Jiří Levý
* 8. 8. 1926, Košice (Košice), Slovensko (Slovakia)
† 17. 1. 1967, Brno (Brno-město), Česká republika (Czech Republic)
pedagog, literární vědec, teoretik překladu
národnost: slovenská
pohlaví: muž
NK AUT: jk01071983
poznámka:
docent katedry českého a slovenského jazyka na universitě v Olomouci a v Brně
Jiří Levý
Narodil se v rodině Otakara Levého (1896–1946), známého romanisty a překladatele z francouzštiny. Dětství prožil na Slovensku, nejdříve v Košicích a 1929–1939 v Bratislavě, kde otec učil na střední škole a později jako docent francouzské literatury na univerzitě. Po vzniku Slovenského státu (1939) se Levý s rodiči vystěhoval do Prahy. Pro vážné onemocnění (těžký zánět kyčelního kloubu) absolvoval střední školu soukromě. Po maturitě na reálném gymnáziu v Praze (1946) studoval anglistiku a češtinu na FF MU v Brně (PhDr. 1949 prací Srovnávací pohled na anglický verš). 1950–1963 učil teorii literatury a anglistiku na FF UP v Olomouci (CSc. 1957 prací Vývoj překladatelských metod v české literatuře; habilitace 1958 prací Základní otázky teorie překladu; DrSc. 1963 prací Problémy srovnávací versifikace). Souběžně nejprve externě, od 1963 řádně působil až do své smrti na FF UJEP v Brně.
Přispíval do periodik: Časopis pro moderní filologii (debut 1947), Svobodné noviny (překladatelský debut 1947), Slovesná věda, Erasmus (Fribourg), Essays in Criticism (Oxford), Slovo a slovesnost, Host do domu, Sborník Vysoké školy pedagogické v Olomouci, Česká literatura, Světová literatura, Anglia (Tübingen), Literární noviny, International Journal of Slavic Linguistics and Poetics (Gravenhage), Dialog, Babel (Avignon). Časopisecky otiskoval překlady z anglické, francouzské a španělské poezie. Redigoval edici Český překlad při Státním nakladatelství krásné literatury a umění. Doslovy doprovodil řadu děl anglické literatury (Ben Jonson, William Butler Yeats, William Blake, John Gay, William Shakespeare, Oskar Wilde). V Brně založil Skupinu pro exaktní metody a mezioborové vztahy, zárodek pozdější Skupiny pro sémiotiku a matematickou lingvistiku při Československé kybernetické společnosti. Používal šifry J. L.
Už od vysoké školy se Levý systematicky věnoval svému celoživotnímu tématu. V rozsáhlé, odbornou studií opatřené antologii České teorie překladu zmapoval vývoj českých koncepcí překládání. Teoretické hledisko, již zde patrné, se pak plně uplatnilo v syntetické monografii Umění překladu, která položila základy české translatologie a vzbudila i značný mezinárodní ohlas. Levý vykládal překlad jako umění reprodukční (blízké např. herectví), otázku adekvátnosti překladu řešil na pozadí funkční ekvivalence zvolených prostředků originálního a přeloženého textu. Levého chápání překladu jako součásti komunikačních procesů probíhajících v kultuře přitom navazovalo na nejnovější směry uvažování o literatuře a opíralo se o důkladné studium estetiky a teorie literatury, jehož výsledky Levý také zprostředkoval odborné veřejnosti výborem Západní literární věda a estetika. Pevný metodologický základ literární vědy a její ochranu před apriorními ideologickými konstrukty Levý spatřoval v exaktních metodách (inspirovala ho mj. generativní gramatika Noama Chomského a estetika Maxe Benseho), ale bezprostředně i v tradici systémového a strukturálního přístupu meziválečné české uměnovědy a lingvistiky. Na tuto linii českého teoretického myšlení navazoval rovněž v jednotlivých pracích z anglické a americké literatury.
BIBLIOGRAFIE
Práce o literatuře: Kapitoly z teorie a metodiky překladu (skripta, 1956, s B. Ilkem); České teorie překladu (studie a výbor textů, 1957; 2. doplň. vyd. 1996, ed. J. Honzík); Úvod do teorie překladu (skripta, 1958); Umění překladu (studie, 1963; rozšíř. a opraveno s přihlédnutím k něm. verzi Die literarische Übersetzung z 1969, ed. K. Hausenblas, 1983); Paralipomena (soubor jinojazyčných studií, 1971, ed. J. Hrabák); Bude literární věda exaktní vědou? (výbor studií, 1971, ed. M. Červenka).
Příspěvky ve sbornících: Franku Wollmanovi k sedmdesátinám (1958); Poetics (Warszawa 1961 a 1966); Acta Universitatis Palackianae Olomucensis (1961); Worte und Werte (Berlin 1961); Studie o literatuře a překladatelství (1962); Mathematik und Dichtung (München 1965); Übersetzen (Frankfurt am Main 1965); Poetyka i matematyka (Warszawa 1965); Slyšet se navzájem (1966); O literárnej avantgarde (Bratislava 1966); Aktuaľnyje problemy teorii chudožestvennogo perevoda (Moskva 1967).
