–40. – Běla Kolářová, Galerie na Karlově náměstí, Praha 1966. – Eduard Ovčáček, Galerie na Karlově náměstí, Praha 1966. – František Štorek, Mánes, Galerie mladých, Praha 1966. – Hugo Demartini, Galerie na Karlově náměstí, Praha 1966. – Jan Kotík. Malby a koláže z let 1963–65, Galerie bratří Čapků, Praha 1966. – Jiří Anderle. Grafické cykly, Galerie na Karlově náměstí, Praha 1966. – Slovenská socha 1966, Oblastní galerie, Liberec 1966. – Jan Kotík. Miloš Urbásek, Galerie umění, Karlovy Vary 1967. – Libor Fára. Hrací stoly. Práce z let 1966–67, Galerie na Karlově náměstí, Praha 1967. – Věra Janoušková. Sochy, OG, Liberec 1967. – Vladimír Janoušek. Sochy, Oblastní galerie, Liberec 1967. – František Kupka, Praha 1968 (angl. vyd. Frank Kupka, London a New York 1968). – František Kupka 1871–1957, Národní galerie, Praha 1968 (s Jiřím Kotalíkem a Bernardem Dorivalem). – Jan Kotík. Výstava Jana Kotíka. Práce z let 1939–1968, Mánes, Praha 1968. – Jaroslava Pešicová, František Štorek, Galerie Československý spisovatel, Praha 1968. – Marta Pan, Galerie Vincence Kramáře, Praha 1968. – Socha a město, Oblastní galerie, Liberec 1969 (s Hanou Seifertovou). – Básník kreslí. Komorní výstava kreseb Jeana Cocteaua, Památník národního písemnictví, Praha 1970. – Zdeněk Sklenář – malíř a kniha, Fronta, Praha 1970. – Čestmír Kafka. Obrazy, grafika, Oblastní galerie Vysočiny, Jihlava 1972 (výstava byla zakázána). – Karl Prantl. Steine 1964–1976, Erker-Galerie, St. Gallen 1976. – Varlin, Zürich 1978. – Dreissiger Jahre Schweiz. Konstruktive Kunst 1915–45, Kunstmuseum Winterthur, Winterthur 1981 (s dalšími autory). – Gottlieb Kurfiss, Zürich 1982. – Jenny Losinger-Ferri. Werke 1955–1982, Galerie Schlegl, Zürich 1982. – Vincenzo Baviera, Kunstmuseum Wiesbaden, Wiesbaden 1982. – Margueritte Hersberger, Kunsthalle Winterthur, Winterthur 1983. – H. R. Ambauen, Städtische Galerie zum Strauhof, Zürich 1984. – Raymond Meuwly. 1920–1981. Retrospective, Le Manoir de la ville de Martigny, Martigny 1984. – Shizuko Yoshikawa. Farbschatten. Reliefs, Bilder, Grafiken 1983–1984. Colour Shadows: Reliefs, Pictures, Graphics 1983–1984, Unterengstringen-Zürich a Kunsthalle Waaghaus, Winterthur 1984. – Vincenzo Baviera. Arbeiten 1981–1985, Kunstmuseum Winterthur, Winterthur 1985. – Raphael Kessler. Bilder, Objekte und Zeichnungen, Kartause Ittingen, Ittingen 1987. – Andrea Wolfensberger, Zürich 1988. – Wotruba. Zeichnungen 1925–1950, Kunsthaus, Zürich 1988 – Vor den Toren der unbekannten Zukunft. Russische Avantgarde der 10er und 20er Jahre. Werke aus Schweizer Privatbesitz, Zürich 1989. – Andrea Wolfensberger. Arbeiten 1986–1989, Zürich 1990. – Skulpturen aus Glas. Stanislav Libenský und Jaroslava Brychtová, Prag. Eine Retrospektive 1945–1990, kat. výst., Museum Bellerive, Zürich 1990. – Walter Linck. 1903–1975, Kunsthaus, Zürich 1990. – Unterwegs zur Kunst im Universitätsspital Zürich, Zürich 1994 (2. vyd. 2000). – Friedrich Dürrenmatt. Die Mansarde, Zürich 1996. – Eigentum ohne Besitz. Hanny Fries, Malerin, Zürich 1999. – Ondřej Sekora. 1899–1999, České muzeum výtvarných umění, Praha 1999 (s Ondřejem J. Sekorou). – Kupka – Waldes. Malíř a jeho sběratel. Dílo Františka Kupky ve sbírce Jindřicha Waldesa, Praha 1999 (s dalšími autory). – Roswitha Haftmann. Leben und Vermächtnis, Zürich 2000. – Kupka Kupků. Výstava z díla Františka Kupky, Severočeská galerie výtvarného umění, Litoměřice 2004. – Varlin – Dürrenmatt – horizontal, Zürich 2005. – Teď. Práce Evy Kmentové, Praha 2006 (s Polanou Bregantovou). – Zdeněk Sklenář. 1910–1986. Deset tisíc věcí – deset tisíc let, Praha 2010 (s dalšími autory). – Jedna věta, Praha 2013. – Maria Lassnig, Národní galerie, Praha 2018 (s dalšími autory). – Nepublikované rukopisy: Zdeněk Sklenář (Odeon), Abstraktní umění (Obelisk), Constantin Brancusi (Odeon).
