Josef Jíra: Výběr z pozdní tvorby
typ výstavy: autorská
místo konání: Oblastní galerie Liberec
termín: 2009/06/18 - 2009/09/20
poznámka:
-
Komorní výstava Josefa Jíry (1929-2005) v Oblastní galerii v Liberci je skromnou připomínkou 80. výročí narození "maloskalského Chagalla", jak byl často Josef Jíra nazýván. Až na výjimky představuje díla z pozdního období tvorby, z období, jemuž se poeticky říká podzim života. Pro Josefa Jíru to bylo období intenzivní práce vyplněné různými aktivitami, mezi nimiž měla výtvarná tvorba ústřední postavení.
Komentovaná prohlídka výstavy se uskuteční ve středu 16. září 2009 v 16.30 hodin
V programu komentované prohlídky - kromě tradiční procházky výstavou s kurátorkou výstavy - bude také pokračování v čtení z připravované knihy Antonína Langhamera o Josefu Jírovi.
"V Jírově umění, tak blízkému lidové tradici, je i cosi hluboce českého. Josef Jíra patří nakonec do stejné řady, kam dnes zařazujeme Josefa Čapka, Josefa Ladu, Václava Špálu, Vlastimila Radu, Josefa Váchala či Bohuslava Reynka. Osudovost procházející celým dílem Josefa Jíry dostává obecný, hlubší smysl, Jírovo umění se ztotožnilo s českým osudem." Josef Kroutvor: Osudovost Josefa Jíry, 1999
Podzim života podnítil malířův zájem zvláště o biblická témata. Starozákonní i novozákonní motivy pojednával v duchu netradičního použití různých materiálů, takže díla můžeme nazvat asamblážemi, svéráznými kolážemi, reliéfy či prostorovými objekty. Zcela svobodně se pohyboval mezi různými kulturními tradicemi Evropy, oceňoval moudrost křesťanství, židovství nebo pravoslaví, aby poukázal na jejich jednotu v nejzásadnějších otázkách.
Dalším velkým tématem tohoto období byly vzpomínky na procestované země. Před divákem vyvstává částečně reálná podoba místa, částečně jeho nálada, především však střípky zážitku, úžas, obdiv a pocta minulosti i současnosti. Postřehy z cizích zemí paradoxně vedly k většímu ocenění prostředí, ze kterého Jíra pocházel.
Josef Jíra si svými pracemi vytvořil osobitý styl, kterým nahlížel život jako lidovou slavnost a zároveň i jako nekonečné pulzující drama plné velkých lásek, vášní i nenávistí. Jeho obrazy jsou listy z deníku sloužící k očistě duše, jsou zpovědí, v níž nešetřil sebe ani svět. Volil prostředky expresionismu a stal se dramatickým koloristou. Výrazné barevné akcenty traktoval a rytmizoval černou. Často opakujícím se motivem široce rozevřeného oka vyjadřoval lidské tužby, sny, smutky, bolesti, ale i naděje.Ve vzácných momentech pociťované harmonie se ponořil do zázračné poetiky života a v duchu Marca Chagalla vytvářel obrazy milenců, náměstí v Benátkách nebo krajinu Maloskalska ve smyslu společného setkávání reálního světa a světa vzpomínek, metafor a symbolů.
zdroj - www.ogl.cz