Uspořádal a vydal: Antologie anglické poezie (skripta, 1960, s L. Cejpem); W. B. Yeats: Slova snad pro hudbu (1961); Západní literární věda a estetika (1966); Teorie verše 1, 2 (sb. z brněnských versologických konferencí 1964 a 1966; 1966, 1968, 2. sv., s K. Palasem); Současné divadelní překladatelství (1966).
LITERATURA
Bibliografie: V. Theimerová: Soupis odborných prací J. L., ČL 1967, s. 274.
Studie a články: J. Hrabák: doslov, in Bude literární věda exaktní vědou? (1971); K. Hausenblas: předmluva, in Umění překladu (1983); M. Procházka: J. L. a vývoj literární teorie, Estetika 1982, s. 219; J. Hrabák in Život s literaturou (1982); J. Pechar: O pluralitě překladatelských přístupů aneb „Ach, panenko, co znamená ten zpěv?“, LitN 1992, č. 51–52; A. Přidal: Kdo je J. L., LidN 17. 1. 1992; I. Osolsobě: Anachronismy J. L., Tvar 1993, č. 27–28; R. Ibrahim: Může být literární věda exaktní vědou? ČL 2004, s. 231.
Recenze: České teorie překladu: L. Belska-Fiserova, Babel (Berlin) 1958, s. 120; A. Popovič, Slovenská literatúra (Bratislava) 1958, s. 504; J. Hrabák, HD 1958, s. 178; L. Dobossy, Filológiai Közlöny (Budapest) 1959, s. 473; K. Horálek, SaS 1959, č. 1; A. Fedorov – O. Trofimkina in Masterstvo perevoda (Moskva 1962); J. Pelikán, Pamiętnik słowiański (Wrocław – Warszawa – Kraków – Łodż 1960, s. 175; J. Vaněk, NK 1996, č. 29; M. Uličný, LitN 1996, č. 46; I. Vízdalová, Tvar 1997, č. 1 * Umění překladu: M. Červenka, LN 1963, č. 35; A. Přidal, HD 1963, s. 427; R. L. Bradbrook, Books Abroad (Oklahoma) 1964, July; V. Formánková, Naše řeč 1964, s. 105; B. Ilek, Čs. rusistika 1964, s. 49; Z. Kožmín, Nová mysl 1964, s. 1268; A. Popovič, Slovenská literatúra (Bratislava) 1964, č. 1; V. Turčány, Slovenské pohľady (Bratislava) 1964, č. 4.
K životním jubileím: F. Knopp, Denní Telegraf 8. 8. 1996.
Nekrology: M. Červenka, ČL 1967, s. 159; D. Jeřábek, ČMF 1967, s. 169.
Archiv: Osobní fond: Archiv Masarykovy univerzity v Brně (prozatímní inventář: I. Hrabětová, 1971).
SOUVISEJÍCÍ ODKAZY
Bibliografická databáze ÚČL AV ČR
Vladimír Macura (1995), www.slovnikceskeliteratury.cz (2011)
Jiří Levý
| antologie/sborník | ||
| rok vydání | název (podnázev), vydavatel, obec | |
|
1970 | Kdy zemřeli…? (Přehled českých spisovatelů a publicistů zemřelých v letech 1967 - 1970, 1935 - 1936 a dodatek do ´Kdy zemřeli 1937 - 1966´), Národní knihovna České republiky, Praha |
| encyklopedie/slovník | ||
| rok vydání | název (podnázev), vydavatel, obec | |
|
|
1995 | Slovník českých spisovatelů od roku 1945 (Díl 1, A - L), Ústav pro českou literaturu AV ČR, v. v. i., Praha |
|
|
1999 | Český biografický slovník XX. století (II. díl K-P), Nakladatelství Paseka s.r.o., Praha |
| www | ||
| rok vydání | název (podnázev), vydavatel, obec | |
| ???? | Jiří Levý (cs.wikipedia.org), cs.wikipedia.org | |
Jiří Levý
| kniha | ||
| rok vydání | název (podnázev), vydavatel, obec | |
|
|
1963 | Umění překladu, Československý spisovatel, Praha |
|
|
1966 | Západní literární věda a estetika, Československý spisovatel, Praha |
| antologie/sborník | ||
| rok vydání | název (podnázev), vydavatel, obec | |
|
|
1957 | České theorie překladu, Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, n.p. (SNKLHU), Praha |
Jiří Levý
Jiří Levý
| podřazený dokument | ||
| rok vydání | název (podnázev), vydavatel, obec | |
| 1948 | Nokturno, Kvart, 318-319 | |
Jiří Levý
| podřazený dokument | ||
| rok vydání | název (podnázev), vydavatel, obec | |
| 2000 | Lexigrafie na pranýři aneb postesky české nad polským poloslovníkem literatury, Tvar 13, 12-13 | |
Jiří Levý
| rok udělení | název ceny, druh, poznámka |
| 1963 | Cena nakladatelství Československý spisovatel, za literární vědu, Umění překladu |
