národnost: česká
pohlaví: žena

NK AUT: jk01141794
WIKIDATA: Q76850201
VIAF: 83952161

poznámka:
Mgr.

Alena Vávrová

Narodila jsem se 24.2.1952 v Dolním Žandově. Nedávno jsem měla setkání 40 let po maturitě a když jsem tam jela, říkala jsem si, co se za tu dobu událo. Pokusím se těch 40 let shrnout do několika vět. Před 40 lety tady stála nesebevědomá, zakomplexovaná holka, která vůbec neví, co vlastně v životě bude dělat. Myslím, že můžu dnes říci, že na tento sraz po 40 letech jede docela sebevědomá stárnoucí dáma, která je se svým životem spokojená, ačkoliv jí nadělil věci velmi velmi nepříjemné. Moji rodiče pocházeli ze Slovenska a ze Zakarpatské Ukrajiny a v roce 1936 se v Čechách poznali a vzali se. Když nastala okupace, museli se vrátit na Slovensko. Po osvobození šli nazpátek a dostali se až do Dolního Žandova, kde dožili do své smrti a“ nevytáhli paty“. Zde jsem se narodila přímo v jejich domku, ne v nemocnici. Přede mnou byl jeden bratr a jedna sestra, po mě dva bráchové, takže nás bylo 5. Tatínek byl železničář a odtud pramení moje láska k vlakům. V Žandově jsem chodila do školy, zatímco maminka do kostela tak já do pionýra. Po„devítiletce“ jsem se rozhodla pro střední školu a dojížděla jsem do Mariánských Lázní. Nezapomenu na příběh o posledních prázdninách, kdy jsme s kamarádkou bydleli na naší malé chatičce, nedávno jsem oslavila svátek… V noci přiběhla vyděšená maminka, s tím, že začíná válka, že jsou všude tanky. Zdeňka i já jsme vyděšeně vyhrkly:“Němci?!“ Ne, -Rusové… Zatočila se nám hlava, strašně jsme brečely, vůbec nic jsme nechápaly, protože jsme doposavad považovaly Rusy za naše největší bratry, jak nám to říkali ve škole. A tak se smutně skončily naše poslední prázdniny. V prvním ročníku gymnázia jsme ještě všichni nosili trikolory s černými stužkami, ale toto studentské „hnutí“ bylo zahráno do autu a my jsme měli dost potíže sami se sebou na nové škole. Já jsem se vůbec neuměla učit, protože mi stačilo na vesnické škole poslouchat a měla jsem samé jedničky. Ve čtvrtletí náhle 4-5 z latiny a jiné lahůdky. No nakonec jsem maturovala z latiny za jedna… Po maturitě jsem hned šla na brigádu do Chebu. To město mi učarovalo. Prodávala jsem zeleninu a meruňky, jahody a broskve nikdy v životě už nebyly sladší. Zamilovala jsem si chebské náměstí s jeho přilehlými uličkami, bydlela jsem na Zlatém vršku v Tyršově ulici v romantickém pokojíku v podkroví. Začala jsem pracovat na oddělení estetiky v Domě dětí a mládeže. Tam mi povolili dálkové studium pedagogické fakulty UK v Praze. Vždy jsem tíhla k výtvarnému umění, úžasně na mě zapůsobila Galerie výtvarného umění v Chebu, nejen svými výstavami v hlavní budově. Často jsem pobývala v Bartoloměji, kde byla stálá výstava gotické plastiky a já mám dodnes na to nezapomenutelné vzpomínky. Také akce v kostele svatá Klára ve mně zanechaly hluboké dojmy, třeba výstava Běly Suché nebo sester Válových, ale také dopolední varhanní matiné, které dalo základy mému poznávání varhanní hudby. Dodneška miluju Bacha. Než jsem se nadála, už jsem vodila na tyto akce svého syna Jana. To už jsem vlastně byla provdaná a z důvodu získání bytu jsem se objevila ve Františkových Lázních, kde jsem opět pracovala s dětmi, ale nejvíce vzpomínám na svoji první třídu, kterou jsem učila na prvním i druhém stupni ZDŠ. Mojí velkou kamarádkou byla nejen starší sestra, která mě mnohému naučila, ale i kytara. Od svých 13 let jsem na ní hrála, jednou na nějakém srazu jsem se vsadila, že budu hrát a zpívat od večera do rána. Začalo to v osm hodin a s malými přestávkami to skončilo ráno v šest. Je fakt, že jsem měla na prstech mozoly, ale toho rána byly od krve. Moje maminka i tatínek měli velké hudební nadání a oba hráli divadlo. Myslím, že jsem to zdědila po nich. Od svých 13 let jsem si skládala písničky, hudbu i text, hrála jsem divadlo, hodně četla a recitovala. I kdejakou literární dětskou soutěž jsem vyhrála. A tak není divu, že jsem po narození syna zatoužila dát mu něco jiného než jsou svetry a tretry. Něco navíc, specifického ze mě a z mých předků. Začala jsem psát básničky a ty mě v životě mnohokrát podržely a daly mému životu nějaký další rozměr, přesah. V roce 1986 mi vyšla první kniha, ve které jsem chtěla sdělit nesdělitelné, proto jsem tu svoji prvotinu nazvala Druhotina. Bylo to trošku ale i s humorem, který mám velmi ráda a nade vše si smyslu pro humor cením. Myslím si, že pomáhá lidem žít. Následovaly další knihy v roce 1989 mi vyšla druhotina s názvem Nahá tma, která k mému překvapení dostala cenu Pražské imaginace z nadace Bohumila Hrabala. Byla to jediná cena, kterou udělil a pak už neměl žádné peníze. Třetí kniha je pozoruhodná tím, že se jmenuje „Mé a Františkovy aneb z jiného světa“, ale Františkovy Lázně její vydání nepodpořili. Podpořilo ji město Cheb a starosta Otokar Mika mi sdělil, že si uvědomuje, že je to významná sbírka pro celé Chebsko, a že by se styděl, kdyby ji Cheb nepodpořil. Později byla kniha označena jako básnický bestseller. Chtěla bych říci, že jsem ve svém životě potkala v Chebu hodně zajímavých osobností, mezi něž patří i Petr Eben, který často komponoval v Kláře. Vzpomínám také na významného jazzmana Paštiku, který by neměl mezi osobnostmi Chebu chybět, neměl by chybět ani profesor gymnázia Jiří Bayer. S posledním jmenovaným jsme vyhráli celostátní soutěž o nejlepší písničku pro pěvecký sbor. Jmenovala se holka klučičí. Ale i další písně uváděl rozhlas z naší autorské dílny. Jména Hutta, Kadlec, Šnapp, co napsal Pláňata, fotograf Kula, Ludmila Vomelová a to jsem trošku odbočila od svého curriculum vitae, protože si myslím, že člověk nežije sám a vždycky vděčí za svůj vývoj zajímavým lidem, které potká. Ale vrátím se k Chebu jako takovému. Ve své druhé knížce mám dvě básně jemu věnované. Vždycky, když mám nějakou návštěvu, mířím s ní na Chebský hrad a pokud čas dovolí, děláme dlouhou procházku Poohřím, které je teď tak úžasně rekultivováno, avšak v mém srdci zůstává to romantické, divoké. V současné době mám malý obchod na Národní třídě ve F.L. Začínala jsem prodáváním ještě zakázaných písničkových sborníků a výtvarnými dílky od různých českých autorů. Navrhovala jsem klobouky, které dodneška ráda prodávám. Mnoho let jsem se věnovala celostátní soutěži Literární Františkovy Lázně a je mi docela líto, že už se nenašel nikdo, kdo by v té práci pokračoval. Myslím si, že k lázním taková věc patří. Ještě jsem zapomněla poznamenat, že jsem vdova, starší syn zdědil po mě lásku k železnicím. Pracuje v Praze a je zdárný. Mladší syn, ten nezdárný, dostal jméno po Jonášklubu-Jonáš. Mám radost, že Cheb dostal péčí tolika nejmenovaných lidí zpátky například své štíhlé dlouhé věže na svatém Mikuláši, kde jsem byla kdysi potají biřmovaná, ačkoliv členka SSM. I mně se podařilo něco v úplně miniaturním měřítku, zrekonstruovala jsem dům dle původního stavu a vrátila jsem mu jeho původní jméno, co jsem našla v archivu, LOHENGRIN.
encyklopedie.cheb.cz, 14.5.2017

