Rudolf Michalik (1901-1993): Více světla!
typ výstavy: autorská
místo konání: Muzeum umění Olomouc
termín: 2002/05/09 - 2002/07/07
poznámka:
Salon, Kabinet
Německým a židovským umělcům olomouckého regionu v období mezi dvěma světovými válkami nebyla dosud věnována náležitá pozornost. Po znovuobjevování architektonického přínosu Paula Engelmanna a Jacquese Groaga, olomouckých žáků Adolfa Loose, které začalo již počátkem 80. let, představuje nyní muzeum druhou výraznou sondu do této problematiky. Je jí retrospektivní výstava z díla Rudolfa Michalika (1901 – 1993), symbolicky nazvaná podle tradovaného Goethova posledního zvolání "Více světla!".
Rudolf Michalik se narodil roku 1901 v Olomouci. Po absolvování zdejší německé reálky odešel studovat malířství na vratislavskou akademii, po třetím semestru přestoupil na pražskou Akademii výtvarných umění do ateliéru prof. Franze Thieleho a navštěvoval zřejmě i grafickou speciálku prof. Augusta Brömseho.
Michalikova tvorba se od raných let formovala i pod vlivem filozofa Rudolfa Steinera a jeho antropozofie. Ilustracemi Goethovy básně Paria roku 1927 autor zahájil dlouholetou spolupráci s přítelem a interpretem jeho díla O. F. Bablerem, jemuž ve třicátých letech ilustroval řadu bibliofilských překladů. Záhy se Michalik zapojil do práce místní odnože německého výtvarného sdružení Metznerbund, se kterým často vystavoval a jehož aktivity také často recenzoval v místních novinách. Za vrchol Michalikova předválečného díla lze označit dnes již jen útržkovitě dochované kresby z období let 1935 – 1937, kterými dospěl ke spirituálnímu abstraktnímu projevu. Svým malířským i teoretickým snažením stál Rudolf Michalik na pomezí českého a německého výtvarného živlu a snažil se propojovat jej v "harmonický osudový celek".
V období předválečných krizí a válečného běsnění tvořil Michalik jen sporadicky a spíše konvečně. Svůj protitotalitní a humanistický postoj však odvážně uhájil. Nakonec se však ani on nevyhnul odchodu na frontu. Bojoval v Řecku, kde se později dostal do anglického zajetí. Po propuštění se pod tlakem poválečných poměrů usadil v bavorském Řezně. Z těžké tvůrčí (i hmotné) krize se dokázal vymanit až počátkem 60. let, kdy vytvořil několik abstraktních cyklů kreseb – snad i pod vlivem gestické tvorby Hanse Hartunga. Tyto práce byly na přelomu let 1966 – 67 představeny v olomouckém Kabinetu grafiky. Výstavu připravil a uvedl věrný O. F. Babler.
Retrospektivním připomenutím Michalikova díla se Muzeum umění Olomouc zařazuje k těm galerijním institucím, které během několika posledních let znovu objevují českoněmecké umění první poloviny 20. století (např. loňské výstavy A. Brömseho v Chebu a Liberci, E. Neuschula v Brně). Na výstavě je představen i příklad tzv. goetheanského nábytku z olomoucké soukromé sbírky a okruh antropozofické užité tvorby, který doplňuje autorovu volnou tvorbu 30. let.
Kromě soukromých zapůjčitelů z Olomouce, Prahy i Řezna se na projektu podílelo i řezenské Museum Ostdeutsche Galerie, které zapůjčilo soubor Michalikových kreseb ze 60. let.
K výstavě vychází česko-německý monografický katalog, který vznikl ve spolupráci s vědeckým pracovištěm pro výzkum moravské německy psané literatury na Univerzitě Palackého v Olomouci.
-dv-
