Svatopluk Havelka
* 2. 5. 1925, Vrbice, Bohumín (Karviná), Česká republika (Czech Republic)
† 24. 2. 2009, Praha, Česká republika (Czech Republic)
hudební skladatel, pedagog
národnost: česká
pohlaví: muž
web: www.musica.cz/havelka/index.html
NK AUT: jn20000400906
Svatopluk Havelka
V čase gymnazijních studií ve Valašském Meziříčí, kde prožil s rodiči období protektorátu, spoluzaložil studentský divadelní kroužek, pro nějž napsal své první scénické hudby. Skladbu studoval soukromě u K.B.Jiráka (1945-47), přičemž současně studoval na filozofické fakultě Univerzity Karlovy hudební vědu (Josef Hutter a Antonín Sychra) a hudební výchovu (Antonín Sychra a Bohumil Liebich). Po ukončení studií (1949) byl zaměstnán v Československém rozhlase Ostrava jako programový redaktor v oblasti folkloristiky a hudební režisér (1949-1951). Současně se zajímal se o lidovou hudbu Valašska a Slezska a založil soubor Nový tanec (NoTa). Poté působil v rámci vojenské prezenční služby jako hráč na cimbál a skladatel v Armádním uměleckém souboru Víta Nejedlého, kde intenzivně spolupracoval s jeho tehdejším uměleckým vedoucím Radimem Drejslem. Od roku 1954 působil jako skladatel z povolání. V únoru 1990 byl jmenován profesorem skladby na hudební fakultě Akademie múzických umění v Praze (zde působil do roku 2002). Za svou I. symfonii obdržel stříbrnou medaili na Světovém festivalu mládeže a studentstva Moskva 1957. Za kantátu „Chvála světla“ dostal Státní cenu (1961) i Cenu Svazu čs. skladatelů (1964). Jeho častá spolupráce s filmem (celkově přes 150 celovečerních a krátkých filmů) se promítla i do několika významných ocenění za hudbu k filmům režiséra Vojtěcha Jasného „Až přijde kocour“(1963) a „Všichni dobří rodáci“ (1968) a k zfilmované pohádce „Princ a večernice“ (Cena ministra kultury, 1981).
Stylově je Svatopluk Havelka zpočátku pevně zakotven v nejlepších tradicích české komorní a symfonické hudby, přičemž přirozeně vychází z některých rysů moravské lidové nápěvnosti a tanečnosti. Ve své 1. symfonii B dur (1956) se pak v něm už zřetelně ohlašuje jeden z nejlepších představitelů českého programního symfonismu 20. století. Každá jeho další skladba znamená cílevědomou snahu o netradiční řešení kompozičního záměru bez toho, že by se autor radikálněji přiklonil k tehdy převratným metodám západoevropské Nové hudby. Od počátku 60. let sice využívá některé z jejích podnětů (např. tzv. malá aleatorika, příklon k témbrům, modernizace harmonické složky), ale v celkové výstavbě jednotlivých děl zůstává na tradiční půdě evolučního a tematického hudebního myšlení. V posledních desetiletích vyhledává ryze duchovní, intimně motivované inspirace, jimž dokáže vždy najít adekvátní, jedinečně řešenou formu.
zdroj - www.musica.cz
