Gustav Adolf Schmoranz
* 16. 9. 1858, Slatiňany (Chrudim), Česká republika (Czech Republic)
† 20. 12. 1930, Slatiňany (Chrudim), Česká republika (Czech Republic)
překladatel, pedagog, architekt, režisér, scénograf, odborný spisovatel, teatrolog
pohlaví: muž
NK AUT: jk01111026
poznámka:
AVU Praha 1898-1900 externě nauka o slohu
Gustav Adolf Schmoranz
Ředitel Národního divadla (1900–20), jenž udržoval po celou dobu dvojkolejnost umělecky závažné tvorby a nenáročné produkce, umožňující naplňovat rozpětí zájmů, vkusu a potřeb nejvlivnější společenské vrstvy – měšťanstva. Divadlo pod jeho vedením nedokázalo čelit konkurenci Městského divadla Královských Vinohrad, odsouvající v druhé polovině desátých let Hilarovými režiemi činohru Národního divadla z čela českého divadelnictví. Jako jevištní výtvarník a režisér inscenoval nejrůznější výpravné hry (v nichž lpěl na historické a lokální správnosti) a francouzskou bulvární dramatiku. V režiích ambiciózních debutů domácích autorů se mu většinou nedařilo.
Jako místo úmrtí často chybně uváděna Praha. – Nejmladší syn architekta a restaurátora Františka Sch. (1814–1902).
Sch. absolvoval reálné gymnázium v Pardubicích, 1875–80 vystudoval českou techniku v Praze (architektura u prof. J. Schulze) a dva roky si rozšiřoval vzdělání na École des Beaux-Arts v Paříži. Po jednoroční vojenské službě v Josefově odjel 1883 do Vídně, navštěvoval přednášky na výtvarné akademii a na uměleckoprůmyslové škole, vyučoval jako suplent na odborných školách v Salcburku a Innsbrucku. 1885 se vrátil do Prahy a ucházel se o místo profesora na nově zřízené státní uměleckoprůmyslové škole, ale kvůli příbuzenským vztahům byl odmítnut (ředitelem byl jeho bratr František Sch. ml.). Po dvouletém stipendijním pobytu v zahraničí (Mnichov, Paříž, Londýn) místo 1887 získal a na škole působil s přestávkami do 1900. Při pobytu v Egyptě (1892–93) se věnoval výzkumu orientálního skla (spis Alt-orientalische Glas-Gefässe, Wien 1898) a pracoval na výzdobě Chadivova paláce v Káhiře (vyznamenán řádem Osmanie). Časopisecky publikoval cestopisné črty ze zahraničních cest, články o divadle doma i v cizině. Od počátku Ottova slovníku naučného byl jeho stálým spolupracovníkem. 1898 se podílel na založení a činnosti Divadla na výstavě (Uranie), zřízeného z podnětu členů literárního spolku Máj (J. Kuffner, J. Kvapil, V. Štech ad.) jako pokus o druhou českou scénu v Praze. 1899 byl ustanoven vládním komisařem rakouské uměleckoprůmyslové výstavy v Petrohradě, během pobytu v Rusku navštívil též Moskvu a byl mu udělen řád sv. Anny. Po návratu se stal členem zakládané Společnosti Národního divadla, kapitálového sdružení ucházejícího se o správu divadla, jež jí byla 1900 zemským výborem svěřena a Sch. byl jmenován ředitelem. Úřad zastával od července 1900 do dubna 1922, kdy byl na vlastní žádost penzionován. Po odchodu do výslužby pracoval na monografii o E. Vojanovi, přeložil další hry a pohostinsky režíroval ve vinohradském divadle. Celý život zůstal svobodný. Poslední léta života až do náhlé smrti trávil v rodných Slatiňanech, tam byl i pohřben. Jeho synovcem byl literát, též autor loutkových her, Zdeněk Sch. (1896–1942).
Eva Šormová, encyklopdie.idu.cz, 17.8.2018
Gustav Adolf Schmoranz
Karel Nejedlý: Gustav Schmoranz, Karikatury umělců, Revue Divadlo, Praha 1913, nestránkováno
