Břetislav Bartoš

* 7. 5. 1893, Frenštát pod Radhoštěm (Nový Jičín), Česká republika (Czech Republic)
28. 6. 1926, Dolní Mokropsy, Černošice (Praha-západ)-lokalita, Česká republika (Czech Republic)
malíř, grafik, publicista

 

národnost: česká
pohlaví: muž

heslo:
Jako italský legionář byl pověřen generálem Grazianim, aby maloval výjevy z fronty. Námětově se stále vracel do rodného kraje a maloval obrazy Ondráš a Juráš, Zbojnici u ohně, Orání čili Jaro v Beskydách, Návrat z pole a řadu portrétů. Ilustroval také Slezské písně Petra Bezruče. R. Parma vydal na pohlednicích jeho krojové studie pod názvem Valašské písničky.
zdroj - www.frenstat.info
-
Od roku 1909 studoval na pražské akademie (profesoři Bukovanec a Pirner). Když viděl jeho první větší díla profesor Hanuš Schwaiger, vzal Břetislava do své speciálky. Již tehdy vznikly velice zdařilé malířovy obrazy (Ležící Valach, Rodiče, Zbojníci, Tichavská Hůrka, Les, Snopy, Chalupy na Kazbachu). Profesor Schwaiger 17. června 1912 podlehl nemoci, která ho trápila již šest let předtím (zhoubný nádor jazyka). Břetislav Bartoš dokončil svá akademická studia počátkem roku 1914 v ateliéru profesora Maxe Pirnera. Netušil, že má před sebou pouhých dvanáct let života. Zkusil také akvarely, které byly pokusem o trochu sentimentální ilustraci valašských písní (Všeci se ptajú, komu to hrajú, Já som bača velmi starý), leč se staly námětem pohlednic, které vydával R. Parma. Břetislav Bartoš se vrátil do rodného města, v červenci 1914 byl mezi umělci, kteří uspořádali ve Frenštátě pod Radhoštěm výstavu budoucího spolku Koliba (Ferdiš Duša, Vojtěch Sapík, bratři Hlavicovi, Čeněk Vořech). Posléze, jako mnoho jeho vrstevníků, byl zatažen do spárů první světové války. Narukoval k 100. pěšímu pluku v Itálii, avšak již 2. července 1915 přeběhl do italských zákopů. O necelé dva roky později se stává členem Československého dobrovolnického sboru (české italské legie) a maluje výjevy z vojenského života, v čemž byl výrazně podpořen nezapomenutelným generálem Andreou Grazianim (1864¬1931), který dostal za úkol vytvořit zvláštní divizi Čechoslováků. Ten mimo jiné ve svém posledním rozkazu 24. října 1918 našim legionářům sdělil: „Buďtež jednotni, pevně sjednoceni, tak budete silní. Myslete pouze na vlast; pro vlast dejte vše.“ Po návratu z války pracuje ještě do roku 1920 pro Kancelář československých legii v Praze, avšak vrací se zpět do rodného kraje. Jako by tušil, že mu nezbývá moc času, maluje krásné obrazy s vlasteneckou a sociální tematikou (Černá země, Peklo, Stávka, Maryčka Magdonova, Ondráš a Juráš, Rodička, Žena s děckem, Návrat z pole a jiné). V roce 1919 se v brněnském Besedním domě koná Sjezd mladé generace. Zde je veřejně prezentováno, že vzniká moravský umělecký spolek Koliba. Bohužel, někteří jeho členové ho směrovali jako protiváhu k pražským, ale i některým dalším umělcům moravským. V témže roce začíná vycházet časopis Kněhyně, jako reprezentant spolku Koliba. Bartoš ¬ poslední fotografie, březen 1926 V roce 1920 má spolek Koliba velkou výstavu v Brně. Tvoří ji z velké části Bartošovy obrazy. 10. dubna 1921 si Břetislav Bartoš bere za ženu Helenu Tučnou. A znovu vystavuje s Kolibou v Brně. V roce 1923 má velkou účast na 61. výstavě Jednoty umělců výtvarných v Praze. Ještě v roce 1924 mu město Frenštát pod Radhoštěm uspořádalo velkou soubornou výstavu. Toutéž výstavou v roce 1925 překvapuje Prahu v Mánesu. V roce 1923 se u něj objevují první vážné zdravotní potíže (plicní tuberkolóza), dva roky poté se stěhuje do Dolních Mokropes u Prahy, kde 28. června 1926, ve třiatřiceti letech umírá. I přes jeho krátký životní příběh patří k velice výrazným malířům Moravy.
Petr Andrle (Z připravované publikace „O LIDECH V BESKYDECH a o pozoruhodných památkách a přírodních zajímavostech“, která vyjde v 11/2015)
neviditelnypes.lidovky.cz, 13.1.2017
-
Břetislav Bartoš se narodil v chudé valašské rodině malíře – ornamentalisty, jenž se podílel na výzdobě útulen na Pustevnách. Již od dětství se projevovalo jeho nadšení pro barvy a malování, stejně jako okouzlení valašským folklórem a pověstmi.Celý život maloval výjevy ze života na Valašsku, mezi jeho nejznámější obrazy patří Zbojníci u ohně, Jaro v Beskydách, Bača a jeho milá, Návrat z pole, Svatojánská noc a další. Vystudoval malířskou akademii v Praze, ale brzy nato musel narukovat do I. světové války. Jako český legionář zachycoval vojáky českých legií, jejich život na frontě a v zajateckých táborech. Jeho dílo oslovovalo obyvatele českých zemí svým hlubokým vlastenectvím. Po skončení války si Bartoš zařídil ateliér v Praze a i zde se až do své brzké smrti ve svých malbách stále navracel do valašského kraje.
vmp.cz, 20.5.2017
-
Malíř, grafik a publicista. V letech 1909–1914 studoval na pražské Akademii výtvarných umění (u Vlaho Bukovace, Hanuše Schwaigera a Maxe Pirnera). Celý svůj krátký život byl úzce spjat s regionem Valašska a Ostravska, což se tematicky projektuje v jeho tvorbě, ale např. také v účasti v moravském spolku Koliba (Ferdiš Duša, Vojtěch Sapík, bratři Hlavicovi, Čeněk Vořech). Během první světové války nejprve zběhl do italských zákopů a v roce 1917 se stal členem Československých legií. Během války byl pověřen malováním válečných výjevů. Jeho akademická malba válečných let nabývá po válce postupné lapidárnosti a monumentalizace výrazu. Poválečný vzestup vlasteneckých a sociálních tendencí ovlivnil jeho výtvarné směřování (např. Žena s děckem, Návrat z pole), které se dostává i do expresivně vyhrocenějších poloh, především v reflexi dělnického života na Ostravsku (Černá země, Stávka). Paralelně se sociálně baladickými díly se v autorově tvorbě objevují intimnější polohy, a to především v krajinářské a figurální malbě.
Jaroslav Michna, Černá země?, GVUO 2018, s. 259

poznámka:
+ 28.6.1926 - katalog Výtvarní umělci severní Moravy a Slezska, Ostrava 2006
+ 28.6.1926 Výtvarníci legionáři, 1937
+ tuberkulosa plic