Zdeněk Sýkora: Krajina / Landscape
typ výstavy: autorská
místo konání: Galerie umění Karlovy Vary
termín: 2010/09/23 - 2010/11/21
poznámka:
-
Karlovarská galerie představuje soubor téměř šedesáti krajin Zdeňka Sýkory v návaznosti na výstavy uskutečněné v tomto roce při příležitosti umělcových devadesátin (Galerii hlavního města Prahy, Muzeu umění Olomouc). Výstava ukazuje téma krajiny v rozsahu a kvalitě, jež tento fenomén Sýkorovy malby zasluhuje, a završuje tak trilogii velkých monografických výstav v jubilejním roce umělce.
Zdeněk Sýkora (*1920) se po svých malířských začátcích ovlivněných surrealistickými a postkubistickými postupy obrátil koncem 40. let ke studiu přírody. Následujících deset let pro něj byla krajina hlavním tématem a inspirativním prostředím, v němž mohl ověřovat své teoretické znalosti malířského tvarosloví, především barbizonské školy a postimpresionistů. Motivy nacházel jak v Lounech, tak v přírodě v okolí rodného města - střídmé kompozice polí, luk a lesů, průhledy alejemi, pohledy na řeku Ohři, vzdálené homole Českého středohoří. Po podnětném setkání s dílem Henriho Matisse (Ermitáž, 1959) vývoj Sýkorových malířských prostředků začal směřovat k neiluzivní, výrazně barevné a plošné malbě. Vznikl pak rozsáhlý cyklus Zahrad, který představoval definitivní přechod k zobrazování předmětného světa v jeho abstrahované podobě. V průběhu tří let se původní organické formy prvních zahrad postupně geometrizovaly až dospěly ke geometrické abstrakci. Zdeněk Sýkora se poté věnoval především abstraktní tvorbě, v níž získal světového ohlasu, ale ke krajině se často vracel jako pedagog s univerzitními posluchači nebo s členy malířského kroužku v Lounech. Ve 2. polovině 80. let Sýkorovy malířské výpravy do přírody začaly slábnout a začátkem 90. let jeho krajinářská tvorba zcela ustala. Krajinomalba Zdeňka Sýkory, paralelní s jeho abstraktní tvorbou, nebyla od šedesátých let reflektována, případně byla zmiňována jen okrajově, či dokonce negativně jako určitý anachronismus, kterého se jinak progresivní umělec nedokázal vzdát. První Sýkorova samostatná výstava v Alšově síni v Praze v roce 1952 byla zároveň poslední s výhradně touto tematikou. Karlovarská výstava má proto vyzdvihnout Sýkorovu krajinomalbu jako pozoruhodnou a integrální součást umělcovy osobnosti a jednoznačně ji vřadit do kontextu jeho vývoje.
