národnost: česká
pohlaví: muž

heslo:
Volbu povolání budoucího významného brněnského architekta nepochybně ovlivnilo rodinné zázemí – otec Čeněk byl stavitelem, přátelil se s brněnskými architekty Ottou Eislerem a Jaroslavem Syřištěm. Ivan Ruller maturoval na
Po skončení studií prošel řadou projekčních ústavů (Potravinoprojekt, Stavoprojekt, Chemoprojekt, Elektroprojekta Brno). Roku 1965 absolvoval pětiměsíční stáž u firmy TECHNIP v Paříži. V letech 1968 – 79 byl Ivan Ruller vedoucím architektonického ateliéru Útvaru hlavního architekta v Brně, šest let (1979 – 85) pracoval samostatně jako architekt, registrovaný ve Svazu výtvarných umělců. Členství ve Svazu architektů a odbornou publikační činnost měl v letech 1970 – 89 z politických důvodů zakázány. Do období po roce 1990 se datuje jeho pedagogické působení na VUT v Brně, kde v letech 1990 – 94 zastával úřad děkana Fakulty architektury, v roce 1994 byl jmenován profesorem. V současnosti zde vede Ústav veřejných staveb. Z jeho iniciativy vznikla na VUT Fakulta výtvarných umění. V roce 1990 založil vlastní projekční kancelář.
Ivan Ruller získal pro vlastní architektonickou tvorbu všestrannou průpravu a rozsáhlé zkušenosti, které uplatnil v bohatém výčtu realizací i návrhů. S Bedřichem Rozehnalem navrhoval zdravotnická zřízení v Dačicích a Hodoníně, podílel se na projektu Janáčkova divadla a hotelu International v Brně (1965), navrhl objekty Učňovského učiliště Slovnaftu Bratislava (1968), Ingstavu Brno (1970), halu Rondo v Brně (1972 – 84), Karat Brno (1974), banku ve Žďáru nad Sázavou (1977), obřadní síň hřbitova v Židenicích (1984), Lékařskou fakultu hygieny UK Praha (1988), pavilon E na brněnském výstavišti (spolu s arch. Müllerem a Štefkou, 1993), v Kroměříž budovy VZP (1997) a Úřadu práce (1998), s kolektivem školský areál v Neveklově (1999). V letech 1976 – 81 spolupracoval na projektu UNESCO na vybudování Muzea historie v libyjském Tripoli.
Pozoruhodná je i Rullerova interiérová tvorba (Janáčkovo divadlo v Brně, Státní banka ve Žďáru nad Sázavou, aula Masarykovy univerzity v Brně a řada dalších) stejně jako urbanistická řešení a návrhy územních plánů (studie Jižního centra v Brně, s kol., generel BVV Brno), autorská řešení expozic, například výstavy ke 100. výročí narození Bohuslava Fuchse, pořádané v brněnském Domě umění s reprízami v Praze a Berlíně, instalace Brněnského funkcionalismu v Muzeu města Brna.
Takřka od počátku své profesionální dráhy se Ivan Ruller zúčastňoval jako člen autorského kolektivu i samostatně soutěží doma i v zahraničí (mezi oceněnými návrhy je např. projekt Náměstí národů v Ženevě - 1957, studie radnice v Torontu - 1958, obytného okrsku v Moskvě ( s arch. M. Kopřivou) -1959, Koncertní sál v Brně -1964, Český pavilon v Ósace -1968, Brněnské studentské centrum -1969, 1. cena, návrh na průmyslově vyráběné rodinné domky -1972,
2. cena, Saleziánská oratoř v Brně - 3.cena, pomník US Army v Plzni - 1993, s V. Preclíkem, 1. cena ). Spolupracoval na památníku deportace otroků v senegalském Dakaru a na památníku obětem fašismu v Osvětimi. Prezentoval se na nespočetném množství výstav: Skupina 13 Brno (1958), Profily brněnských architektů II (1967), Sdružení Q Brno (1970), Salon architektů Bratislava, Brno, Ostrava, Praha (1990 – 1997), sám je členem mnoha profesních a odborných organizací a uskupení (Česká komora architektů, Obec architektů, Unie výtvarných umělců, Sdružení Q Brno, Skupina 58, člen korespondent Saské akademie umění v Drážďanech), publikuje v odborném tisku, pracuje v komisích a porotách. Je charakteristické, že značnou část z bohatého souboru svých prací realizoval v rodném Brně. Zde také stál u zrodu společenství umělců-architektů, výtvarníků, spisovatelů i hudebníků, které přijalo název Sdružení Q. Nezávislá činnost sdružení však byla na začátku 70. let zakázána. Obnovena byla po roce 1989 a dodnes zaujímá významné místo v kulturním dění města.

V roce 1956 se Ivan Ruller oženil s výtvarnicí a překladatelkou Lydií Kokojanovou. Syn Tomáš pokračuje v rodinné tradici, je výtvarníkem a vysokoškolským pedagogem.
Prof. Ing. arch. Ivan Ruller je autorem řady významných děl, která obohatila fond moderní české architektury. Získal četná vyznamenání a ocenění( Krajská cena Antonína Procházky – 1968, Zlatá medaile VUT v Brně, Cena Vladimíra Karfíka za pavilon E na BVV – 1994). V roce 1995 převzal Cenu města Brna za celoživotní architektonické dílo. V lednu 2002 připravily Muzeum města Brna a VUT Brno retrospektivní výstavu architektova díla, věnovanou jeho 75. narozeninám.

Prezident republiky předal dne 28. října 2003 Ivanu Rullerovi medaili Za zásluhy 2. stupně v oblasti umění.

zdroj: www.brno.cz