Josef Klír
* 2. 3. 1860, Kožlany (Plzeň-sever), Česká republika (Czech Republic)
† 30. 11. 1916, Slavkov u Brna (Vyškov), Česká republika (Czech Republic)
malíř
národnost: česká
pohlaví: muž
NK AUT: mzk2006317983
VIAF: 84651783
poznámka:
* NK chybně v Kozlanech
Josef Klír
Malíř Josef Klír se narodil 2. března 1860, jako druhorozený syn manželů Klírových v Kožlanech čp. 269. Jeho otec Josef Klír byl truhlářem a pocházel z Hřebečníků z křivoklátského okresu. Matka rozená Anna Bláhová pocházela ze Slatiny čp. 25, jako dcera půlaníka Václava Bláhy. A truhlářské řemeslo se v rodě Klírů dědilo již po několika generací.
Rodný dům čp. 269 se nacházel na hlavní ulici, třetí dům pod poštou (dnes dům pana Josefa Čecha). Původní dům byl volně přístupný, neohražený a měl dvě okna do ulice a malý dvorek, který přistavěl k domu průjezd a třetí okno do ulice. Ten však v roce 1939 vyhořel a po požáru dostává dům již dnešní podobu.
V roce 1869 se však truhlář Josef Klír stěhuje s rodinnou a s třemi syny na "druhou stranu" do doškového domku čp. 13 s dřevěným štítem a třemi okny do ulice, který si dodnes včetně přední kamenné zídky udržuje stále svoji podobu. Za domem pak byla veliká zahrada, která kdysi patřila k panskému dvoru, který se nacházel v sousedství. Ta se pak stává dejištěm dětských her všech sourozenců Klimeta (1856), Josefa (1860), Karla (1868) a později i sestry Barbory (1845).
Trojtřídní obecnou školu (triciálku) u kostela navštěvoval Josef Klír v letech 1866-72 za pokrokového direktora děkana Viléma Thomase a principála (řídícího učitele) Hynka Ouvalského a učitele Kopty, který záhy rozpoznal u Josefa Klíra kreslířské a výtvarné vlohy a doporučil rodičům, aby ho dali na další studia (původně se měl stát zámečníkem). A tak po prázdninách roku 1872 nastupuje dvanáctiletý Josef Klír do šestileté reálky v Rakovníku. A protože vlakové spojení s Rakovníka pro denní dojíždění ještě neexistovalo, nešel si podnájem v rodině zedníka Františka Bidrmana a později pak u kováře Václava Sýkory. Tam prožil čtyři rakovnická studentská léta a dlouho vzpomínal na svého učitele - historika a spisovatele Dr. Zikmunda Wintra a profesora kreslení Engelberta Jindřicha. Ten měl také hlavní podíl na tom, že rodiče dali souhlas, aby se šestnáctiletý Josef Klír dal zapsat na pražskou Akademii výtvarných umění.
A tak na podzim roku 1874 skládá předepsané zkoušky a je přijat do tzv. elementární třídy. Bydlení si nachází jako mnoho kožlanských studentů u kožlanské rodačky "báby Červinkové", vdovy po vojenském úředníkovi na Malé Straně v tehdejší Ostuhové ulici č. 7 (nyní Nerudova ul.). Tam se také setkává se svým spolužákem z obecní školy v Kožlanech a budoucím básníkem Antonínem Šnajdaufem, později i s jeho bratrem Vojtěchem. Ale i s dalšími kožlaňáky s Václavem Fuchsem, Otakarem Ješkeem a Ludvíkem Dongresem, později ale také se svým mladším bratrem Karlem.
Roku 1878 když se z Kožlan do světa vypravil na vandr jeho nestarší bratr, truhlářský tovaryš Kliment a usadil se na delší dobu v Düsseldorfu, Josef Klír ho následuje a využívá tam svého pobytu ke studiu tehdy proslavené malířské düssldorfské akademie. Tam pobývá celý školní rok 1879/80 a poté se opět vrací na pražskou akademii a to již do třetího oddělení profesora Františka Sequense. Z období studií v Düsseldorfu je znám portrét jeho bratra Klimenta, který je toho času v kožlanském muzeu a krásný portrét černou a bílou křídou kožlanského rodáka Josefa Čapka pozdějšího starostu pařížského Sokola a blízkého spolupracovníka Dr. E. Beneše za I. světové války v Paříži.
