národnost: německá
pohlaví: muž

poznámka:
NK neuvádí 2010, 2011, 2012, 2013,
Někdy jako rok narození uváděn 1831 a místo narození Brno.

Adolf Loos

Adolf Loss. Sochař. Kameník.

Narozen v Jihlavě r. 1829 či 1831. V r. 1838 přišel se svým otcem do Brna. Jeho otec učitelem na c.k. německé normální hlavní škole a učitelském ústavu v Brně. Adolf Loos základy umění získal v kreslířské škole malíře M. Šťastného. Na vídeňské Akademii der bildenden Künste studoval malířství. Roku 1852, kdy zemřel jeho otec, Adolf Loos přestoupil do sochařské třídy prof. Franze Bauera. Souběžně vykonával praxi u vídeňského sochaře Franze Melnitzkeho. Později pracoval u vídeňského sochaře Schwarzera. Naučil se vytvářet zdobnou dekoraci. Později přešel na vídeňskou techniku. Během studií na technice Adolf Loos vytesal sochy svatých, umístěných v St. Pölten. Opět navázal spolupráci s Franzem Melnnitzkym. Adolf Loos se zúčastnil zhotovení skupiny dětí pro výzdobu exteriéru útulku v Brně. Ve Vídni Adolf Loos spolupracoval se sochařem Josefem Schönfeldem. Adolf Loos v té době vytvořl modely pro pešťský sál tamní Reduty. V r. 1861 vymodeloval bysty brněnských veřejných činitelů Carla Giskry a Alfreda Skeneho a sochu císaře Josefa II. V té době získával Adolf Loos objednávky na sochy, a na dekorativní ornamentiku veřejných i soukromých budov.Adolf Loos měl též koncesi pro výkon kamenických prací. Od roku 1865 měl pronajatý kamenolom u městečka Nedvědice. Svůj sochařský ateliér si vytvořil v budově na Hřbitovní (nyní Kounicově) ulici. Zde mistrně prezentoval svá díla jako modely k architektonickým dekoracím ve všech stylech a modelacích, různé modelysoch a náhrobků ze žuly a pískovce. Roku 1862 vytvořil dekorace pro fasádu budovy c. k.německého gymnazia (nyní budova hudební fakulty) na Komenského nám. 6/609 od stavitele Josefa Arnolda. Jím vytvořené medailony zrcadlily zaměření této výchovně vzdělávací instituce. Shlížejí i nyní na nás bysty osobností antického Řecka a Říma jako Homer, Sokrates, Paton, Sapho, Thales z Miletu, Sofokles, Euripides, Thukidides, Perikles, Solon, Gaius Julius Caesar,Tacitus, Gnaeus Pompeius, Vergilius, Horatius, Cicero a další, jejichž odkaz je aktuální i v naší současnosti. K výzdobě náleží i osm karyatid hlavní fasády této budovy. Adolf Loos vytvořil výzdobu fasády budovy moravské zemské psychiatrické léčebny na Húskově ul.2/1123. Umístil sem moravský zemský znak s atributy této instituce. Adolf Loos je též autorem sochy Panny Marie na byzantizujícím soklu u hrobu paní Schweighoferové na městském hřbitově. Adolf Loos vytvořil výzdobu budovy nyní Ústavního soudu na Joštově ulici 8/625. Pro klášter v Rajhradě vytvořil Adolf Loos reliéf se sv. Janem Křtitelem a mramorový piedestal pro sochu knížete Břetislava I. od sochaře Maxe. Adolf Loos je též autorem soch sv. Josefa a sv. Jana školní budovy kongragace Šedých sester III. řádu sv. Františka. Je také autorem zajímavé ornamnetální výzdoby jihlavské synagogy v tzv. maurském stylu. Pro výzdobu sídla pana von Schöllera užil motivů řecké ornamentiky. Roku 1864 se Adolf Loos podílel na renovaci budovy brněnské Reduty, zejména jejího hlavního sálu. Je též autorem ornamentální výzdoby vily Dr. Bonera. Adolf Loos vytvořil ornamentální výzdobz v řeckém stylu domu stavitele Girky. Adolf Loos je autorem dekorativní fasády továrny podnikatele Toifela. Je též autoremdekorací domu pana Tandlera na nové okružní třídě. Je též autorem architektonické ornamentiky fasády Schlichteisenovského dmu. Adolf Loos vytvořil také architektonicky zdobnou fasádu domu obchodníka Flora Hubera, stavěného stavitelem Josefem Arnoldem. Je také autorem značného počtu žulových monumentů pro brněnský měststký hřbitov. Vedle toho se Adolf Loos podílel na vytvoření pomníků, připomínajících hrdinství vojáků v bitvě u Hradce Králové a Sadové roku 1866.
Z manželství s Marií Hertlovou, jež po jeho smrti vedla jeho sochařsko-kamenický ateliér a dala vystavět rodinnou vilu v městečku Nedvědice, je znám jeho stejnojmenny syn, známý archtekt, a dvě dcery, Hermína a Irma Marie.

Adolf Loos

Adolf Loos

Adolf Loos

Adolf Loos

encyklopedie/slovník
	rok vydání	název (podnázev), vydavatel, obec
	2006	Nová encyklopedie českého výtvarného umění (Dodatky), Academia, nakladatelství Akademie věd České republiky, Praha
podřazený dokument
	rok vydání	název (podnázev), vydavatel, obec
	2013	Naši zdejší moravští sochaři, Ztracená generace? / Eine verlorene Generation?, 136-147
	2019	Kapsova vila, 220 míst AVU, 223