národnost: česká
pohlaví: muž

NK AUT: jn19981001145
VIAF: 114141339

poznámka:
Pod podmínkou, že současně řádně dostuduje i gymnázium (maturita 1930), mu bylo poskytnuto stipendium k zahraničním ( Berlín a další)
Občas jezdil navštívit matku na Moravu.
Od roku 1992 předseda výboru Pražského jara, čekala do řada poct.

Rudolf Firkušný

Nejmladší ze tří dětí manželů Karly a notářského koncipienta Rudolfa Firkušných byl z talentovaných sourozenců (bratr Leopold, sestra Marie) nejnadanější. Jeho hudební talent objevila matka, když jako tříletý přehrával na klavíru lidovou písničku. Přes těžkosti, kterým musela čelit (otec Firkušný předčasně zemřel, rodina se z Napajedel přestěhovala do Brna za větší možností obživy) se paní Firkušná rozhodla zajistit rozvoj synkova talentu. Prvotní péče o budoucího pianistu se ujal člen brněnského divadelního orchestru Václav Kolář. Nešlo o výuku v pravém slova smyslu, nepřála tomu ostatně ani válečná atmosféra. Ale v roce 1917 došlo ke šťastnému setkání malého Rudolfa s velikánem české hudby Leošem Janáčkem. Ten rozpoznal mimořádné hudební nadání pětiletého chlapce, jeho absolutní sluch a svěřil „zázračné dítě“ do péče učitelky Ludmily Tučkové. Po válce nastal další šťastný moment. Janáčkova varhanní škola byla v roce 1919 povýšena na samostatnou konzervatoř. Sedmiletý Rudolf se mohl stát jejím žákem, i když přitom musel zvládat „prvňáčkovské“ povinnosti na základní škole. Hudební teorii učil žáčka sám Janáček. Po onemocnělé učitelce Tučkové se výchovy mladého virtuosa ujala Růžena Kurzová, manželka tehdejšího nejvýznamnějšího českého klavírního pedagoga Viléma Kurze. Lepšího vedení se Rudolfovi nemohlo dostat, i když jeho prvnímu veřejnému vystoupení paní Kurzová příliš nepřála. Došlo k němu 14. července 1920 v Domě českých železničních úředníků. Osmiletý sólista hrál Griega, Mozarta, Dvořáka i Chopina. Kritiky byly příznivé a koncertů přes námitky paní Kurzové přibývalo (Brno, Praha, menší česká a moravská města). Nejvýznamnější se uskutečnil 14. ledna 1923, kdy jedenáctiletý Rudolf vystoupil v Praze poprvé jako sólista České filharmonie. Provedl náročný Mozartův koncert D-dur (Korunovační). Kritika opět nešetřila chválou, ozvala se jen obava, aby se příliš mladý umělec brzy neopotřeboval. Naštěstí se tak nestalo. Rudolf Firkušný rozšiřoval svůj repertoár a jeho rychlý umělecký vzestup byl nepopiratelný. První zahraniční cesta v říjnu 1926 vedla do Vídně. Tamní přísná hudební kritika i zhýčkané publikum přijaly vřele nový objev z Československa. Následovaly cesty do Berlína (1927) a Paříže (1928). Rok 1927 byl pro mladého umělce významný. V patnácti letech měl absolvovat konzervatoř, současně ale studoval na gymnáziu, nejprve v Brně, potom v Bučovicích, kde mu ředitel vycházel vstříc. Ve stejném roce byl Firkušný pozván do Lán, aby soukromě zahrál prezidentu republiky. (Později napsal: Leoš Janáček a T.G.M. byly dvě největší osobnosti, které jsem ve svém životě poznal). Dne 26. prosince zahrál prezidentu Masarykovi a pozvané společnosti skladby Bachovy, Beethovenovy, Chopinovy a slavnou Smetanovu koncertní etudu Na břehu mořském. Masaryk, spokojený s výkonem mladého interpreta, ho ocenil vysokým honorářem a určil mu stipendium k dalšímu studiu doma i v zahraničí.

Rudolf Firkušný absolvoval konzervatoř na jaře 1927 čtvrtým klavírním koncertem Camilla Saint- Saënse s velkým úspěchem, výborně obstál i v ostatních předmětech. Pokračoval pak ve studiu již u samotného profesora Kurze, 3 roky v Brně, po maturitě na bučovickém Českém gymnáziu (1928) a Kurzově ochodu do Prahy v hlavním městě. Dostál Kurzovým maximalistickým požadavkům (6-7 hodin cvičení denně s důrazem na tónovou a výrazovou kulturu) a stačil ještě absolvovat skladbu a dirigování. Masarykovo stipendium mu umožnilo účastnit se klavírních kurzů profesora Alfreda Cortota v Paříži. Seznámil se s francouzskou klavírní školou, poznal mladé kolegy i v Paříži žijící české rodiny, což mu v budoucnu velmi pomohlo. Pokračoval v německé klavírní škole u profesora Artura Schnabela v Berlíně. Rozšiřoval i svou koncertní činnost, jeho jméno už znala celá hudební Evropa. V roce 1931 ukončil závěrečným koncertem na Žofíně mistrovskou školu pražské konzervatoře, podle vyjádření profesora Kurze „jako dokonalý virtuos“.

Po Rakousku, Francii Itálii a Německu jej v roce 1933 poznal i Londýn, kde mu cestu na koncertní pódia připravil Jan Masaryk, náš tehdejší velvyslanec ve Velké Británii. Vzniklo i dlouholeté přátelství obou mužů.

Po návratu z Anglie se Firkušný odhodlal k odvážnému dramaturgickému počinu - uvedl do té doby opomíjený klavírní koncert Antonína Dvořáka (v úpravě prof. Kurze). A uvedl jej tak do koncertních sálů i repertoáru větových klavíristů.

