Roman Kubička: Obrazy
typ výstavy: autorská
místo konání: Prácheňské muzeum v Písku
termín: 2018/08/02 - 2018/09/02
poznámka:
Vernisáž 1.8.2018
-
V letech 1983 – 94 pracoval jako arteterapeut v psychiatrických léčebných zařízeních (DPL Opařany, Psychiatric. Odd. KÚNZ v Českých Budějovicích). V letech 1994 – 97 externě učil figurální kresbu na privátní Střední uměleckoprůmyslové škole v Písku. Od roku 1986 je odborným asistentem na Pedagogické fakultě jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, učí zde figurální kresbu, malbu a přednáší malířskou technologii. Souběžně vyučuje na Vyšší odborné škole restaurátorské v Písku, s.r.o.
Ve své volné tvorbě se zabývá převážně figurální malbou expresívního charakteru a příležitostně i ilustrováním.
Během let uskutečnil řadu samostatných výstav doma i v zahraničí. Zastoupen je v Alšově jihočeské galerii, na Ministerstvu školství ČR, v Prácheňském muzeu v Písku, dále v Centro dokumentazione v Luserně (Itálie) a řadě privátních sbírek. Žije a pracuje v Českých Budějovicích a Písku. Výstava je uspořádána u příležitosti malířových sedmdesátin.
Irena Mašíková Konštantová, kurátorka výstavy
-
„Roman Kubička absolvoval pražskou Akademii výtvarných umění u profesorů Paderlíka a Jiroudka v letech 1976 – 1981. Po jeho návratu do Jižních Čech stejně jako u generačních druhů, byla jeho tvorba vedena snahou po vytvoření svébytného výtvarného jazyka, který by odpovídal pocitu mladé generace dané doby. V této etapě přinášela tato snaha „touhu“ po popření stabilizovaných modelů a hodnot tehdejšího výtvarného umění prezentovaného starší generací. Proti tehdejší výtvarné konvenci, založené na osvědčeném jihočeském krajinářství a zbytcích socialistického realismu smíchaných s experimenty vydobytými v šedesátých letech, se objevila snaha po upřímné osobní výpovědi. Kubička k tomuto sdělení využil zkušeností, které načerpal jako arteterapeut na psychiatrickém oddělení KÚNZ v Opařanech (1983 – 94). Vznikala tak plátna obsahově mapující tento zážitek. Velké, expresivně pojatí formy, koncentrující emotivní obsah, výkřiků a úzkosti často vystavené v dynamickém pohybu diagonál. Tóny šedi, černé, žluté a bílé činily z těchto pláten svérázný solitér v rámci tehdejší „produkce“ mladé generace. V malířově práci se objevovaly ozvuky nové figurace šedesátých let, obohacené o výrazné vnitřní prožití tématu.
Souběžně s touto činností se od druhé poloviny osmdesátých let projevila další část Kubičkovy osobnosti. Jeho schopnost předávat svoje zkušenosti nastupující výtvarné generaci. Nedílnou součástí života se autorovi stala pedagogická práce na katedře výtvarné výchovy Jihočeské univerzity, kde učí malbu, figurální kresbu a přednáší malířské techniky. Dosavadních vrcholem této teoretické činnosti bylo vydání úspěšného Výkladového slovníku malířství, grafiky a restaurátorství – spolu s J. Zelingerem, v roce 2004 vydalo nakladatelství Grada. Nezanedbatelnou součástí umělcova talentu je kresba. Malíř její znalost významně využívá pro ilustrátorské práce (od druhé poloviny osmdesátých let), kdy jde převážně o kresby pro děti. Kubičkův vypravěčský talent, systematičnost v získávání poznatků, láska k městu Písku, jeho atmosféře a minulosti, byly dobrým předpokladem k jeho ilustracím v regionálních publikacích.
Hledačství se projevilo také v malířské tvorbě. Během devadesátých let minulého století se autorova výtvarná poetika proměňovala v duchu postmodernistických tendencí. Nové dobové trendy přivedly malíře ke zjednodušení tvaru, který si ponechal dynamičnost předchozích kompozic. Barevná škála je téměř zachována, velké plochy jsou narušovány hmotou barvy, gestem ruky. Také v tomto případě nalézáme kontinuitu s předchozí periodou. Obrazy mají stále sílu osobní výpovědi, objevuje se s nich větší podíl erotismu. Před divákem tak defiluje dílo v monumentální lapidární formě.“
Jaromír Procházka, historik umění
