Ostrava! Ostrava! Nejen zlatá šedesátá ze sbírek Galerie výtvarného umění v Ostravě
typ výstavy: kolektivní
místo konání: Galerie moderního umění
termín: 2012/02/09 - 2012/04/15
poznámka:
-
výstava z cyklu Regionální práce
Cyklus Regionální galerie Roudnická galerie si klade za cíl postupně představovat ve svých prostorách kvalitní sbírky sesterských institucí, sdružených v Radě galerií České republiky, a umožnit tak svým návštěvníkům porovnávat kvalitu a zaměření různých sbírkových fondů, včetně důrazu na specifičnost regionální tvorby. Prvním počinem cyklu byla výstava Sdružení výtvarných umělců moravských z Galerie výtvarného umění v Hodoníně, která představila umění tohoto významného pozdně obrozeneckého spolku, založeného před sto lety. Vytvořila tak efektní pandán ke sto let staré roudnické kolekci umění z přelomu 19. a 20. století s početným souborem obrazů Antonína Slavíčka, jež tvoří vstupní část stálé expozice galerie. Tentokrát se naše pozornost zaměřila na sever Moravy a na srovnání uměleckých kolekcí z druhé poloviny 20. století. Soustřeďujeme se především na klíčové období šedesátých let, které představovalo jednu z nejvýznamnějších sběratelských kapitol v historii regionálních galerií. Vedle kvalitní roudnické sbírky se tak skví výběr toho nejlepšího z bohatých fondů Galerie výtvarného umění v Ostravě. Představují se tu špičková díla klasiků českého moderního umění od informelu až po novou figuraci. Stěžejní umělecké tendence své doby zastupují například obrazy a sochy Josefa Istlera, Mikuláše Medka, Karla Nepraše, Stanislava Kolíbala, Čestmíra Kafky, Otakara Slavíka, Adrieny Šimotové či Jiřího Načeradského. V zajímavé sestavě nechybějí ani díla ostravských autorů (malíře Eduarda Ovčáčka a tvůrce nevšedních geometrických objektů Jiřího Bieleckého), která svým významem a kvalitou dalece přesáhla hranice regionu.
Nejen zlatá šedesátá ze sbírek GVU v Ostravě
Galerie výtvarného umění v Ostravě byla založena v roce 1952 jako krajská galerie, která navázala na tradice Spolku pro vystavění a udržování výstavního pavilonu v Moravské Ostravě, založeného v roce 1922. Za více než osmdesátiletou historii se podařilo soustředit na 20 000 uměleckých předmětů, které postihují časové období od pozdního středověku po současnost.
Soustavná akviziční práce vedla k vytvoření jedné z nekvalitnějších a nejzajímavějších sbírek u nás, která zahrnuje mimo jiné významné soubory italské barokní malby a kresby, ruského klasického malířství nebo středoevropského umění 19. a 1. poloviny 20. století. Přirozená dominance však náleží českému umění od 19. století po současnost.
Z hlediska budování sbírky lze za velmi úspěšnou označit zejména etapu šedesátých let 20. století. Toto období přineslo české kultuře obrodu kontrastující s předcházejícím ideologickým umrtvením a ztrátou kontinuity. Postupné rehabilitování předválečné tradice moderního umění umožnilo názorovou proměnu řady autorů střední a mladé generace, kteří se vydali cestou hledání autentických řešení korespondujících s duchem evropského vývoje.
Impulsy pramenící z díla Mikuláše Medka a Vladimíra Boudníka měly podstatný vliv na utváření mladší české vlny strukturální abstrakce, která se formovala na neveřejných Konfrontacích (Aleš Veselý). Zároveň se objevil proud poabstraktní asambláže neodadaistické skupiny Šmidrů (Karel Nepraš, Bedřich Dlouhý, Jaroslav Vožniak). V tomto období vznikala i díla české redakce mezinárodního konstruktivismu, která bohužel tak významnou měrou zastoupena v ostravských sbírkách nejsou. Nedávná akvizice časově mladší monumentální plastiky Stanislava Kolíbala však s tímto proudem výrazně koresponduje.
Druhá polovina šedesátých let se v českém umění stala startovací rampou pro celou plejádu autorů, kteří nejprve prošli etapou nefigurativního umění, aby se posléze soustředili na rehabilitaci figury v rámci nové tendence, pro niž se vžilo označení nová figurace (Otakar Slavík, Adriena Šimotová, Jiří Načeradský).
Aktuální tendence poválečného umění se u autorů působících na Ostravsku objevují až s generací narozenou ve dvacátých letech 20. století (Jaroslav Kapec). Počátkem šedesátých let pak nastupují noví mladí umělci (Eduard Ovčáček, Svatoslav Böhm). Ve druhé polovině desetiletí se organizuje množství pozoruhodných monografických výstav, významné jsou i ty kolektivní, jako například skupiny Kontrast (Miloš Urbásek).
Pro ostravské prostředí bylo neméně podstatným uspořádání legendárního Mezinárodního sympozia prostorových forem v roce 1967 (instalace byla bohužel zrušena v letech 1973–1974). V roce 1969 následovaly manifestační přehlídky Výtvarné umění Severní Moravy v ostravském Domě umění a vystoupení umělců žijících v Havířově (Jiří Bielecki).
Událostí středoevropského významu byla činnost Klubu konkrétistů (od 1968), v němž významnou roli sehráli autoři ostravského regionu (Jiří Bielecki, Svatoslav Böhm, Jindřich Gola, Zdeněk Kučera, Eduard Ovčáček, Jaroslav Rusek, Rudolf Valenta). Nesmíme zapomenout ani na autory žijící v Třinci (Karel Adamus a Jan Wojnar), příslušníky zakladatelské generace konceptuálního umění v Československu, kteří začali vystavovat na přelomu šedesátých a sedmdesátých let.
Cílem výstavy je představit jednu z nejzajímavějších a nejkompaktnějších kolekcí ostravské galerie, jíž vtiskly svůj sběratelský rukopis dvě generace historiků umění, a konfrontovat ji s neméně pozoruhodnou kolekcí roudnickou v naději, že se tak podařilo demonstrovat osobitý charakter obou sbírek a získat diváka k přemýšlení o dobrodružství akviziční práce, která následně přináší všem milovníkům umění hluboké estetické zážitky.
