Okno před záclonou
typ výstavy: kolektivní
místo konání: Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě
termín: 2018/04/19 - 2018/05/27
poznámka:
-
Téma – Jak je z názvu výstavy patrné, leitmotivem jsou různé konotace a vlastnosti motivu okna. V koncepci výstavy jsem však na hlavní, "velké" téma rezignoval a formoval ji jako souhrn dílčích témat, dílčích příběhů, často se vzájemně propojujících jak motivicky, tak ve způsobu přístupu k nim.
Cesta, Zastavení
Ukázalo se však, že tím, co ostatní motivy nejvíce spojuje, je motiv cesty. Cesty prostorem i časem, cesty konkrétní, její vyjádření zobrazující i významově skrytější, cesta k sobě a v sobě. Z tématu cesty přímo vyplývá vztah cesty a zastavení, míst a předělů. Zastavení může být vnímáno v několika rovinách, jako „bezdůvodné“ zastavení v místě, v situaci, jako ulpění stopy, respektive jako ustavení místa; ustavení přítomného nebo zpřítomnění minulého. Zastavením je vlastně také „zastavení nad dílem“ a samotný obraz, jeho ne/samozřejmá existence, která nás snad zároveň ubezpečuje o existenci „věcí“ i nás samotných.
Důležitou souvislostí cesty je také téma proměny měnícím se kontextem, tedy např. v případě „opakování“ vybraných artefaktů v novém sousedství. Instalace proto nebude sledem samostatných expozic jednotlivých vystavujících, ale bude se snažit utvářet vzájemné souvztažnosti obsahové i „formální“. Výstava snad je specifickým příběhem, cestou. A příběhem je i samotný prostor obrazu, jeho „čtení“.
Okno, Závěs
Za předěl můžeme pokládat také motiv okna. Okno svým způsobem propojuje i „předěluje“, a například záclonou nebo závěsem také zakrývá. V řadě vystavených artefaktů je skutečně možné vysledovat, že něco odkrývají, ukazují, či naopak skrývají, že mohou být výrazem něčeho neviditelného nebo i nepřítomného, dočasně nebo věčně nedostupného. Okno je svým způsobem médiem, prostředníkem komunikace (např. v obrazech Zvěstování P. M. je prostředníkem mezi „nebeským a pozemským“).
Okno svojí povahou a také svým geometrickým tvarem (řádem, vymezením) navíc odkazuje k obrazu. Nikoli k jeho iluzi či iluzívnosti, ale k jeho konkrétní fyzické existenci; okno je předmětem.
Předmět, Věc
Dalším motivem – a v našem případě tématem – je věc, předmět, nádoba a její (chybějící?) obsah. Vztah uvnitř a vně, opět vztah skrytého a zjevného, vnějšku a „prázdnoty“ uvnitř, má svůj ekvivalent právě v motivu nádoby, „…není většího divu nad pouhé bytí věcí v prostoru.“ (Vincenc Kramář)
Příběh
Určitým dílčím tématem jsou také příběhy autorů, v této chvíli bych chtěl připomenout Svatopluka Otiska a Jana Steklíka, kteří byli ve výběru od počátku, a kteří v loňském roce zemřeli.
Několika tématy a také autory se výstava vztahuje k místu, tedy k Jihlavě a jejímu okolí (Mahler, Toufar; Jirousová, Hejda, Jirous, Doležal).
Obraz jako věc
Dílčím tématem výstavy je vztah autonomie obrazu a obrazu jako zobrazení, mezi zobrazením věci a obrazem jako věcí, tedy poukázáním k jisté objektovosti tradičního obrazu, respektive k takovým jeho autonomním vlastnostem, které podporují jeho předmětnost, případně iluzi předmětnosti např. vztahem k formátu nebo specifickou artikulací prostoru.
Poezie
Integrální součástí koncepce výstavy je poezie, konkrétní básně, které se různým způsobem vztahují k tématu výstavy, a v instalaci budou dány obsahově i vizuálně na roveň ostatním vystaveným artefaktům.
Vystavující
Mezi vystavujícími jsou autoři renomovaní i autoři, jejichž jméno se v současném výstavním provozu objevuje sporadicky, ale jejichž práce si svojí kvalitou zaslouží pozornost a jsou důležité pro koncepci výstavy: Miloš Doležal (poezie), Zbyněk Hejda (poezie), Jennifer Helia De Felice (fotografie), Tomáš Hlavina (objekt), Dalibor Chatrný (objekt), Jan Jemelka (obrazy), Ivan Martin Jirous (poezie), Věra Jirousová (poezie), Michal Kalhous (fotografie), Marie Kapounová (obrazy), Jiří Kovanda (závěsné objekty), Svatopluk Otisk (obrazy), Dana Podracká (poezie), Jan Steklík (závěsné objekty), Jaromír Šimkůj (závěsné objekty), Martin Vybíral (fotografie), Petr Veselý (kurátor, obrazy, objekt).
Petr Veselý (kurátor výstavy)
