Švabinského kruh přátel výtvarného umění v Kroměříži

obec: Kroměříž (Kroměříž)
adresa: Velké náměstí 38
PSČ: 767 01
stát: Česká republika (Czech Republic)

poznámka:
-
Švabinského kruh přátel výtvarného umění je spolek, jehož cílem je poznávat a popularizovat dílo Maxe Švabinského, jeho žáků, ale i předchůdců, hledat uspokojení v chápání výtvarného umění jako celku i jeho jednotlivých oblastí a směrů.
Kruh pravidelně pořádá cykly přednášek o výtvarném umění a památkové péči, vzpomínkové večery k výročí významných regionálních osobností, setkání s umělci, připravuje výstavy a vernisáže. Dvakrát ročně se konají tzv. Cesty za uměním (zahraniční i místní) zaměřené na poznávání uměleckých památek a návštěvy muzeí a galerií.
Švabinského kruh přátel výtvarného umění dlouhodobě spolupracuje s Městem Kroměříž, Muzeem Kroměřížska, Klubem UNESCO Kroměříž, Základní uměleckou školou v Kroměříži, Galerií Orlovna města Kroměříže, Knihovnou Kroměřížska a řadou dalších kulturních a společenských institucí.
Členskou základnu tvoří v současné době téměř 500 zájemců z celé České republiky, z toho přibližně 250 z Kroměříže a nejbližšího okolí. Přednášek, besed, vernisáží i zájezdů se pravidelně zúčastňují nejen dlouholetí přátelé výtvarného umění, ale Kruh se neustále rozrůstá o nové členy.

Švabinského kruh přátel výtvarného umění v Kroměříži

„Klub přátel umění v Kroměříži vznikl z potřeby účelné propagace výtvarného umění v našem městě a okolí. Do té doby nebylo zde ani spolku, ani jiného ústředí, jež by tuto myšlenku šířilo, ač jiná odvětví umění jako hudba, zpěv, divadlo byla velmi silně a s velkým úspěchem pěstována. Nutí to ke zvláštním úvahám, jimiž si sice můžeme tento zjev vysvětlit, ne však odčinit. Není tím však řečeno, že by kulturní život v našem světě byl plynul bez jakékoliv odezvy v umění výtvarném. V roce 1908 byla zde výstava Sdružení výtvarných umělců moravských, za stejné příležitosti jako je umělecká výstava letos. Pak byla zde uspořádána menší výstava čtyř slovenských umělců. Připočteme-li k tomu občasné zájezdy pražských uměleckých salónů, v zkratce celý výčet uměleckého ruchu v Kroměříži. V porovnání s jiným uměním tedy velice málo a nic pravidelného. Celý umělecký ruch ponechán náhodě. A tato snaha po častějším styku s výtvarným uměním vedla k založení Klubu, který rokem 1923 započal svou činnost v šíření zájmu o umění a porozumění pro ně a pracoval pro uměleckou výchovu lidu.“

Těmito slovy označil ing. Stanislav Švehla pohnutky, které vedly k ustavení tohoto zájmového sdružení. Ač samo město svým charakterem, architekturou i přítomností obrazárny v arcibiskupském zámku nebylo bez výtvarných aspirací, v kulturním a společenském životě však tato stránka neměla takové zázemí jako slovesné a hudební obory. V prvotních snahách zakladatelů Klubu přátel umění v Kroměříži, jak se toto sdružení oficiálně nazývalo, se v průběhu celé jeho mnohaleté činnosti projevovaly tři tendence – v obecné rovině výstavami a přednáškami seznamovat členy s uměleckými díly, z místního hlediska pak prezentovat tvorbu kroměřížských tvůrců a dalším trvalým zájmem bylo sledování tvorby Maxe Švabinského a její uvádění v Kroměříži.

