Vyučil se v zacházení s kamenem...

typ dokumentu: podřazený dokument
nadřazený dokument: František Štorek
rok vydání: 1966
počet stran: 2
strana poznámka: nestránkováno
jazyk: český

poznámka:
-
Vyučil se v zacházení s kamenem a jeho otec byl kovář. Mohl na to klidně zapomenout v době, kdy začal studovat na Akademii a kdy tajemství úspěchu spočívalo v co nejsnazším modelování hliněných kolosů. Když opouštěl školu, měla už přízeň doby jinou tvář: povrch, stylizovaný směrem k modernosti. Štorek chodil do Laudovy školy. Zdá se — i podle vývoje ostatních absolventů — že ať už byla závěrečná fáze Laudovy tvorby jakákoliv, jeho lidská chytrost a pedagogická prozíravost dovedly nazývat věci pravými jmény, dovedly upozornit na hodnoty, třeba to byly hodnoty minulosti a nedovolily nikomu z posluchačů tkvít příliš dlouho v genialitě. A tak si Štorek vždycky dobře pamatoval, že se vyzná v práci s kamenem a že jeho otec byl kovář. Usnadnilo mu to situaci, když si musel sám pro sebe odpovědět, kdo je, kudy půjde a co bude chtít.
Životopisy mladých sochařů jsou si podobné: škola, ne vždycky umožňující pohyb vlastní myšlenky a ne vždycky provokující k samostatnosti, vojna, jejíž čas se prostě odepíše, pak práce s někým a možná i za někoho a čekání na vlastní příležitost, ať už se ta příležitost jmenuje realizace v architektuře nebo možnost účasti na symposiu nebo zájem nějaké galerie. (Všechny příležitosti se vyznačují tím, že jsou řídké.) Takový je i Štorkův životopis. Jeho tvorba je však velice jiná než to, co se vžilo a co jsme si zvykli — asi dost mechanicky — považovat za povědomí generace. Štorkova samostatnost jde tak daleko, že jeho sochy tvrdí dokonce pravý opak toho, co se tvrdívá, ale při tom toto tvrzení nevychází z konceptu apriorní negace a důsledné opozice vždy a všude. Pramení ze Štorkovy povahy a z povahy jeho sochařské inteligence.
První výstavy si mohou dovolit být rozpačité a zmateční. U Františka Štorka tento pocit vůbec nenajdeme. Jde si houževnatě za svým cílem a dodržuje přesně hranice svých možností, které zná jako málokdo druhý. Neimprovizuje, ale o to déle pozoruje a rozvažuje. Materiál, z něhož dělá, je příliš závazný, než aby si mohl dovolit náhodnosti. A je to vždycky materiál, nikdy náhražka něčeho. A když nejsou prostředky na blok ušlechtilého kamene, jsou tu stále ještě patníky, do kterých se dá tesat. Důsledná materiálovost je Štorkovou první odlišností.
Přílivy slov a citů příliš často zklamaly, proto se varuje každého náznaku patosu. Má pokoru, tu vlastnost, na kterou jsme zapomněli a kterou bráváme na vědomí se shovívavým úsměvem. Je natolik střídmý, že se bude zdát až konzervativní. Neimprovizuje, staví. Nepropadá náhlým náklonnostem. Nezná malé a velké úkoly. Proto si může dovolit vystavit všechno, co udělal, aniž by došlo k jakémukoliv zkreslení jeho profilu. Žádné hlubokomyslné ponory do podvědomí, žádné vymyšlené křeče. Být zabraný do věci bez výhrad: být skulptivní a dávat pozor na povahu kamene, povolit nejvyšší míru plasticity železu. Důsledná konstruktivnost je Štorkovou druhou odlišností.
Socha je pro něj samostatný prostorový útvar, který je možno obejít a vnímat ze všech stran, aniž by cokoliv ztratil na svém účinu. Socha je plastická myšlenka, manifestovaná rytmem prostorových plánů. Troj¬rozměrnost jako východisko i cíl je Stárkovou třetí odlišností.
Je také jeho zásadní předností. Sochař ve dvaatřiceti letech zdaleka není v cílové rovince své tvorby a zdaleka ještě nedostal druhý dech. Proto je zbytečné tipovat. František Štorek to nepotřebuje. Svou výdrž už dokázal. Možná, že je to úzké dílo, ale je tak přesvědčivé, že není důvodu mít obavy o budoucnost jeho výrazu.
Vědět, že staří Egypťané, že kykladské idoly, že portál v Moissacu, že Archipenko, Arp, že Gonzales, že Gilioli a Mastroianni. Vědět také, co dělá louka, když po ní jde vítr, jak roste strom a jakou má kůru. Za žádnou cenu nekřičet. Za každou cenu trvat na svém i v samotě. Neupozorňovat na sebe, neucházet se o přízeň. Nejcennější zápasy jsou ty, které se dělají potichu.

Vyučil se v zacházení s kamenem...

Vyučil se v zacházení s kamenem...