20 let výtvarných výstav v Makru

typ dokumentu: podřazený dokument
nadřazený dokument: Výtvarné umění
rok vydání: 1995
ostatní fotografie: 5 čb společných a z akcí
strana: 41-43
jazyk: český

poznámka:
-
Tak se jmenovala výstava, kterou pořadatelé - pracovníci Ústavu makromolekulami chemie ČSAV v Praze-Petřinách - slavnostně otevřeli 12. května 1992. Za značné účasti publika ji zahájil dr. Jaromír Zemina tímto hodnotícím proslovem:
Před několika dny jsem dostal přehled výstav, uspořádaných v přízemní chodbě této budovy od září 1971 do dubna 1992. Za těch dvacet let jich bylo - nevěřil jsem svým očím - dvě stě čtrnáct! To je pozoruhodný počet, ale ještě pozoruhodnější byl obsah výstav, celkový výstavní program a jeho vývoj. Ano, vývoj a stoupající úroveň. Od jisté doby, přesně od března 1979, kdy zde rozvěsil svoje kresby třebíčský Ladislav Novák, objevovali se tu stále častěji lidé, kteří jinde v Praze vystavovat nemohli, poněvadž nevyhovovali tomu, co chtěla a podporovala komunistická strana. A byli mezi nimi umělci nejlepší. Už proto si zdejší výstavy zaslouží jmenovitého výčtu, výmluvnějšího než jakýkoli komentář. A tak (dovolíte-li mi zmínit se aspoň o těch, které sám znám) po Ladislavu Novákovi přišli Jan Ságl, Jiří Seifert, Ota Hájek, Adriena Šimotová, Ladislav Karoušek, Jiří Schmidt, Kurt Gebauer, Jiří Žlebek s Ondřejem Michálkem, Jaromír Zoul, Alena Kučerová, František a Věra Vítkovi s Otakarem Zeminou, Jiří Mrázek, Olbram Zoubek, Stanislav Judl, Vladimír Janoušek, Jiřina Kaplická, Robert Hliněnský, Václav Cigler, Viktor Konečný, Čestmír Kafka, Milan Maur, Jiří Voves, Miroslav Štolfa, Daisy Mrázková, Zdenek Hůlá, Václav Benda, Eva Brodská, Václav Malina, Leonid Ochrymčuk, Václav Boštík, Viktor Pivovarov (tehdy, v roce 1984, to byla jeho první výstava v Československu), Miroslav Koryčan, Bohuslava Olešová, Jiří Toman, Jaromír Knotek, Michal Resl, Karel Nepraš s Janem Steklíkem, Aleš Veselý, Nikolaj Chvorinov, Bedřich Dlouhý, František a Marek Králíkovi, Ivan Kafka, znovu Alena Kučerová, Václav Stratil, Blanka Lamrová, znovu Stanislav Judl, Adéla Matasova, Jasan Zoubek, Svatopluk Klimeš, Jaroslav Róna, František Skála mladší, Miroslav Hilský, František Doležal, Věra Janoušková, Jiří Bláha s Petrem Pošem, Václav Zykmund, Václav Jírovec, Miroslav Šnajdr, Jana a Otto Bébarovi, Milan Knížák, Zdena Strobachová, Karel Malich, znovu Daisy Mrázková a s ní Olga Čechová, Václav Rožánek, znovu Václav Boštík, Karel Malich a Aleš Veselý a spolu s nimi Jiří Sopko, Margita Titlová a Stanislav Kolíbal, dále Juraj Bartusz, Jiří Kalousek, Dagmar Hochova, Olga Karlíková, Marie Blabolilová, Michal a Eva Jůzovi, Miloš Šejn, Rudolf Sikora, Zorka Ságlová, Eduard Ovčáček, Dalibor Chatrný, Vladimíra Sedláková, Jiří Hůla, Jan Vančura (jako prvý po 17. 1istopadu 1989), Jiří Nepasický, znovu Jiří Schmidt a znovu Ladislav Novák, Josef Hampl, František Hodonský, Marie Filippovová a Dana Puchnarová. - Jistě jste si při mém dlouhém výčtu všimli nejenom střídání tvůrčích oborů, názorů a generací, ale i toho, jak tady vedle Pražanů vystavovali lidé odjinud, z Čech, z Moravy i ze Slovenska, jejichž výstava se leckdy rovnala objevu. To, že se jich Ústav makromolekulami chemie takto ujímal, bylo často spojeno se značným rizikem a je vlastně zázrak, že uspořádání té či oné výstavy nemělo následky, jež se tehdy obvykle ohlašovaly v Bartolomějské ulici. Snad i proto je nemělo, že se naši laskaví hostitelé nikdy nestavěli do pózy hrdinů, že svou výstavní činnost brali jako něco docela samozřejmého, co patří k životu kulturní společnosti jako mnoho jiných věcí, že nepodporovali jen některé názory, ale snažili se seznámit svoje návštěvníky s co největším množstvím různých názorů. I pro to ovzduší samozřejmosti a snášenlivosti nám bylo v těchto prostorách tak dobře a není divu, že zejména v prvé polovině 80. let byla v Praze tahle chodba výstavní síní s nejzajímavějším programem, který věru stál za cestu až na odlehlé Petřiny. Dá se mluvit přímo o éře „Makroukolí" či „Makráče", jak jsme důvěrně říkali, a až se jednou bude psát historie nekonformního výtvarnictví v Čechách 80. let, dostane tam náš milý Makráč velmi čestné místo. Ústav makromolekulami chemie udělal pro naši kulturu mnoho a my, jeho přátelé, na to nikdy nezapomeneme. Nemohu zde bohužel jmenovat všechny, jimž chceme poděkovat - ostatně ani všechny neznám -, ale někoho jmenovat musím: ing. Ivana Havlíčka a především ing. Evu Knížákovou, věcnou, výkonnou, spolehlivou a vždycky usměvavou, jež se stala naší opravdovou přítelkyní. Výstava, kterou zde dnes v den velkého bilancování otvíráme, připomíná aspoň některé z té řady vděčných, jimž Ústav makromolekulami chemie v těžkých minulých dobách tak účinně pomáhal k tomu, aby se ve své zemi necítili osamělí a nežádoucí. Děkujeme vám!

20 let výtvarných výstav v Makru

20 let výtvarných výstav v Makru

20 let výtvarných výstav v Makru