První schůze přípravného výboru ve složení ing. Stanislav Švehla, Bohdan Březáček, Jaroslav Krejzlík a Adolf Heller se uskutečnila 12. listopadu 1922. V tom samém měsíci již jednal v Praze ing. Švehla, spolu se starostou města, s Maxem Švabinským o možnosti uspořádat jeho výstavu a také o zhotovení grafického listu, který by se stal první členskou prémií. 15. ledna 1923 se na verandě u Simonů (jak zachycuje zápis) uskutečnila ustavující valná schůze, a to za účasti 20 členů. Předsedou výboru se stal ing. Stanislav Švehla, přednosta stavebního odboru města Kroměříže, kde pracoval téměř čtyřicet let. Ač technického vzdělání, byl znám jako milovník krásných knih, sběratel ex libris, grafiky, jako vydavatel a také organizátor řady kulturních akcí. Švehla stál v čele Klubu přátel výtvarného umění do roku 1935. Tím však jeho působení neskončilo – již v době války a ihned po osvobození prezentoval myšlenku řady kulturních a vzdělávacích akcí, které by se v Kroměříži mohly konat v rámci 100. výročí Kroměřížského sněmu. Konkrétní realizace, která nabyla posléze celostátního významu, se pak ujal spisovatel Jindřich Spáčil, který již dříve na řadě akcí se Švehlou spolupracoval a v mnohých pokračoval.

Členská základna se z původních dvaceti ustálila během let na počtu kolem 250 členů. Složení výboru zůstalo stejné až do roku 1930, kdy se postupně do jeho vedení dostala nová generace – v roce 1929 jsou to prof. Novák a Jindřich Spáčil, v roce 1930 přichází knihtiskař Eduard Dobrovolný a odborný učitel Vladimír Beck, za odcházejícího prof. Hellera je zvolen v roce 1931 František Vrobel, ilustrátor a odborný učitel, v roce 1932 rozšiřuje výbor profesor Josef Hilgartner a od roku 1935 zde působil Ludvík Páleníček. Po odstoupení ing. Švehly z funkce předsedy i člena výboru je v roce 1935 zvolen dr. Janeček, ten se však po roce vzdává funkce a jednohlasně je zvolen František Vrobel. Bez větších změn členové tohoto vedení Klubu působí až do poválečného období. Přestože profesor Vrobel přijímal funkci předsedy jen jako provizorium, pod vlivem okolností tuto činnost vykonával až do roku 1946, kdy se jí ze zdravotních důvodů i z přesvědčení, že v čele mají být přátelé umění, nikoliv aktivní tvůrci, vzdal. V témže roce odchází na nové působiště do Prahy doc.Ludvík Páleníček, a tak se ve výboru objevují noví lidé – stejně obětaví a nadšení – předsedou se stává prof. Václav Černý, novými členy pak jsou Eduard Světlík, dr. Synek, Oldřich Klusal, Eugen Třasoň, J. Zavřel, K. Hlobil, F. Holubec a J. Pacholík. Ludvík Páleníček přes svůj odchod do Prahy zůstal v úzkém kontaktu nejen s celkovým děním v Kroměříži, ale i s činností Klubu. Během dalších let se pak mnohokrát podílel na zajišťování některé z výstav, velmi aktivně se účastnil i budování Památníku Maxe Švabinského v roce 1973. V letech osmdesátých se s ním setkali členové na řadě autorských večerů. V rozmezí let 1953-1963 byl předsedou Klubu spisovatel Jindřich Spáčil, aktivním tajemníkem byl po mnoho let Oldřich Klusal.

Od samého začátku činnosti Klubu nebylo členství ve výboru formální nebo společenskou záležitostí. Za každým jednotlivcem byl kus konkrétní práce – vždyť nebyl a není žádný sekretariát, žádný administrativní aparát. Vše záleželo jen na jednotlivcích: jaký připravit program výstav, přednášek, provést výběr vhodných děl pro členské prémie, absolvovat řadu jednání s umělci a úředníky atd. Největším, nejtrvalejším a neustále sledovaným problémem však byly výstavní prostory. Po letech provizoria došlo k rozhodujícímu řešení v rámci oslav 100. výročí narození Maxe Švabinského v roce 1973. Tehdy z rozhodnutí městských orgánů byl pro účely trvalého Památníku M. Švabinského určen dům č. 38 na Velkém náměstí, kde po rozsáhlé rekonstrukci byl v prvním patře vybudován již zmíněný Památník, v druhém patře pak výstavní místnosti galerijního typu.