V roce 1882 postupuje do čtvrtého oddělení "do atelieru" a zřizuje si doma v Kožlanech v čp. 13 atelier s horním světlem po úpravě doškové střechy a zasazením velkého střešního okna. O prázdninách pak pilně pracuje ve svém atelieru, kde denním hostem je kožlanský městský lékař Josef Jirousek a tam také maluje portrét jeho sedmiletého syna Plutarch (Plutarch Leo Antonín František Sarafinský). Později pak i portréty manželů Jirouskových (manželka doktora Jirouska byla sestrou kožlanského učitele Antonína Kopty).
Prvně Josef Klír vystavuje roku 1883 na umělecké výstavě "Krasoumné jednoty" na Žofíně v Prazě, nynějším Slovanském ostrově. Je to olej na plátně 150x100 cm pod názvem "Miláček". Zobrazuje venkovské děvče, které drží v náručí kozlátko. V pozadí je pak chlév, kde u jeslí stojí koza a po zemi pobíhají králíci. Modelem děvčete k obrazu byla jeho sedmiletá sestra Barbora (která později doprovázela jako společnice rodinu skladatele Antonína Dvořáka na uměleckém turné v Americe v roce 1892-94). Reprodukce obrazu byla pak zveřejněna ve "Světozoru" roku 1883 č. 39. Obraz po výstavě zakoupila za 200 zlatých Krasoumná jednota a byl použit jako roční členská prémie. V té době maluje rovněž obraz "Husopaska" a modelem mu stojí čtyřletá sestra malířovy švagrové Anna Heroldová z Kožlan čp. 93.
Posluchačem akademie ale zůstává Josef Klír ještě další 4 roky až do roku 1887, kdy dostává stipendium 10 zlatých měsíčně od "Společnosti vlasteneckých přátel umění". V roce 1884 obesílá Výstavu na Žofíně obrazem "Malá Dollinka" rozměrů 148x100 cm, který zobrazuje děvčátko v nouzi vystavené nedostatku s úsměvem na rtech, ale slzou v oku, která ještě netuší svoji bídu přítomnou ani budoucí. Porotou byl obraz hodnocen kladně, ale s poznámkou, aby si malíř pro příště volil vděčnější motiv (reprodukce obrazu byla otištěna v "Zlaté Praze" roku 1884 na str. 83). Na téže výstavě pak vystavuje malíř Josef Klír překrásný obraz svého patnáctiletého bratra Karla, olej na plátně 55x46 cm, který se nachází v soukromé rodinné sbírce. V roce 1884 maluje malíř nezvyklý obraz zachycující smutnou událost, a to pohřeb na vesnickém hřbitově o Vánocích, kde hrobník čeká na příchod pohřebního průvodu a dějiště až příliš připomíná podobu kožlanského hřbitova (reprodukce obrazu "Vánoce na hřbitově" byla otištěna na první strance v plzeňské "Nové době" 25.12.1940).
Když na výstavě roku 1887 ze čtyř vystavených obrazů byly na třech obrazech motivem husy, neušel malíř Klír přes veškeré kladné hodnocení ironickému úsměvu porot, že se příliš s velkou zálibou věnuje zvěromalbě a zvláště pak husám, a to každého stáří a ve všech situacích (viz. obrazy "Rekvisice", "Mladá pasačka", "Dostaveníčko" apod.). Ale Josef Klír jako by chtěl dementovat toto nařčení, zasílá k výstavě obraz "Modní síň na venkově", který obrazuje starou doškovou Dongresojc chalupu v Kožlanech (později v majetku zahradníka Václava Brůhy a poté zahradníka Péce), která bývala pod farským rybníkem a byla zbořena v roce 1927. Kde uprostřed nízké světice se stropními trámy zkouší švadlena paní mistrová (p.Dlngresová) šaty své zákaznici (p. Anně Ješkeové). Za šicím strojem pak sedí dvě švadleny a stranou na židli odpočívá bába Bláhojc ze závrchu čp. 198 s košíkem na klíně a přihlíží zkoušce šatů. Při malování toho obrazu odložil malíř paletu na stoličku a paní Ješkeové si v krásných zelených sametových šatech bez podívání sedla na stoličku.
