Joan Brehms
* 5. 7. 1907, Liepája, Lotyšsko (Latvia)
† 10. 1. 1995, České Budějovice (České Budějovice), Česká republika (Czech Republic)
architekt, fotograf, scénograf
národnost: lotyšská
pohlaví: muž
NK AUT: jn20000400261
VIAF: 45826011
Joan Brehms
Joan Brehms. Nar. 5. 7. 1907 v přístavním městě Liepaia. Zemřel 10. 11. 1995 v Českých Budějovicích. Divadelní architekt, scénograf
Studoval na akademii výtvarných umění v Jeně a Erfurtu/1927/ u profesora Carla Melvilleho a na Bauhausu ve Výmaru u profesora Waltra Gropia. Po absolutoriu působil v Polsku a Německu. Dne 16. 12. 1927 měl v Městském divadle v Lübecku možnost realizovat svou první samostatnou scénografii hry a velmi úspěšně se této možnosti zhostil v inscenaci F. Weedekinda "Probuzení jara". Zde došlo k jeho seznámení s prof. Unruhem, vydavatelem BTR, s nímž udržoval kontakt až do jeho skonu. V Bochumu se zúčastnil festivalu Shakespearových královských her a seznámil se s významným scénografem Johanesem Schröderem a osobně se setkal s dramatikem G. Hauptmannem. Pracoval jako výtvarník aranžér na I. Světové divadelní výstavě v Magdeburgu, kde poznal práce A. Appii, G. Graiga, Normana Bel Geddese a podrobně i svého učitele profesora Waltra Gropii. Ve stejném roce 1927 došlo k jeho setkání s divadelníkem Waltrema Sinclairem z New Orleansu a jeho seznámil se scénografem A. Mahnkem i scénografem Traugottem Müllerem a konečně i s českým hudebním skladatelem E. Křenkem. V roce 1929 se stal scénografem Dramatického divadla v Rize a byl v osobním a pracovním kontaktu s Maxem Reinhardtem, který pohostinsky v Rize nastudoval roku 1931 Goldoniho "Sluhu dvou pánů" a roku 1932 Straussova "Netopýra". V průběhu roku 1932 se stal scénografem Deutsche Bühne ve Wroclavi a zúčastnil se Světové divadelní výstavy ve Vídni, kde se seznámil s prof. Carlem Niessenem a prof. Josefem Gregorem. V letech 1933 až 1935 byl šéfem výpravy v Lobe Theater ve Vroclavi. Řada předních evropských divadel měla zájem na scénografické práci Brehmsově, ale ten se smluvně zavázal pro v letech 1935 a 1937 být scénografem Slezského divadla v Briegu. V roce 1938 pobýval pracovně s režisérem Bruno Harprechtem v Jižní Americe a pohostinsky v Rio de Janeiru. Po návratu se stal šéfem výpravy Dramatického divadla v Rize /1938-1939/ a dále v letech 1939 až 1943 byl šéfem Městského divadla v Bydgoszczi. Po odchodu z Bydgoszczi se na dobu od roku 1943 do roku 1945 stal šéfem výpravy ve Státním divadle v Gdaňsku a tam se seznámil s hudebním skladatelem H. Sutermeisterem. V roce 1945 po uzavření všech divadel odešel z Gdaňsku byl přijat jako dobrovolník a tlumočník Rudé armády a tak se dostal přes Slovensko do Čech až do Českých Budějovic.V letech 1945 - 1978 byl šéfem výpravy Jihočeského divadla v Českých Budějovicích. Mistrně vyřešil jako scénograf pásmo "Revoluce", které sám inscenoval v sokolovně v Českých Budějovicích, bez rampy, opony a i bez portálového rámu. V roce 1946 byla podle jeho návrhu uskutečněna inscenace Aristofanovy "Lysistraty" před českobudějovickou sokolovnou. Zčásti jde o obdobný princip, který pak použil ve více inscenacích. V roce 1947 připravil s K. Konstantinem inscenaci Shakespearovy komedie "Sen noci svatojánské" na fontáně a schodech v zámecké zahradě v Českém Krumlově. Po dlouhých deset od roku 1948t zkoušel různé formy divadelního projevu v přírodě a navrhl možnosti zbudování přírodních divadel v Třeboni, Vodňanech Milevsku, Strakonicích a Vimperku aj. Navrhoval také kulturní domy s divadelním zařízením a zkoušel kruhové a jiné formy divadla Scénicky řešil prostory v továrních halách / např. pro hru Parta brusiče Karhana/, na venkově v JZD /Slepice a kostelník/. Byl jedinečným tvůrcem atypických jevištních prostorů. V roce 1958 na základě jeho myšlenky a projektu, bylo ve stejném roce postaveno první divadlo s otáčivým hledištěm v zámeckém parku v Českém Krumlově. V rámci Jihočeských divadelních festivalů využil v Českém Krumlově v mnoha inscenacích mimořádně vhodného prostředí pro řadu divadelních představení v samotném krumlovské zámku. Také zprovoznil původní techniku v barokním zámeckém divadle a i zde byla odehrána mnohá nádherná dobová představení. Z jeho ostatních projektů byly významné: projekt kruhového divadla s pohyblivou střední plochou v klášterní zahradě v Českých Budějovicích,-projekt kyvadlové hlediště pro hrad Karlštejn /1968/, polydimenzionální divadelní prostor s otáčivým jevištěm i hledištěm v Mexiku /1977/. Brehmsovými nejúspěšnějšími scénickými návrhy byly na inscenace - Vassa Železnova /1945 - první poválečná inscenace Jihočeského divadla/, Racek,Don Carlos, Černý pavouk, Radúz a Mahulena, Lucerna aj. Světová scénografická literatura jej řadí mezi přední světové scénografy. Joan Brehms zemřel v Českých Budějovicích ve věku 88 let.
