Ivan Kubíček
* 25. 5. 1933, Praha, Česká republika (Czech Republic)
† 31. 12. 2003, Praha, Česká republika (Czech Republic)
redaktor, novinář, spisovatel
národnost: česká
pohlaví: muž
NK AUT: jk01070354
Ivan Kubíček
Otec byl poštovní úředník, matka učitelka. Po válce studoval do kvinty gymnázium, 1955–56 dálkově Vysokou školu ruského jazyka a literatury (čtyři semestry). V letech 1948–50 pracoval v kulturním odboru ÚV SČM, pořádal Edici kulturního materiálu SČM (1949). Zahraniční cesty do Anglie a Holandska (1946–47), Bulharska 1948 a na Kubu 1962 mu poskytly náměty k reportážím. V letech 1950–52 byl redaktorem čtrnáctideníku Směna. Roku 1952 se z podnětu Jana Drdy přestěhoval za náměty a poznáním dělnického prostředí do Ostravy. V letech 1953–63 a 1966–69 zde byl redaktorem Nové svobody, v mezidobí spisovatel z povolání. Po roce 1969 nesměl publikovat a pracoval jako taxikář, závozník, řidič, strojník zemních strojů v Ostravě a od roku 1974 bagrista Vodních staveb Praha. V roce 1975 se vrátil do Prahy natrvalo. Po roce 1990 spisovatel z povolání, od června 1991 byl v předčasném důchodu.
Na jeho umělecké začátky měla vliv skupina Prolit Dismanova rozhlasového souboru (Pavel Kohout, Karel Kyncl aj.). Debutoval 1948 verši v Mladém hlasu. Kromě periodik, v nichž pracoval, publikoval v My 49–50, Čs. rozhlase, Květech, Kulturní politice, Lidových novinách, Tvorbě, Kultuře, Kulturní tvorbě, Rudém právu, Červeném květu, Čs. vojákovi, Mladé tvorbě, Tváři, Čs. televizi, Listech, Světu práce, Dialogu (Ostrava), Reportéru (Curych) a Svědectví (Paříž). Podle románu Lucinka byl natočen film Lucie (1963, r. Karel Steklý, sc. + Karel Steklý). Po roce 1969 se Kubíček začal systematicky věnovat sběru českých hovorových výrazů a rčení hlavně z dělnického prostředí (Jak mluví stavební dělníci, in Svědectví, Paříž, č. 74/1985); v devadesátých letech připravoval k vydání slovník Nové šplechtosloví české (Proverbia bohemica nova); k realizaci tohoto plánu však nedošlo. – Užíval pseudonymů Stanislav Bič, Vít Stanislav, SERVUS a šifry (ink).
Kubíčkovo novinářské povolání dalo vzniknout knihám reportáží Fronta, na které se neumírá (s tematikou budování socialismu) a Loviti žraloky dovoleno (z cesty na Kubu). Značný ohlas měl na počátku 60. let román Lucinka, těžící z atmosféry první pětiletky a zpracovávající téma havíře, kterého komunistická strana dosadila na počátku 50. let na post podnikového ředitele ostravského černouhelného dolu Lucie a který v této funkci „obstál jen za cenu velkých chyb a ztrát“. Próza Zakázané pásmo zachycovala aktuální téma přátelství a důvěry v dobově exponovaném prostředí strážní jednotky na moravsko-rakouské hranici.
BIBLIOGRAFIE
Beletrie: Fronta, na které se neumírá (RpRp 1950); Lucinka (R 1961); Ostrava barevná (PP 1962, fotografie F. Krasl); Loviti žraloky dovoleno (RpRp 1964, fotografie F. Krasl); Zakázané pásmo (P 1966).
LITERATURA
Recenze: Fronta, na které se neumírá: Z. K. Slabý, LidN 25. 3. 1961 * Lucinka: J. Čištín, Tvorba 1961, s. 932; M. Jungmann, LitN 1961, č. 42; F. Benhart, Práce 12. 11. 1961; J. Honzík, RP 29. 12. 1961; B. Macák, HD 1962, s. 32; Z. Kožmín, Plamen 1962, č. 4 * Loviti žraloky dovoleno: L. Gavlík, RP 17. 4. 1964; O. Rafaj, Nová svoboda 24. 5. 1964 * Zakázané pásmo: J. Svoboda, Nová svoboda 1. 11. 1966; J. Just, Impuls 1966, s. 847; O. R. (O. Rafaj), Slovenské pohľady (Bratislava) 1967, č. 10; M. Blahynka, Červený květ 1966, s. 383.
Rozhovory: (vv), LitN 1962, č. 26; N. Klevisová, Tvorba 1990, č. 29; O. Filip, Pól 1990, č. 2; M. Tyrlík, Moravskoslezský den 27. 7. 1991 (příl. Moravskoslezský deník, č. 29).
Nekrolog: I. Binar, Dokořán 2004, č. 29.
Miroslav Zelinský, zdroj - slovnikceskeliteratury.cz, 2011/08
Ivan Kubíček
slovnikceskeliteratury.cz