Téhož roku maluje Josef Klír také obraz "Madona", ke kterému mu byla modelem slečna Růženka Holá z Kožlan čp. 140 (dnes dům Pavly Rusé). Tento obraz byl později prodán malířem v Americe. V té době však malíř maluje pro slečnu Holou ještě krásný malovaný dámský zouvák, kde námětem je skupina studentů-zpěváků zpívající v noci pří měsíčku dostaveníčko pod okny domu Holých a z prvého patra osvětleného okna vyhlíží dívka na zpěváky v jejichž popředí stojí právě sám malíř Josef Klír. V pozadí měsíčního svitu je pak vidět věžička kožlanckého pivovaru a celkový veselý výjev je citově podbarven. Malovaný zouvák byl věnován malířem Růžence Holé a v současné době je součástí expozice kožlanského muzea. Učiteli Holému pak vymaloval malíř Klír na sklíčko hodinek mušku jako živou, aby si při každém povídání vzpomněl na malíře. V roce 1887 pak malíř maluje portrét svého otce (olej na plátně 72x55 cm), který je dnes rovněž v rodinné soukromé sbírce.
V sedmadvaceti letech končí Josef Klír svoje studia na pražské akademii a po příkladu mnohých krajanů se rozhoduje zkusit štěstí v Americe. a tak koncem srpna roku 1887 nastupuje na vlak do Hamburku a pak lodí do New Yorku, kde ho dvanáctidenní plavbě vystupuje v Thalia-Theatre jako rychlomalíř, kdy za 25 minut vymaluje v životní velikosti portrét ředitele divadla a tím dosahuje velkých úspěchů a pověst umělce. Cestuje po Spojených státech až se dostává do Chicaga, kde se trvale usazuje. Zařizuje si v nejvyšším patře českého domu "U Libuše" ateliér (tehdy "U Šístků" č. 722 na dvacáté Aveue) a stává se učitelem na tamější "art school" (umělecká škola). Působí tam také jako umělecký malíř a portretista a portretuje několik desítek osob, a to převážně z řad českých vystěhovalců.
V roce 1889 se malíř Josef Klír spolu s architektem Františkem Lajerem, oba rodáci z Kožlan, zúčastňují soutěže na návrh pomníku padlým Čechům ve válce Sever proti jihu (1860-1864) pro hřbitov v Chicagu. Z osmnácti návrhů získává jejich návrh pod heslem "Pro novou vlast" první cenu a je záhy realizován. Pomník představuje dva a půl metru vysokou bronzovou sochu vojáka s puškou a praporem, odhodlaného bojovat za svoji novou vlast. Na mramorovém podstavci s nápisem "Zde v nové vlasti odpočívajícím padlým rekům za právo a svobodu postavili bratří na památku budoucím". A všechny práce spojené se stavbou pomníku na hřbitově v Chicagu byli pak provedeny českou rukou (reprodukovaný obraz pomníku byl pak otištěn v roce 1889 ve "Zlaté Praze). Toto dílo, třebaže finančně skončilo pro oba umělce s nezdarem získalo malíři Klírovi dobré jméno po celé Americe.
Byl zahrnut četnými objednávkami a v té době vytváří svůj první velký obraz "Prohraná sázka", který zakoupila společnost "Kentucky Whisky" za 3.600 dolarů a jeho barevné reprodukce rozšířila po celých Spojených státech. Námětem obrazu byla kampaň prezidentských voleb, demokrata Grogera Clevelanda a republikána Adlaie Stevensona, kdy dva občané uzavřeli sázku, že když jejich kandidát nevyhraje, poveze druhého na dvoukolovém vozíku hlavní chicagskou ulicí.. A tak obraz zobrazuje veselého výherce stojícího na vozíku s bičem a opratěmi v ruce, tažen pánem v cylindru, který sázku prohrál. Za vozíkem jde kapela, děti a plno obyvatelstva a v přihlížejících lidech na chodníku pak zobrazil malíř mnoho známých chicagských Čechů.