Alena Vávrová

Alena Vávrová

Alena Vávrová

Alena Vávrová

kniha
	rok vydání	název (podnázev), vydavatel, obec
	2014	Vizitkář západočeských spisovatelů a výtvarníků, Knihovna města Plzně, Plzeň (Plzeň-město)
encyklopedie/slovník
	rok vydání	název (podnázev), vydavatel, obec
	2005	Slovníček autorů Plže, Sdružení Pro libris, Plzeň (Plzeň-město)
podřazený dokument
	rok vydání	název (podnázev), vydavatel, obec
	1989	Jistoty duše (Recenze), Dej to dál, 122-127
kalendárium
	rok vydání	název (podnázev), vydavatel, obec
	2006	Kalendárium osobností západních Čech na rok 2007 (Textová část), Studijní a vědecká knihovna Plzeňského kraje, Plzeň (Plzeň-město)
průvodce
	rok vydání	název (podnázev), vydavatel, obec
	2011	Chebské dvorky 2011, Galerie 4 - Galerie fotografie (Galerie G4), Cheb (Cheb)

Alena Vávrová

kniha
	rok vydání	název (podnázev), vydavatel, obec
	2010	Královny slz a ostružin (Almanach ženské milostné poezie; Výběr současné profesionální i amatérské tvorby českých básnířek), Nakladatelství van Aspen, s.r.o., Brno (Brno-město)
	2014	Vizitkář západočeských spisovatelů a výtvarníků, Knihovna města Plzně, Plzeň (Plzeň-město)
antologie/sborník
	rok vydání	název (podnázev), vydavatel, obec
	1986	V čase (Miniantologie vybraných textů o čase)
podřazený dokument
	rok vydání	název (podnázev), vydavatel, obec
	1989	Stoupni si rovně, Lampiónky, Proti větru teď, Dej to dál, 121
	1990	K perpetuum silentium, Hanťa Press, 33

Alena Vávrová