Oleh Olžyč
* 8. 7. 1907, Žitomir (Žytomyr), Ukrajina (Ukraine)
† 10. 6. 1944, Sachsenhausen (Waldeck), Německo (Germany)
básník, archeolog
národnost: ukrajinská
pohlaví: muž
NK AUT: js20010125049
poznámka:
vlastní jméno
Kandyba, Oleh, 1907-1944
Pseudonym
Kardaš, D., 1907-1944
Kostjantyn, K., 1907-1944
Leleka, O., 1907-1944
Ol'žyč, Oleh, 1907-1944
Oleh Olžyč
Narodil se v Žitomyru a v roce 1923 odjel s matkou do Berlína, kde tehdy žil jeho otec. Brzy poté se rodina přestěhovala do Prahy. Po studiu na gymnáziu studoval na Filozofické fakultě Karlovy univerzity a byl žákem A. Niederleho a A. Matějíčka. Ve středu jeho zájmu byla archeologie a dějiny umění. Kromě toho studoval na Ukrajinské svobodné univerzitě a jeho pedagogy byli D. Antonovyč a D. Dorošenko. Po obhajobě disertace se stal asistentem na katedře archeologie Ukrajinské svobodné univerzity. Spolupracoval s Národním muzeem i se zahraničními institucemi, účastnil se mezinárodních konferencí a publikoval odborné stati z oboru archeologie. V roce 1938 přednášel na Harvardské univerzitě v USA slovanskou archeologii a inicioval vznik Ukrajinského vědeckého institutu v USA. Již od studentských let se účastnil politického života ukrajinského exilu. Jako člen nacionalistického hnutí vedeného D. Doncovem se po nástupu nacismu zapojil do ilegální činnosti a plnil úkoly i na Ukrajině obsazené nacisty. V roce 1944 byl zatčen a brzy na to umučen v koncentračním táboře v Sachsenhausenu. První básnickou sbírku Riň (Štěrk) vydal ve Lvově (1935), druhou Veži (Věže) v Praze (1940), posmrtně vyšla sbírka Pidzamča (Podzámčí, 1946). Zásluhou Olžyčova přítele O. Ljaščenka vyšly tři sbírky v souborném vydání v New Yorku (1956), v roce 1991 vydalo Slovenské pedagogické nakladatelství sborník Cytadela ducha, který uspořádal znalec ukrajinských exilových básníků M. Nevrlý.
Olžyčova poezie připomíná rytmem boj, bojový pochod. Zápas, tento fenomén lidské existence, je jedním z jejích základních témat. Básníkovi je vlastní závratný pocit člověka stojícího nad propastí, pocit sebezničení, obětování. Jeho lyrický hrdina odmítá „bileni stiny i zatyšne podvirja“ a volí cestu boje. Touží být prorokem, který trestá nespravedlnost, a zdůrazňuje hodnotu lidské vůle. V poslední sbírce však zaznívá i hořkost nad nenaplněným štěstím.
Alena Morávková, abicko.avcr.cz, 28.6.2018
Oleh Olžyč
Oleh Olžyč
| rok od - do | instituce, obec, poznámka |
| ???? - ???? | Praha, Praha |
Oleh Olžyč
| kniha | ||
| rok vydání | název (podnázev), vydavatel, obec | |
|
2001 | Děti stepní Hellady (Pražská škola ukrajinských emigrantských básníků), Společnost přátel národů východu, Praha |
| podřazený dokument | ||
| rok vydání | název (podnázev), vydavatel, obec | |
| 2017 | Paměť exilu: Knihy a literatura, Zkušenost exilu / The Experience of Exile, 157-211 | |
| www | ||
| rok vydání | název (podnázev), vydavatel, obec | |
| ???? | Oleh Olžyč (cs.wikipedia.org), cs.wikipedia.org | |
Oleh Olžyč
| kniha | ||
| rok vydání | název (podnázev), vydavatel, obec | |
|
|
2001 | Děti stepní Hellady (Pražská škola ukrajinských emigrantských básníků), Společnost přátel národů východu, Praha |
