Dvacet let uzavřené Medkovo dílo

autor textu: Marcela Pánková
strana: 11
rok vydání: 1994
typ dokumentu: podřazený dokument
počet reprodukcí: 1 čb
jazyk: český
nadřazený dokument: Lidové noviny,

studovna objednat do studovny

Dokument byl vložen do košíku

Do košíku

Pokračovat v prohlížení

poznámka:
-
Když v roce 1970 vyšla v Obelisku první (a dodnes jediná!) monografie o Mikuláši Medkovi, bylo mu čtyřiačtyřicet let Publikace se nesměla objevit v prodeji a celý naklad 2500 kusů byl určen k fyzické likvidaci. Exekutiva nebyla důsledná ani absolutní: a tak přátelé a přátelé přátel a všichni ostatní dostali na svou dobu unikátní příležitost podrobně se seznámit s dílem již tehdy legendárního Mikuláše Medka.
Umělec měl před sebou čtyři roky života (ostatně období přelomu šedesátých a sedmdesátých let se vyznačovalo řadou odchodů a náhlých ztrát: J. Balcar, V. Boudník, R. Fremund, R Volráb, A. Tomalík, J. John) a jeho předčasně uzavřené dílo pak čekalo na možnost výstavní prezentace, odborné monografické a tematické zpracování téměř dvacet let: celou jednu generaci.
První souhrnnou informaci (včetně veřejnosti neznámých obrazů z období 1969-1974) měla odvahu přinést Galerie výtvarného umění v Roudnici nad Labem roku 1988, o tři roky později, v nových, již beztrestných podmínkách ji následovala obsáhlá výstava v Domě umění města Brna a Národní galerii v Praze. Medkovo místo na výstavě Informelu bylo nezastupitelné (Galerie hl. m. Prahy - GHMP) a rozsáhlý výbor textů o něm a k němu (dopisy, vzpomínky, deníkové záznamy, vlastní texty - poezie) přinesl vloni ve svém třetím čísle časopis Box pro slovo-obraz-zvuk-po-hyb-život..
Medkova tvorba, která vznikala v rozpětí tří desetiletí, naplňovala lidské i umělecké dobrodružství v těsném napojení na dobu a situace, v nichž se odehrávala: studoval po válce na AVU a UPM (F. Muzika, F. Tichý), v roce 1949 byl ze školy vyloučen. Patřil, společně s L. Fárou, J. Istlerem, K. Hynkem, V. Tikalem a dalšími do okruhu K. Teiga a V. Effenbergera, s nimiž vydával ineditní sborníky Znamení zvěrokruhu. Mezi jeho přátele patřil S. Podhrázský, Z. Sekal, Z. Palcr, stejně jako později V. Boudník, J. Kolář, B. Hrabal, J. Topol aj. Stýkal se se členy spořilovské skupiny a jeho počátky byly výrazné orientovány surrealisticky. Uhrančivá magičnost dějových momentů a fabulačních situací je adresná a agresivní zároveň. Viděno zpětné s bilančním ohlédnutím, Medkův ateliér na Janáčkově nábřeží se stal důležitým a velmi potřebným místem setkávání a střetů: jakýmsi privátním kulturním fórem.
Koncem padesátých let agrese z obrazů ustupuje, zůstávají figurální rezidua a zvětšuje se podíl abstrakce. Medek se snaží stále pregnantněji artikulovat svůj životní pocit: existenciální drama. Začíná pracovat v cyklech, vyčerpává několik témat, k nimž se z různých pohledů vrací a které jsou navzájem provázány: Alkoholy, Inkvizitoři 1965, Hosté bez hostitele (1966-67), Projektanti věží (1968-69), Pohyblivé hroby 1973 a další. Tvorba prochází zásadní proměnou: mizí obrysovost figury, malba dostává charakter živé tkáně s akcentací gest, vrypů a linií, při zachování osudové barevnosti červeň, modř a zlato.
Medkovo dílo se uzavřelo právě před dvaceti lety, 23. srpna 1974, a příležitostí se s ním podrobněji seznámit nebylo doposud mnoho. Současná výstava Ohniska znovuzrození: České umění 1956-1963 v Městské knihovně (GHMP, Praha) nabízí k tomu zvýšenou šanci, i když se jedná pouze o jednu vývojovou kapitolu. Zato však velmi důležitou.