pohlaví: muž

poznámka:
Též jako Johann Kamreith, Kammerreitter

Jan Kammereit

Vyučen patrně v dílně Filipa Sattlera v Olomouci a Johanna Wenzela Sturmera v Olomouci 16. 11. 1744 měšťanem v Olomouci.Ze stejného roku pochází jeho mistrovský kus socha Salvátora na dvorní fasádě bývalého kláštera augustiniánů ve Štenberku na Moravě. Působil jako barokní sochař a řezbář na Moravě, kde se dochovala řada jeho prací. Jeho dílo je rozsáhlé nejen po kvantitativní, ale i kvalitativní části. Kammereithovu tvorbu řadíme do pozdního baroka. Bydlel v Olomouci, poblíž kostela sv. Michala: dům Na hradě 248/3 se svou ženou Pavlínou Antonií Kammereithovou, dcerou malíře J. K. Handkeho, která krátce po smrti manžela uzavřela sňatek s Nikodémem Wiedemannem, rovněž sochařem. Měl tři syny: Jan Kammereit mladší, Pavel Kammereit a Vincenc Krištof Kammereit. Prvorozený Jan následoval svého otce a stal se taktéž sochařem, kdežto Pavel a Vincenc šli po stopách malířství. S jejich díly se rovněž setkáváme v Olomouci. Jeho styl lze ztotožnit se stylem jeho staršího kolegy a učitele, sochaře Ondřeje Zahnera, který rovněž působil na Moravě. Zpočátku se svým učitelem spolupracoval, jako je například oltář farního kostela v Novém Jičíně. Osamostatnil se roku 1744 a ve stejném roce vytvořil sochu Salvatota Mundi pro kanonii lateránských kanovníků – augustiniánů ve Šterberku, pro jejichž kostely ve Štarnově a Výšovicích vytvořil v roce 1748 hlavní oltáře.

Dílo

Charakteristika jeho tvorby: značně expresivní forma, vyjádřená především pomocí bohatě řasené draperie, která je ostře zalamovaná. Řasením látky ale nezastírá objem těla, spíše jen podporuje dynamičnost příznačnou pro tuto dobu. U Kammereitha můžeme sledovat posun od zprvu prostorově otevřené dynamické kompozice figury s dramaticky zřasenými rouchy ke klidnějšímu pojetí objemu, jako je stylizované ostře zalamované pojetí látky.
- Po Zahnerově smrti dokončil sochařské dekorace mobiliáře v kostele Nanebevzetí Panny Marie v Novém Jičíně a dále vytvořil sochy Cyrila a Metoděje.
- Podle nedávného průzkumu vytvořil i sochu sv. Ondřeje v průčelí fary v Kunčině, nebo kazatelnu Nanebevzetí Panny Marie v Kroměříži.
- Část sochařské výzdoby hlavního oltáře a kazatelny v kostele sv. Michala v Olomouci – Panna Marie Růžencová se sv. Dominikem (kolem roku 1750, dřevo, zlacení).
- V roce 1738 nastupuje na místo Filipa Sattlera. Pro šternberský klášter vyzdobil interiéry pokojů a v roce 1744 vytvořil pro právě dokončenou fasádu západního křídla sochu Krista – Spasitele se znakem stavebníka Jana Josefa Glätzla. Socha byla umístěna do niky mezi konventem a nejnovější prelaturou.
- Krnov, kostel Narození Panny Marie, hlavní oltář a chórová přepážka v 70. léta 18. století.
- Salvátor – 1744, umístěný na fasádě nádvoří augustiniánského kláštera ve Šternberku na Moravě. Jedno z prvních samostatných děl.
- Oltář ve hřbitovním kostele v Místku – 1748.
- Cyril a Metoděj – ve spolupráci s O. Zahnerem.
- Sv. Jiří – kolem roku 1762, dřevo, zlacení, původem z bočního oltáře sv. Vincenze Ferrarského v kostele Nanebevzetí Panny Marie v Moravské Třebové. Postava křesťanského je součástí sochařského vybavení bočního oltáře zasvěceného sv. Vincenci Ferrarskému, který je protějškem k oltáři sv. Aloisia. 1 .Sv. Jiří, rytíř v nadživotní velikosti (200cm), je oděn jako římský vojín, stojí ve výrazném kontrapostu, který je jedním z typických poznávacích znaků umělce. V pravé ruce drží kopí, kterým se zabodává do otevřené tlamy draka. Socha je osazena na konzole, nalezneme ji po pravé straně retabula.
- Panna Marie Immaculata – 60. léta, původem z hlavního oltáře kostela sv. Jana v Tatenicích. Pokleká na zeměkouli, kolem níž se vine had. V levé ruce drží květ lilie, symbol panenské čistoty. Již v duchu pozdního umělcova díla.(stylizace, odproštění od detailů, plastičnost, prostorová izolovanost.
- Sv. Jan Evangelista – 60. léta, světec má esovitě prohnuté tělo, rozevlátým rouchem, umělec vytváří objem. V draperii se objevují přímé a ostré tvary, vliv Ondřeje Zahnera. V levé ruce se nachází atribut otevřené knihy, na téže straně se v zákrytu nohy krčí orel. Socha je polychromovaná. Tělesný tvar sochař rozvedl vláčnou a pozvolnou modelací, v objemovém cítění vyšel ze samé osnovy tělesného jádra, celkový pohyb postav zvolil spíše tlumený než dramaticky akcentovaný. Projevuje se zde dřívější Kammereitova spolupráce s Onřejem Zahnerem.

Literatura

* MP [Martin Pavlíček], heslo Jan Kammereit, Olomoucké baroko. 3. Historie a kultura. Muzeum umění Olomouc - Arcidiecézní muzeum Olomouc. Olomouc 2011, s. 204.
* Heslo Zahner David, in: Prokop Toman, Nový slovník československých umělců. I, A-K, Výtvarné centrum Chagall, Ostrava 1993, s. 459.
* Ivo Krsek – Zdeněk Kudělka (eds.), Umění baroka na Moravě a ve Slezsku, Academia Praha. Praha 1996.

Jan Kammereit

Jan Kammereit

Jan Kammereit

Jan Kammereit

encyklopedie/slovník
	rok vydání	název (podnázev), vydavatel, obec
	2006	Nová encyklopedie českého výtvarného umění (Dodatky), Academia, nakladatelství Akademie věd České republiky, Praha
podřazený dokument
	rok vydání	název (podnázev), vydavatel, obec
	2011	Biografické medailony tvůrců olomouckého baroka (Sochaři a štukatéři), Olomoucké baroko, 234-239

Jan Kammereit

katalog kolektivní
	rok vydání	název (podnázev), vydavatel, obec
	2010	Olomoucké baroko (Výtvarná kultura let 1620-1780), Muzeum umění Olomouc, Olomouc (Olomouc)