Příspěvky v časopisech a novinách (výběr):
české: Acta scaenografica, Art & antiques, Ateliér, Dialog, Divadelní noviny, Divadlo, Doba, Domov (mj. stálá rubrika „Muž, který vaří“), Estetická výchova, Film a doba, Hollar, Knižní kultura, Kritická příloha Revolver Revue, Kulturní tvorba, Květen, Lidové noviny, Listy, Literární listy, Literární noviny, Novinky Odeonu, Orientace, Revolver Revue, Sešity pro mladou literaturu, Světová literatura, Tvar, Umění a řemesla, Výtvarná práce, Výtvarné umění ad. (pseudonym: Jiří Brhlík, šifry: aV, LGV, LV, L. V., -lv, -lv-, L. Vá, L. V-á, vT, vZ)
zahraniční: Alte und moderne Kunst (Wien), Art. Das Kunstmagazin (Hamburg), Art International (Lugano), Beaux-Arts-Magazine (Paris), La Biennale di Venezia (Venezia), Ceramics. Art and Perception (Sydney), L'Europa letteraria (Roma), Frankfurter Allgemeine Zeitung (Frankfurt am Main), Kölnischer Stadtanzeiger (Köln am Rhein), Kunstbulletin (Zürich), Das Kunstwerk (Stuttgart), Mare. Die Zeitschrift der Meere (Hamburg), Neue Zürcher Zeitung (Zürich), Parkett (Zürich), Passagen/Passages. Eine schweizerische Kulturzeitschrift (Zürich), Rheinischer Merkur (Köln am Rhein), Schweizer Monatshefte. Zeitschrift für Politik, Wirtschaft, Kultur (Zürich), Tages-Anzeiger (Zürich), Tageszeitung (Berlin), Weltwoche (Zürich), Zürich Next (Zürich) ad.
O ní (výběr): Každý máme svoje lobby (s historičkou umění Ludmilou Vachtovou hovoří Tereza Pokorná a Viktor Karlík), Revolver Revue 43, 2000, s. 118–132. – Schriftstellerinen und Schriftsteller der Gegenwart, Schweiz, Aarau 2002, s. 407. – Magdalena Juříková, Ludmila Vachtová, Šalda v sukních, Art & antiques 2003, č. 1–2, s. 90–97. – Privátní průzkum vlastní osoby, Ateliér 16, 2003, č. 2, s. 3. – Hana Seifertová, Sedmdesátka Ludmily Vachtové., Bulletin Uměleckohistorické společnosti 15, 2003, č. 2, s. 28–31. – Petr Volf, Vzrušení (rozhovor s Ludmilou Vachtovou), Reflex 16, 2005, č. 25, s. 22–25. – Od hůry až na podlahu. Rozhovor s Janem Machoninem, A2 3, 2007, č. 2, s. 14–15. – Barbora Špičáková, Ludmila Vachtová 1964–1971: Galerie na Karlově náměstí, Galerie Platýz, Sochařské výstavy v Liberci, diplomová práce, Vysoká škola uměleckoprůmyslová, Praha 2009. – Byla jsem nezřízeně zvědavá. Rozhovor Terezie Nekvindové s Ludmilou Vachtovou, Sešit pro umění, teorii a příbuzné zóny 26, 2019, s. 8–42.
Zkrácená a aktualizovaná verze hesla ze Slovníku historiků umění, Praha 2016.
Polana Bregantová, 24. 7. 2020