Hugo Rokyta
* 24. 11. 1912, Kamińsko, Murowana Goślina (Powiat Poznański), Polsko (Poland)
† 16. 3. 1999, Třebíč (Třebíč), Česká republika (Czech Republic)
pedagog, památkář, kulturní historik
pohlaví: muž
NK AUT: jk01102631
poznámka:
prof., Phdr., CSc.,
Záhlaví Rokyta, Hugo, 1912-1999
Biograf.údaje Narozen 24.11.1912 v Kaminsku (Polsko), zemřel 16.3.1999 v Praze. PhDr., CSc., profesor dějin vzdělanosti na univerzitě v Salzburgu, kulturní historik, národopisec, památkář, publikace z oboru česko-německých kulturních vztahů.
Hugo Rokyta
Univerzitní profesor PhDr. Hugo ROKYTA, CSc., nositel mezinárodní Herderovy ceny univerzity ve Vídni, člen-korespondent Rakouské akademie věd, ústavu Adalberta Stiftera v Linci, nositel Rakouského kříže za vědu a umění, Goethovy medaile, Záslužného řádu Spolkové republiky Německo a dalších zahraničních vyznamenání, má nesmírné zásluhy na ochraně našich umělecko-historických památek, především za starého režimu, v letech, kdy staré památky vadily při prosazování ateismu u nás, při odsuzování buržoasní i feudální společnosti. Rokyta se zasazoval neoblomně za záchranu četných, téměř již odepsaných památek.
Hugo Rokyta se narodil 24.listopadu 1912 v Kaminsku v Polsku. Rokytův otec byl moravský Čech, matka rakouského původu a Hugo vyrůstal od mala v dvojjazyčném prostředí na Uničovsku a později v Brně. To ho vedlo k hlubokému zájmu o tuto jazyčnost, která se projevovala v sociálních a hospodářských výtazích, v kultuře i v literatuře. Mladý Rokyta pracoval v katolickém hnutí mládeže a v roce 1936 byl nejmladším sekretářem a tiskovým referentem v parlamentu u koalice německých křesťanských socialistů. Tyto jeho služební styky s německými demokratickými politiky mu za okupace vynesly pět let koncentračního tábora v Dachau a Buchenwaldě. Již v roce 1939 s mnoha jinými vládními členy a akademiky byl deportován do koncentračního tábora.
Ani po návratu z koncentráku v roce 1945 to neměl lehké. Těžko sháněl práci, nějaký čas byl v ORBISU a pak pracoval v památkovém úřadu. Zde narážel na nepochopení při úsilí o záchranu uměleckých památek, především v německých oblastech Čech. Jeho odborné brožůry (mezi nimi i průvodce pro zámek Kynžvart) v padesátých a šedesátých letech pomáhaly úspěšně obracet zájem veřejnosti k historii.
Rokytova disertace se zabývala legendou o svaté Kateřině v lidové víře. Právě jako zanícený obdivovatel a ochránce kulturních památek nalezl nakonec své místo jako odborný pracovník v památkovém úřadu, od roku 1958 ve Státním ústavu památkové péče a ochrany přírody. Zaměřil se na popularizaci českých a moravských hradů a zámků a vznikla série drobných monografií, které vycházely za jeho redakce, vydávané Národní kulturní komisí a později Státní památkovou správou (více než 150 sešitů). To byl úctyhodný přínos pro dějiny našeho umění. Z našeho okolí to byl již připomínaný průvodce zámkem Kynžvartem (1958). Ale i do “Goethových” Mariánských Lázní přijížděl často a jeho pobyt se vždy obrátil k diskusím o památkách v městě, od základních památek architektury až po sepulkrální detaily na hřbitově.
Rokytovýn vrcholným dílem je trojdílná "Rukojeť pomníků a památek evropských kulturních vztahů v českých zemích" (v členění Praha-Čechy-Morava a Slezsko). Jeho zásluhy poznala a ocenila cizina mnohem více než rodná Praha. Velký žijící Evropan byl poctěn řadou titulů. Významného úspěchu dosáhl Rokyta při záchraně památek a díla Adalberta Stiftera z Horní Plané. Zachránil jeho rodný dům a sepsal studii "Adalbert Stifter und Prag" (1956). Byl tvůrcem a spoluzakladatelem Památníku Adalberta Stiftera a muzea v Horní Plané. Za tuto průkopnickou práci byl jako první Čech jmenován roku 1958 členem-korespondentem ústavu Adalberta Stiftera v Linci. Mnohé jeho studie jsou objevitelské, například identifikace postav z okolí kněžny Zaháňské, nebo přínosy v pátrání v okruhu R.M.Rilkeho ("Das Schloss im Cornet von Rainer Maria Rilke"), Franze Kafky, E. Möricke, J.Saume, M.Broda aj.
Souhrn Rokytových studií z kulturní historie Čech ve vztahu k sousedním zemím tvoří kniha "Die böhmische Länder" (Salzburg 1969) jako příručka o památkách a památných místech evropských vztahů v českých zemích. Roku 1965 byla udělena Rokytovi Herderova cena vídeňské univerzity za "záslužné působení při mírovém porozumění mezi národy". Stal se zahraničním členem Rakouské akademie věd ve Vídni, ale zůstával spojen s naším regionem a významně působil v památkové péči. Roku 1967 obdržel Winckelmannovu medaili města Stendal v NDR, v roce 1972 Komenského medaili města Fulneku. Od roku 1970 přednášel na univerzitě v Salcburku jako honorární profesor “Dějiny vzdělanosti” se zvláštním zřetelem k českým zemím.
V roce 1995 ocenilo Město Horní Planá zásluhy Huga Rokyty udělením čestného občanství. Laureát tehdy připomněl, že si této pocty váží o to více, že je to jedna z mála, které se ve své vlasti dočkal. Ještě 30.listopadu 1997 ve svých 85 letech navštívil kostel Narození sv.Jana Křtitele ve Svatém Janu pod Skalou v doprovodu ředitele Rakouské školy v Praze profesora Ludwiga SOMMERA a vyprávěl o historii Svatého Jana pod Skalou.
Důstojného ocenění svého díla doma se však nedožil. Tento velký český a rakouský historik, dlouholetý vědecký pracovník státní památkové péče v Praze zemřel v 87 letech dne 16. března 1999. Byl nejen editorem publikací o památkových objektech regionu, ale i dlouholetým popularizátorem odkazu osobností jako byl J. W. Goethe, F. Schiller, E. E. Kisch, Franz Kafka, Franz. Werfel, G. Herder, A.Stifter a dalších.
Prameny:
ŠVANDRLÍK Richard: "Hugo Rokyta ín memoriam" - HAMELIKA č. 9 / 1999
hamelika.cz, 2014/03/09