Výstavní činnost byla jádrem poslání Klubu přátel umění, ale Klub od svého vzniku sledoval i přednáškovou a publikační aktivitu týkající se Kroměříže a Kroměřížska. Např. v první polovině čtyřicátých let byly postupně vydávány jednotlivé práce Ludvíka Páleníčka. Jako první se objevil titul Výtvarné umění na Kroměřížsku a Zdounecku (vyšlo ve dvou variantách – část nákladu vydal Klub jako svou prémii za rok 1940 ve 220 číslovaných výtiscích, vydavatelem druhé verze, označené jako 2. vydání, byly Osvětové sbory na Kroměřížsku. Tisk obou provedl Karel Kryl). V roce 1943 je to medailon Max Švabinský, který v nákladu 500 výtisků a v grafické úpravě Oldřicha Menharta s původní litografií umělcova autoportrétu vytiskl opět Kryl. Na jaře roku 1945, jako prémie pro členy Klubu, vychází pod názvem Za pochodní krásy druhý díl výtvarného místopisu Kroměřížska a Zdounecka (náklad 330 výtisků, štočky zhotoveny u J. Štence v Praze, tisk K. Kryl).

Vydávání ročních prémií pro členy bylo důležitou stránkou v činnosti Klubu.Výbor jejich přípravě a výběru věnoval značnou pozornost, snažil se, aby členové dostávali umělecky hodnotná díla. Nešlo jen o výtvarné práce (například grafický list M. Švabinského s portrétem T. G. Masaryka, Šimonův barevný lept, Minářův dřevoryt aj.), byly to i drobné plastiky (Haná od sochaře J.Třísky nebo Matka a dítě od V. Makovského), umělecké sklo nebo knižní publikace. Námětově se objevují často i kroměřížské motivy (Jiří Bouda)

Samostatnou kapitolu tvoří vztah Klubu k Maxi Švabinskému a jeho dílu. Z již uvedeného vyplývá, že první kroky v činnosti Klubu vedly ke Švabinskému, vzájemné kontakty pak trvaly po celý mistrův život. Byl to Klub, kdo v Kroměříži buď přímo realizoval, nebo alespoň participoval na jeho výstavách (v letech 1924, 1948, 1953, 1958,1963, v roce 1965 je pak instalována první stálá expozice). V roce 1933 připravil k Švabinského 60. narozeninám rozsáhlé oslavy – na rodném domě byla odhalena pamětní deska (autor Josef Šejnost), byl uspořádán slavnostní večer, Švabinský byl jmenován čestným členem Klubu a jeho jménem byla označena část kroměřížského nábřeží. Byli to činovníci Klubu, kteří mu po léta zasílali gratulace k životním výročím a nezapomínají ani dnes s kytičkou na hrob. Klub má svůj podíl na zřízení Švabinského památníku i na instalaci lunet v Podzámecké zahradě, později v areálu tzv. Octárny. Po řadu let soustřeďoval dle možnosti Švabinského práce, které po předání do muzejních sbírek v šedesátých letech 20. stol. tvoří součást uměleckohistorických fondů. Čestnou členkou a členkou výboru ŠKPVU byla až do své smrti i paní Zuzana Švabinská.

Kruh se mj. podílel a dodnes podílí na výstavním programu kroměřížského muzea, řadu besed a setkání věnuje světovým i domácím kulturním výročím a osobnostem. Pravidelnou součástí se stala celostátní setkání členů, společné cesty za uměním u nás i do zahraničí. Výbor Kruhu dbá na důstojnou grafickou úpravu svých tisků a je také často garantem společenských a kulturních událostí v regionu. Významné osobnosti vždy aktivně podporovaly činnost Kruhu a zvyšovaly tím i jeho prestiž a odbornou úroveň. Z dnes již bohužel nežijících jmenujme alespoň spisovatele Františka Kožíka, Jaromíra Tomečka, básnířku Marii Glabazňovou, Zuzanu Švabinskou-Vejrychovou a samozřejmě nemůžeme zapomenout, že čestné členství v Klubu přátel umění přijal i malíř a grafik Max Švabinský.

www.muzeum-km.cz/, 23.7.2016