Před vypuknutím 2. světové války koncertoval Firkušný ve všech zemích Evropy a zařazoval stále častěji české mistry (Smetana, Dvořák, Janáček, Suk, Martinů). Díla „velké pětky“ byla pak páteří jeho rozsáhlého repertoáru,kde vedle klasiky nechyběla ani díla soudobá. Do předválečného období se datuje i Firkušného první cesta do USA (1938). Ve vlasti hrál s dirigentem Rafaelem Kubelíkem a Českou filharmonií v prosinci 1938, na koncertě 3. března 1939, věnovaném uprchlíkům z oblastí obsazených Němci, se Rudolf Firkušný se svým českým publikem vlastně loučil na dlouhých sedm let. Z původního běžného koncertního turné po Anglii, Belgii a Francii se stala emigrace. Těžké rozhodnutí přijal umělec, protože nechtěl být přinucen k postojům a úkonům, které se mu jako přesvědčenému demokratu bytostně příčily. V Paříži se přidal k malékomunitě českých umělců (V.Kaprálová, B. Martinů, R.Kundera, Jiří Mucha). Exilová vláda ho vysílala na propagační koncerty české hudby. Po okupaci Francie přešel Firkušný španělské hranice, v lisabonském rozhlase ještě uvedl Dvořákův klavírní koncert. Roku 1940 již byl v New Yorku. Jeho provedení Dvořákova koncertu v příštím roce v Chicagu a zvláště recitál s výhradně českým programem Smetana, Janáček, Martinů v prosinci 1941 v New Yorku, kam přišly osobnosti jako Rubinstein, Horowitz a další slavní pianisté, ho zařadily mezi světovou interpretační elitu. V posledních válečných letech vystoupil postupně téměř ve všech velkých kulturních centrech Spojených států i Kanady. Jenom v roce 1944 to bylo na 60 koncertů. Hrál se všemi významnými americkými tělesy (Newyorská filharmonie, Philadelphipa, Boston, Chicago, Cleveland, Pittsburgh) a dirigenty (Stokowski, Walter, Charles Munch). Učil též na elitní Julliard School v New Yorku.

Do prahy se vrátil po osvobození jako uznávaný světový a největší český pianista všech dob. Po dlouhé přetržce se svého domácího obecenstva trochu obával, ale zbytečně. S Rafaelem Kubelíkem triumfoval Dvořákovým klavírním koncertem na Pražském jaru 1946. Slíbil další koncerty, na turné v Latinské Americe si však v roce 1947 zlomil ruku, naštěstí v horní části paže. Mezitím přišel komunistický převrat. Firkušný se nemohl podřídit žádnému totalitnímu režimu, zvolil další emigraci do USA. Na dlouhá léta se vzdálil domácímu hudebnímu životu, hrál v evropských městech i v USA, roku 1949 v Izraeli, na velkých festivalech ve Vídni, Salcburku a dalších. Podmanil si koncertní publikum v Austrálii, Japonsku, Singapuru i Hongkongu. Byl zván do porot světových klavírních soutěží. Ucházel se o něj i Sovětský svaz, což byl ovšem pro umělce nepřijatelný krok. Do vlasti však zajížděl za matkou, v roce 1965 si z Brna odvezl i manželku, dceru svých přátel Taťánu Nevolovou. Z vzácného partnerského vztahu se narodili dcera Veronika a syn Igor. 44leté odloučení od vlasti skončilo pádem totality v roce 1989. Rudolf Firkušný se hned v roce 1990 zúčastnil Pražského jara. S Rafaelem Kubelíkem a Českou filharmonií na něm provedli 2. klavírní koncert Bohuslava Martinů. Koncertoval pro své české obecenstvo v Praze, Brně i rodných Napajedlích. Čekala ho řada poct: Čestný doktorát Univerzity Karlovy( 1990) a Masarykovy univerzity v Brně (1993), Řád T.G.M., čestné občanství Prahy, Brna, Napajedel a Uh. Hradiště. Rudolf Firkušný se při svých zájezdech do vlasti snažil všestranně pomáhat Velkoryse věnoval své honoráře uměleckým školám a institucím. Jeho štědrý dar Janáčkově akademii múzických umění v Brně tvoří základ Nadace Rudolfa Firkušného, která podporuje nejlepší studenty školy. Tehdejší rektorce JAMU profesorce Aleně Veselé pomohl osobní intervencí při získání financí na dokončení rekonstrukce Besedního domu. Ve svém letním sídle blízko New Yorku podlehl těžké chorobě, s níž statečně bojoval. Ztratili jsme v něm největšího českého pianistu i všestrannou uměleckou osobnost, jakých je v historii naší kultury jen velmi málo.

Rada města Brna rozhodla o uložení ostatků Rudolfa Firkušného a jeho ženy Taťány na čestném pohřebišti Ústředního hřbitova v Brně.

zdroj: www.brno.cz

Rudolf Firkušný

Rudolf Firkušný

Rudolf Firkušný

kniha
	rok vydání	název (podnázev), vydavatel, obec
	1994	Rudolf Firkušný, Nadace Universitas Masarykiana v Brně, Brno (Brno-město)
	2018	Ticket to the New World / Lístek do Nového světa, Czech National Trust, o.p.s., Kroměříž (Kroměříž)

Rudolf Firkušný

kniha
	rok vydání	název (podnázev), vydavatel, obec
	1993	Setkání v pořadech A léta běží, vážení
podřazený dokument
	rok vydání	název (podnázev), vydavatel, obec
	1993	Sláva není všechno (Říká světoznámý klavírista Rudolf Firkušný), Setkání v pořadech A léta běží, vážení, 139-144

Rudolf Firkušný