Kresba a duch

typ dokumentu: podřazený dokument
nadřazený dokument: Jiří Lindovský: ˶....... ̋
rok vydání: 2018
počet stran: 1
strana poznámka: nestránkováno
jazyk: český

poznámka:
-
Bez důkladného osvojení si umění kresby se skvělý umělec nemůže obejít. Kresba umožňuje nejrychlejší interakci mezi okem, jež v mozku zažíhá myšlenku či emocionální prožitek, a rukou, která je zachytí. 1/ Kresba je nejbezprostřednější. „Osobně preferuji kreslení jako poznávací proces," říká Jiří Lindovský (* 1948), jenž jednu ze svých dřívějších výstav nazval Anatomie kresby. 2/ „Aby kresba získala strukturu ´jazyka´, je nutno ji poznat co nejhlouběji a nejsiřeji. A to ´tělesně', nikoliv v diskusi. Začnu-li od Adama, je nutné konstatovat, že kresba je nejrychlejší způsob zaznamenání myšlenky... Kresba dokáže myšlenku formalizovat... snaží se postihnout ´ono´ neviditelné, tušené, skrze zřetelné a viditelné. Kresba má ovšem (oproti písmu) hlubší kořeny v naší psychice, a tak je v zachycování ´pocitového světa´ výraznější a přesnější. Zasahuje hluboko do podvědomí a může tak lehčeji a univerzálněji pomáhat v komunikaci." 3/
Jiří Lindovský si je nenahraditelnosti kresby zřetelně vědom, její studium a rozvíjení již napsalo dlouhý příběh jeho tvorby. Už při zběžném pohledu na jeho práce je zřejmé, že je to příběh poutavý a jedinečný, vyvíjející se ovšem bez dramatických zvratů. Pro Lindovského je naopak typický kontemplativní a neustále se prohlubující ponor pod povrch věcí a jevů. Jeho díla tak kladou nárok na divákovo soustředění - což v dnešní uspěchané době bývá už nárok značný. Oživení lidské schopnosti pozornosti je proto umělcovou zásluhou. Kromě toho ukazuje naší okoralé vnímavosti, že například hypermoderní kancelářské zákoutí s laptopem má kupodivu cosi společného s obyčejnou kuchyňskou poličkou s kaktusem. Nikoli společný prvek, ale to, co obojí sjednocuje - svět. A ten se nedělí na přírodní a umělý - a Jiří Lindovský je jedním z mála současných umělců, kteří si to uvědomují.
V těchto intencích, tedy prostřednictvím svého výsostného kreslířského umu poodhaluje překvapivé souvislosti tam, kde je kvůli vlastní zaslepenosti či nevědomosti často nevidíme. A právě tato jeho schopnost zobrazit ono „očím neviditelné" je na jeho vnějškově neokázalé kresbě uchvacující.
Jiří Lindovský svoje díla naposledy samostatně představil v minulém roce v olomoucké Galerii Caesar na výstavě, která byla z převážné části zaměřena na zátiší. Autor se jim soustavně věnuje od roku 2002 a souhrnně je nazývá Kancelářská zátiší. Z formálního hlediska působí na první pohled až renesančně uměřeně, při pohledu bližším však divák rozpozná vyzařování aury vznešené tajemnosti života. S tím souvisí i druhý, ještě závažnější tématický okruh, jemuž se Lindovský dlouhodobě věnuje s obzvláštním zaujetím, totiž postavení a úděl člověka ve Všehomíru. Toto teologicky, filozoficky i psychologicky nanejvýš obtížné téma divákovi zpřístupňuje mimo jiné pomocí kontrastu člověka a krajiny, symbolického vyjádření oblíbeného již starými mistry. Lindovského tvorba tak není za každou cenu aktualizující-jeho originalita je spíše vizionářstvím, mravně zakotveným ve vědomí hluboké pokory před velikostí Stvořitele.
„Ve výtvarné oblasti je myšlenka myšlenkou až tehdy, je-li nakreslena, načrtnuta, nebo jinak,zobrazena'," napsal Lindovský. Jeho dřívější i současná tvorba, zahrnující i neméně invenční dílo grafické, je jedinečným svědectvím o tom, že dokonalé ovládnutí kresby je jedna z možných a výsostných cest vedoucích k pochopení božího plození. Nedávno k tomu poznamenal: „Ovládnutí umění kresby prýští z uvědomění si zázračnosti viděné reality."
1/ Juhani Pallasmaa, Myslící ruka, Zlín, Archa, 2012.
2/ Jiří Lindovský. Anatomie kresby. Práce z let 1967-2004, Galerie města Plzně, Plzeň, 5.6.-27.6.2004.
3/ Jiří Lindovský. Dá se učit? Prostor Zlín, 2008, č. 1. s. 23.

Kresba a duch

Kresba a duch