František Lýsek

* 2. 5. 1904, Proskovice, Ostrava (Ostrava-město), Česká republika (Czech Republic)
† 16. 1. 1977, Brno (Brno-město), Česká republika (Czech Republic)
pedagogika, hudba

pohlaví: muž

František Lýsek

Pan profesor se do smrti nezbavil charakteristické slezské dikce, možná o to ani neusiloval. Jeho otec se živil tím, co chudé Ostravsko umožňovalo. Byl hutníkem, havířem, dřevorubcem, vyráběl dřeváky a košťata. Matka sloužila u sedláků. Rodina byla bohatá jen na potomky – František byl desátý v řadě sourozenců – a na zpěv. Oba rodiče byli vyhledávanými lidovými zpěváky a vedli ke zpěvu i děti. Své první učitelské místo nastoupil ve Staré Bělé na Ostravsku a už tam řídil smíšený dětský sbor a malý orchestr. Současně byl členem učitelského smyčcového kvarteta. Nezapomínal ani na rodné Proskovice, kde byl sbormistrem sokolského mužského sboru a dirigentem trubačské skupiny. Se všemi koncertoval po okolí. V letech 1926 – 29 učil na měšťanské škole v Ostravě, kde také řídil dětský sbor. Získané umělecké i organizační zkušenosti pak plně uplatnil v novém místě, na státní menšinové měšťanské škole v Jistebníku u Ostravy (1929-1938). Žákovský sbor Jistebničtí zpěváčci se brzy proslavil na koncertech i prostřednictvím rozhlasových a gramofonových nahrávek. Jeho dlouholetou úspěšnou činnost ukončila okupace severomoravského pohraničí. Za protektorátu učil František Lýsek na měšťanské škole v Otrokovicích. Také tady založil a řídil dětský pěvecký sbor, který dovedl k vysoké interpretační úrovni (5 gramodesek, 36 koncertů, 13 rozhlasových pořadů). Po celou dobu své intenzivní pedagogické, umělecké a organizační činnosti se František Lýsek sám vzdělával. Nejprve dosáhl aprobace pro měšťanské školy (1928), v Brně složil státní zkoušku ze hry na housle a sborového zpěvu (1932), studoval hudební vědu, psychologii a pedagogiku na Masarykově univerzitě v Brně (1936 - 39, 1945 – 49). Roku 1949 získal doktorát, jeho disertační práce měla téma Hudebnost mládeže školou povinné.

Po osvobození přišel Lýsek do Brna. Postupně učil na střední škole v Kotlářské ulici, na konzervatoři a na JAMU. Byl jmenován docentem a vedoucím katedry hudební výchovy na pedagogické fakultě Masarykovy univerzity, později Vyšší škole pedagogické (1951) a profesorem na Pedagogickém institutu (1959). Hned v počátku svého brněnského působení, v prosinci 1945, založil při škole na Kotlářské ulici pěvecký sbor, známý jako Brněnský dětský sbor (BDS). Jeho první vystoupení se uskutečnilo už v únoru následujícího roku, v červnu pak první rozhlasová nahrávka. V soutěži dorostu Československého Červeného kříže (všichni tehdejší zpěváčci byli jeho členy) roku 1947 získal BDS I. cenu, stejně jako o rok později v rozhlasové soutěži dětských sborů. Roku 1951 se stal součástí rozhlasu a šel od úspěchu k úspěchu doma i v zahraničí. Pod vedením sbormistra Lýska nastudoval na 1400 skladeb a koncertoval v šesti desítkách měst ve vlasti i v cizině. Sborem prošlo 5300 dětí, které absolvovaly na 800 koncertů a 350 rozhlasových i televizních nahrávek. Hlavně však získaly trvalý vztah ke zpěvu a k hudební kultuře obecně. BDS patřil mezi nejlepší tělesa svého druhu u nás, vynikal intonační čistotou a vyspělou technickou úrovní hlasů. Samozřejmost a lehkost, s jakými zvládal i náročné skladby, jejichž vznik často inspiroval, záviděly dětem i dospělé sbory s dlouhou tradicí. Připomeňme že mezi Lýskovymi zpěváčky začínala řada pozdějších známých interpretů, např. Eva Pilarová. František Lýsek byl přesvědčen, že za dobrého vedení se může naučit zpívat každý. Vytvořil pro práci s dětmi specifickou metodu, takzvanou nápěvkovou intonaci. Se sbormistrovskou praxí těsně souvisel Lýskův vědecký výzkum hudebnosti mládeže. Publikoval řadu odborných prací, k nejaktuálnějším patří Hudebnost a zpěvnost mládeže ve světle výzkumů (1966), Problémy pěvecké mutace (1974). Spolupracoval i s dospělými tělesy, pro která hudební skladby upravoval i komponoval. Jako stálý spolupracovník rozhlasu připravoval pro posluchače besedy a přednášky. Vliv rodiny a rodného regionu se projevil v jeho vztahu k folkloru, nasbíral na 1250 lidových písní.

František Lýsek stál u zrodu moderní epochy našeho dětského sborového pěveckého umění, které vynikajícími tvůrčími metodami přivedl k dokonalosti a prosadil je i v mezinárodním měřítku. V publikaci Vox liberorum (Svobodný hlas, 1976) shrnul své celoživotní poznatky a zkušenosti o vývoji dětského hlasu. Odkaz jeho díla připomíná Cena Františka Lýska (od roku 1988) za interpretační a tvůrčí činnost v oblasti dětského sborového zpěvu a Lýskův nadační fond, založený roku 1994 v Brně bývalými zpěváčky BDS. Po Františku Lýskovi je pojmenována ulice v Brně-Bystrci. V roce 1989 byla na škole v Kotlářské ulici Františku Lýskovi odhalena pamětní deska, jejímž autorem je Miloš Slezák.

zdroj: www.brno.cz