Jan Rostislav Stehlík
* 15. 6. 1948, Znojmo (Znojmo), Česká republika (Czech Republic)
† 2. 11. 1999, Izrael (Israel)
restaurátor, malíř, sochař
pohlaví: muž
NK AUT: ola200208731
poznámka:
Samostatné výstavy:
Spišská Nová Ves, Levoča, Smižany, Rudňany, Krompachy, Spišský Čtvrtok, Letovice
1983 – J.R.Stehlík, Obrazy, kresby: Kulturní zařízení Zachráněná, Moravský Krumlov (Znojmo)
1983 – J.R.Stehlík, Obrazy: Kulturní a vzdělávací zařízení MěstNV Třebíč (Třebíč)
Společné výstavy:
1983 – Antonín František Stehlík, Jan Rostislav Stehlík: Galerie výtvarného umění Havlíčkův Brod (Havlíčkův Brod)
1983 – A.F. Stehlík, J.R. Stehlík: Výstavní síň Kulturního domu Julia Fučíka, Adamov u Brna (Blansko)
Jan Dočekal, 29.4.2011
Jan Rostislav Stehlík
Jeho prarodiče z otcovy strany a otec, malíř a novinář Antonín František Stehlík (1921-1989) působili v letech druhé světové války v Třebíči.
Jan Rostislav absolvoval v roce 1969 Střední kamenosochařskou školu v Hořicích v Podkrkonoší (prof. Jaroslav Kolomazník a Rudolf Šraibr). Měl tedy potřebný základ k samostatné sochařské tvorbě. Více jej ale přitahovala kresba a malba. Uvědomoval si ovšem, že má-li si vytvořit předpoklady k relativně nezávislé tvorbě, musí pominout otcův tvůrčí příklad (A. F. Stehlík byl již v šedesátých letech známým krajinářem) a vypracovat si postupem času vlastní kreslířský a malířský rukopis.
Bezprostředně po dokončení uměleckého vzdělání odešel na nejvzdálenější východ tehdejší Československé republiky, do Spišské Nové Vsi. Tam založil rodinu a usadil se natrvalo. Později se přestěhoval do sousedních Smižan. Byl výtvarníkem v tamějším kulturním středisku a současně rozvíjel samostatnou kreslířskou a malířskou tvorbu vyhraněného expresivního charakteru. Duchovně jej prostoupily nejskvělejší hodnoty slovenské výtvarné kultury 20. století. Nejvíce obdivoval, ba skláněl se před uměleckou velikostí Kolomana Sokola, Cypriána Majerníka, Vincenta Hložníka a Ferdinanda Hložníka. A nebránil se jistému ovlivnění jejich tvorbou.
Přesto, že se relativně dobře sžil se slovenským prostředím a stal se členem Slovenské výtvarné unie, rozdělení republiky přijal se smutkem. Vždy připomínal, že je moravským výtvarníkem, zde také nejčastěji vystavoval. První samostatnou výstavu měl v roce 1983 v Třebíči, další dvě v tomtéž roce v Moravském Krumlově a v Galerii výtvarného umění v Havlíčkově Brodě (s otcem). S odstupem tří let, v roce 1986, přivezl na Moravu největší kolekci svých obrazů, prezentovanou spolu s tvorbou otce v Adamově. V roce 1994 se představil v Třebíči a v Domě umění v rodném Znojmě kolekcí skvělých figurálních kreseb perem tuší.
V roce 1997 ztratil zaměstnání. V dopise na Moravu to komentoval slovy: „Najít dnes na Slovensku práci, je zhola nemožné. A uživit se uměním, to vůbec nepřichází v úvahu. Na obrazy zde nikdo nemá peníze, situace je naprosto zoufalá“.
Ale tvořil dál. Nové abstraktní kresby a koláže vystavil ve dvoraně resocializačního centra léčebny v Brně-Černovicích. Zájem o Stehlíkovu tvorbu vzrostl i na slovenské výtvarné scéně. V Zemplínském muzeu v Trebišově uvedl kolekci jeho obrazů z let 1996-1998, nazvanou Temi e variazioni, a výstavu s titulem Příběhy měl v galerii Gremium v Bratislavě. Na Moravu oznámil s upřímnou radostí: „Konečně jsem se dostal do hlavního města a přijali mě tam vlídně…“.
Stehlík přivítal s nadšením pozvání švýcarského podnikatele českého původu ke sponzorovanému tvůrčímu pobytu v Itálii. Ve skvělém duševním rozpoložení, okouzlen krajinou i neskonalou přízní venkovských lidí, maloval v Toskánsku (v šedesátých a sedmdesátých letech tam jeho otec vytvořil rozsáhlé cykly kreseb a řadu krajinářských olejomaleb). Tím více skličující byl pro Stehlíka návrat do aktuálních slovenských poměrů, existenčně přímo tragických. Proto se bez váhání chopil ojedinělé příležitosti k uplatnění v dalekém Izraeli. Především tam využil znalosti z oblasti grafického designu, kreslil a maloval a bylo-li to nezbytné pro obživu, pracoval i manuálně. V poslední zprávě domů vyjádřil k tomu pocity uspokojení a přidal nadšení z přibývajících nových poznatků a dojmů. Byl přesvědčen, že značnou měrou ovlivní jeho příští malířskou tvorbu. Nemohl tušit, že v daleké cizině nalezne i konečné naplnění osudu.
Zemřel náhle 2. listopadu 1999 v Izraeli.
LITERATURA:
DOČ. Obrazy a kresby J.R. Stehlíka. Znojemsko. Roč. 24, č. 18 (04.05.1983), s. 4.
knihovnazn.cz, 7.7.2019
Jan Rostislav Stehlík
Jan Rostislav Stehlík
| rok od - do | škola, obec, fakulta, zaměření, profesor |
| 1963 - 1966 | Střední všobecně vzdělávací škola, Znojmo (Znojmo) |
| 1967 - 1969 | Střední průmyslová škola kamenická a sochařská v Hořicích (1967-), Hořice (Jičín), Kolomazník Jaroslav, *1935 |
| 1967 - 1969 | Střední průmyslová škola kamenická a sochařská v Hořicích (1967-), Hořice (Jičín), Šraibr Rudolf, *1921 |
Jan Rostislav Stehlík
| rok od - do | instituce, obec, poznámka |
| 1948 - 1966 | Znojmo (Znojmo), Znojmo (Znojmo), bydliště |
| 1967 - 1969 | Hořice (Jičín), Hořice (Jičín), studium |
| 1969 - 1999 | Spišská Nová Ves (Spišská Nová Ves), Spišská Nová Ves (Spišská Nová Ves), bydliště, pracoviště |
| 1999 - 1999 | Izrael, pracoviště |
