Mistr humoru bez vtipu
typ dokumentu: podřazený dokument
nadřazený dokument: Lidové noviny
rok vydání: 2012
strana: 7
jazyk: český
poznámka:
-
Výstava Karla Nepraše v pražském Doxu ukazuje, že pro tohoto sochaře byla důležitá i kresba.
Poslední velká výstava Karla Nepraše (1932-2002) proběhla v roce 2002 na Pražském hradě v letohrádku Belveder. Připravovala se ještě za umělcova života, otevřena však byla až po jeho smrti. Neplánovaně se tak stala ohlédnutím za jeho celoživotní tvorbou. Vzhledem k okolnostem byla nutně fragmentární, soustředěná především na sochařskou tvorbu z posledních let. O deset let později tu je druhý pokus, jak s odstupem představit dílo jednoho z nejvýznamnějších českých umělců druhé poloviny 20. století.
Sochy, kresby, život
O významu Karla Nepraše se nepochybuje, je však poněkud stereotypně spojován především s monumentálními sochařskými realizacemi. Hlavní hodnota Neprašovy současné výstavy spočívá nejen ve skutečnosti, že na jedno místo shromáždila exponáty z řady státních i soukromých sbírek - včetně zjevně bohaté umělcovy pozůstalosti - ale v rámci expozice neustále konfrontuje rovinu sochařskou s dílem kreslířským. Neprašovy kresby byly v minulosti vnímány jako svým způsobem zajímavý doplněk k sochám. Výstava přesvědčivě ukazuje, že tyto dvě složky jsou přinejmenším rovnocenné.
Nepraš byl ve své době známý jako časopisecký ilustrátor i jako autor kreslených vtipů. Ty úplně nejstarší dokonce v něčem připomenou krutou eleganci raného Adolfa Borna nebo Oldřicha Jelínka. Neprašovy kresby postupně vytvořily samostatný svět, který ovlivňoval další oblasti jeho tvorby.
Nepraš například vytvořil nikdy nevydané ilustrace k Procesu Franze Kafky. Celé Neprašovo sochařské dílo lze v této perspektivě vidět jako jejich pokračování v prostorové dimenzi. Důležitý pro něj byl i jiný pokus vyrovnat se s dílem klasika světové literatury. Pro nikdy nezrealizovaný pokus adaptovat povídku E. A. Poea do podoby animovaného filmu vytvořil Nepraš loutky. Zjistil, že jejich hlavičky jsou vlastně malé busty, a začal se věnovat grotesknímu figurativnímu sochařství. Jako materiál mu sloužily dráty nebo součástky strojů a díla ve své mechaničnosti a někdy i pohyblivosti připomínají obří loutky. Sochy a kresby přitom nebyly jedinými Neprašovými vyjadřovacími prostředky. Již od studentských let se pohyboval v okruhu umělců, kteří propojovali různá umělecká
média a předznamenali akční umění a happeningy. Již v letech 1954 a 1957 se účastnil Malmuzherciád, festivalů neodadaisticky propojujících tehdejší malíře, hudebníky a herce. Škoda, že tyto v legendách přežívající akce nejsou na výstavě nějak zpřítomněny.
Hlavní výstavu doplňuje miniexpozice věnovaná Křižovnické škole čistého humoru bez vtipu, v níž se Nepraš také angažoval. Pro někoho šlo o partu ztroskotanců, která se v 70. letech scházela v hospodě u Svitáků a pila více, než bylo zdrávo. Pro jiné je Křižovnická škola radikálním pokusem, jak v podmínkách normalizace propojit umění s všedním životem. V 70. letech se Nepraš pohyboval v kruzích českého undergroundu a se svým parodickým hudebním vystoupením se zúčastnil l. festivalu druhé kultury v Postupicích v roce 1974.
Konkurence státu
Centrum současného umění DOX Neprašovou výstavou dokazuje dramaturgickou šíři svých programů. V jeho prostorách můžeme najít projekty současných českých i zahraničních autorů, tematické skupinové výstavy, akce na pomezí umění, historie a společenského aktivismu, ale i výstavy designu a užitého umění. Výstava Karla Nepraše je typickou retrospektivní výstavou, jakou bychom očekávali spíš od Národní galerie. Ale proč by nemohla být v Doxu?
Pokud bych za každou cenu hledal kritické připomínky, byly by dvě: Díla z hlavní haly přetékají i do vstupních prostor galerie a čtyř podlaží tzv. věže. V expozici se tak lze ztratit. To sice není žádná tragédie, výstava však ztrácí celistvost. Druhá se týká katalogu. Kurátor výstavy Jaroslav Anděl v něm sice odvážně komparuje Neprašovu tvorbu s dílem Američana Bruce Naumana nebo s kubánsko-americkou dvojicí Allora & Calzadilla, přesto působí spíše jako obsáhlý průvodce výstavou než výsledek dlouhodobého badatelského projektu. Aspoň něco zbude na příští generace.
Mistr humoru bez vtipu
Vodovodní trubka ožívá. Exponát ze země, kde byl doma Franz Kafka, foto - Tomáš Krist