Na umělecké oddělení zemské jubilejní výstavy v Praze v roce 1891 pak zasílá Josef Klír z Ameriky obraz "Na prerii" (olej na plátně 76x56 cm), který zobrazuje ženu, indiánku jdoucí prerií na zádech s děckem zabaleným v pestrém šátku. V Americe pořádá výstavu několik desítek svých děl: Válečný výjev, Venkovská modní síň, Večer po bitvě, Loučení, Hoch v Montaně, Dueto, řadu portrétů a mnoho jiných. Pětiletý pobyt v Americe naučil Josefa Klíra nazírat nově na svobodný svět a tak je mu za zvláštní zásluhy přiznáno 2. září 1893 státní občanství Spojených států severoamerických se všemi právy a povinnostmi.
Po pětiletém pobytu v Americe a po světové výstavě v Chicagu, kterou malíř Josef Klír Také svými obrazy obeslal, se vrací přes Londýn a Paříž zpět do Evropy. V Praze navštěvuje svého mladšího bratra, v té době již úředníka zemského výboru, který bydlí v Žitné ulici u paní Klotyldy Čermákové. Ta bydlí společně v jednom domě se svými dcerami Josefinou provdanou za Dr. Václava hraběte Z Kaunic a Annou provdanou za skladatele Antonína Dvořáka. Tam se všichni navzájem seznamují a malíř Josef Klír maluje portréty hraběcích manželů a Kounicovy matky Elenory, rozené Voračiské za Paběnic, (které připisuje Božena Němcová v Babičce své věnování(. Maluje také ředitele Národního divadla Františka Šubrta, paní Stroupežnickou a kožlanského rodáka a stavitele dráhy Mladotice-Rakovník Františka Sallera, který se narodil v Kolžlanech roku 1845 a bydlel u kostela čp.3.
V roce 1896 vystavuje malíř Josef Klír v Rudolfinu mimo jiných i obraz "Vystěhovalci u cíle", kde vystěhovalci svedeni lákavými sliby agentů hledají v pustinách prerie svoji budoucnost. Kde povoz tažený dvěma voly stojí u cíle a matka s bolem vzpomíná na domovinu a otec se starostlivě rozhlíží po nové vlasti. Až příliš tvrdě je vyjádřeno zoufalství otce a celé rodiny nad koncem romantického snu o bohatství. Ale jistě podobný výjev malíř v Americe viděl. Modelem k obrazu "Vystěhovalci u cíle" stáli na zahradě čp.13 jako sedící, matka malíře Anna Klírová s dcerou Barborou. Stojící postavy vpředu pak Ludmila Klausová z čp. 211 roz. Heroldová z Hedčan a bratr malíře Kliment Klír. Vzadu z vozu skládají věci Jan Klaus (purkmistr v Kožlanech 1908-1918) a Václav Vondrášek. Dále pak dva malí chlapci Ladislav a Václav synové Klimenta a děvče Maruška Klausová.
dyž v roce 1897 musel odejít ovdovělý bratr Václav Kounic na Moravu a převzít řízení rodových statků, nabídl Josefu Klírovi zrestaurování slavkovské zámecké galerie. Malíř nabídku přijal, aniž by tušil, že tím rozhodl o svém budoucím osudu. Zde se 8. ledna 1989 oženil s dcerou po učiteli Boženou Soldánovou a nastěhoval se do jejího domku a v zámku si zřídil ateliér. Později nastoupil na České technice v Brně jako asistent technického kreslení u profesora Hanuše Schwaigera a tam pracoval až do konce svého života. Byl oblíben u všech studentů, zemřel nečekaně 30. listopadu 1916 v Brně a byl pohřben na slavkovském hřbitově na Špitálce.
V roce 1989 se podařilo Historickému muzeu ve Slavkově shromáždit část celoživotního díla malíře Josefa Klíra a uspořádalo výstavu jeho tvorby. Avšak politováníhodná absence města Kožlany na této výstavě svého rodáka.
Zpracováno za obětavé pomoci paní Jany Hurtové, roz. Klírové z Kožlan čp. 130.
MVDr. Bohumil Vondrášek, kozlany.unas.cz, 2013/03/09
Josef Klír
zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Josef_Kl%C3%ADr
