Vzdálená blízkost

termín: 2003/06/26 - 2003/09/14
instituce: Muzeum umění Olomouc - Muzeum moderního umění
typ výstavy: kolektivní

poznámka:
Jednou z dlouhodobých priorit výstavní dramaturgie muzea je cílevědomé představování výtvarné kultury našich sousedů. Po výstavě slovenské fotografie od osmdesátých let minulého století až do současnosti, konfrontované s českým vývojem, nyní přichází na řadu přehlídka maďarského poválečného umění z bohatých sbírek Szent István Király Múzeum v Székesfehérváru (SzIKM).
Jistě mnohého návštěvníka napadne, proč věnujeme nyní pozornost právě maďarskému umění, a proč jen z jedné tamní sbírky? Důvodů je několik. Především k naší škodě toho o maďarském moderním umění mnoho nevíme, přestože jeho hlavní protagonisté jsou ve světě o poznání známější, než jejich zdejší kolegové. Za druhé proto, že prakticky od šedesátých let minulého století se u nás obdobná přehlídka nejen co do počtu exponátů, ale hlavně z hlediska zastoupení výtvarných disciplin (od klasické malby, plastiky a kresby až po konceptuální umění a autorské knihy) neuskutečnila. Neposledním v řadě je pak fakt, že sbírka SzIKM tvoří jedinečnou kolekci, kterou od šedesátých let koncipovali a budovali dva významní maďarští historici umění – manželé Márta Kovalovszky a Péter Kovács. Vlastní příběh umění se tedy v tomto případě jedinečně snoubí s osobním příběhem dvou teoretiků, jejich vkusem, erudicí a sběratelskou prozíravostí. Další otázka, na kterou je potřeba odpovědět, pak zní: Proč jsme se rozhodli představit pouze poválečné fondy SzIKM? Vedle příčin již nastíněných sehrál rozhodující úlohu fakt, že v posledním desetiletí český dějepis umění věnuje ze všeobecně známých důvodů značnou pozornost zkoumání a prvním hodnocením vývojových peripetií poválečného umění v Čechách a na Moravě. Považujeme tedy za nutné a podnětné, podívat se na zdejší vývoj také jakoby jinýma očima a z širší perspektivy, než tomu bylo doposud. To vše jsme se snažili naznačit i názvem výstavy Vzdálená blízkost, neboť ke svému tu většímu, tu menšímu údivu jsme během přípravy výstavy byli neustále konfrontováni s faktem, že to, co považujeme za jedinečné vrcholy českého poválečného umění, vznikalo v jinak odstíněné a pozoruhodné podobě i v nám geograficky blízkém a zároveň vzhledem k naší sebestřednosti vzdáleném prostoru. Doufáme tedy, že náš projekt je první vlaštovkou, která pomůže strhnout oponu naší sebezahleděnosti a umožní nám tak prožít ještě jiný příběh umění, který se nás dotýká víc, než jsme si doposud mysleli.
Výstava představuje na 150 děl od více jak 50 významných osobností maďarského poválečného umění. Zmiňme z nich alespoň z období 50. a počátku 60. let Lajose Kassáka, klasika maďarského umění 20. století, Lajose Bartu, jednoho ze zakladatelů maďarského moderního sochařství či Dezső Kornisse a Lili Ország, čelné představitele maďarské varianty informelních tendencí. Z období 60. let pak novofigurativního malíře László Laknera a vynikající, rovněž novofigurativní sochaře Erzsébet Schaár a Györgye Jovánovicse. V 70. letech velmi silné maďarské konceptuální umění zastupují Géza Perneczky, Tibor Hajas či Károly József Halász. Geometrické a postmoderní tendence 70. a 80. let reprezentují malíři Imre Bak, Tamás Hencze, Dóra Maurer, István Nádler, Sándor Pinczehelyi, a z těch mladších, vrstevníků našich „tvrdohlavých”, například László Fehér a Gábor Roskó. Pluralitní rozvrstvení výtvarné scény od 90. let až do současnosti pak zastupují malíři András Gál, Frigyes König, Éva Köves a další. V oddílu autorské knihy jistě zaujmou András Butak, Vera Molnár, Géza Perneczky, Margit Szilvitzky a Endré Tót.
K výstavě, která je uspořádána ve spolupráci s maďarskými kolegy a Maďarským kulturním střediskem v Praze, vychází bohatě ilustrovaná publikace s texty maďarských i našich historiků umění, stručnými medailony a soupisem základní literatury.
-ld-

zaštita ministra národního kulturního dědictví Maďarské republiky Gábora Görgeyho a ministra kultury České republiky Pavla Dostála