Karel Stádník

* 24. 8. 1924, Třemošná (Plzeň-sever), Česká republika (Czech Republic)
12. 1. 2011, Praha, Česká republika (Czech Republic)
restaurátor, sochař, fotograf

 

národnost: česká
pohlaví: muž

heslo:
Sochař a restaurátor, autor mnoha děl sakrálního umění v našich zemích i v zahraničí. Dětství prožil v Chomutově. Po obsazení Sudet Němci se rodina odstěhovala do Prahy. Rok studoval na teologické fakultě, než byla zrušena. Po válce nastoupil ke studia na AVU u prof. O. Španiela v letech 1946-49. Absolvoval postgraduální studium památkové péče (1949-51). Podnikl delší studijní cestu do západní části Německa. Specializoval se na restaurování polychromovaných sochařských děl (převážně dřevěných). Účastnil se restaurátorské výstavy v Linci (1965). Zúčastnil se též bienále Christlicher Kunst und Gegenwart v Salzburgu (1966 a 1968).
Věnoval se také volné sochařské tvorbě zaměřené na církevní interiér. Mezi jeho nejznámější díla patří originální křížová cesta v kostele Panny Marie Královny míru v Praze na Lhotce (společně s P. Vladimírem Rudolfem), křížová cesta v katedrále sv. Václava v Olomouci nebo v kapucínském kostele Panny Marie Andělské v Praze na Hradčanech. Je autorem řady oltářních stolů v pražských kostelích (sv. Jan Nepomucký na Hradčanech, sv. Havel, sv. Markéta v Břevnově a Emauzy).
Svůj talent věnoval beze zbytku sakrálnímu umění, ať už šlo o restaurování převážně gotických a barokních plastik, nebo o volnou tvorbu. Svůj život zasvětil však i duchovní činnosti a péči o nemocné. O tom svědčí i fakt, že byl dne 17. listopadu 1984 kardinálem Meissnerem tajně vysvěcen jako vůbec první trvalý jáhnem církve římskokatolické. Byl přítelem Tomáše Halíka.
Po převratu v roce 1989 se snažil vést nově založenou školu církevního umění a restaurování. Tato škola však nenašla dostatečnou podporu státních úřadů a zanikla. Svou dílnu provozoval ve Velízi na Berounsku.
Pohřeb Karla Stádníka se konal v pondělí 17. ledna ve 13.30 hodin v bazilice sv. Markéty v Praze Břevnově.

Restaurátorské práce:
1956-59 Praha, sochy F. M. Brokofa.
1959 Praha - Malá Strana, Palác Straků z Nedabylic čp. 476, štuková výzdoba paláce od D. G. Frisoniho, před 1713 / Kostel sv. Havla, Praha - Staré Město, F. M. Brokoff (připsáno), Kalvárie, 1726.
1960 Praha 6 - Bílá Hora, tři sochy světců / Praha 1, Klementinum, štuková výzdoba hudebního salónku z počátku 18. stol. (spol.s M. Starecem).
1962 Praha 1, Klementinum, průzkum, restaurování a konzervace štukové výzdoby křížové chodby prvního patra z 80. let 17.stol. (spol. M. Starecem a J. Vagnerem) / Madona z Tošovic, kolem 1510-20, dřevo, SZM Opava (i.č. U 46 B) / Sv. Helena, poč. 16. stol., dřevo, SZM Opava (i.č. U 42 B) / Jemniště, zámecká kaple, 2 barokní postraní oltáře / Konopiště, zámek, 13 polychromovaných dřevořezeb ze zámeckých sbírek.
1963-64 Havlín, farní kostel, renesanční oltář.
1964 P. Marie a sv. Jan ze skupiny Ukřižování z Kunčic, kolem 1515-20, lipové dřevo, SZM Opava (i.č. U 44 B, U 45 B).
1964-68 Praha, kostel P. Marie před Týnem, Monogramista I.P.: Oltář sv. Jana Křtitele, kolem 1520, hruškové dřevo. Restaurace spočívala v odstranění všech pozdějších barevných vrstev, došlo tak k odkrytí původního monochromního moření dřeva.
1965-68 Praha, kostel P. Marie Bolestné na Slupi, Pašijový cyklus (tři postavy Krista v životní velikosti), poč. 18. stol., polychromie - estofado na dřevě.
1972 Světice, před 1550, lipové dřevo, SZM Opava (inv.č. U 303 B)
70. léta Olomouc, dóm sv. Václava, reliéf Korunování P. Marie, kolem 1500, lipové dřevo, (revize 1998, R. Surma).
1981 Nová Říše, bývalý klášterní kostel, kazatelna, kolem 1700 (spol. F. Duchkem).

PePřík

Lit.: Restaurátorské umění 1948-88, Mánes, Praha 1989, nestr.- Bibliografie publikací restaurátorů. TA I, 1990, s. 133. - HEJKOVÁ, Kateřina: Postav kostel, zasaď strom. Mladý svět, 1994, roč. 36, č. 44, s. 51 - TUČEK, Ondřej: Evangelium je také život. Katolický týdeník, 2000, roč. 11, č. 9, s. 6