Krajina 2017

typ výstavy: kolektivní
místo konání: Nová galerie
termín: 2017/01/25 - 2017/03/03

poznámka:
-
Poslové.
Co se děje?
Děje se něco?
Milý princi, my si tady ve tvém paláci v klidu ležíme, ale venku se něco děje, cítím to, šumí vítr neklidu, láska a mír mu nevoní, miluje krev, emoce strachu a utrpení jsou jeho obživa, milý princi, my si tady ležíme, povídáme, posloucháme, a Stín přichází.
Tomuto Stínu Stínů už neunikneme, toto si prožijeme, věci mají dnes rychlý spád, milý princi, ano-ano, vím Šeherezádo, vím, je to tak, je to osud, každý má nějaký osud, od jednotlivců po celé druhy, kmeny, národy, státy, nadstáty a podstáty, celá Země, milá Šeherezádo, má svůj vyměřený čas, místo a frekvenční vibrace. Každá věc, bytost, všechna hmota je vytvořena na principu protikladů, má svoji frekvenci, na které kmitá, teplý studený, světlo tma, zlo dobro a tak dále, a toto vše, milá Šéhé, se zdá panu Čepičkovi, který o nás sní, a paní Kaprové se sní o Čepičkovi, paní Kaprová se zdá komu?, neuvěřitelné.
Kdo stvořil vše, byl jednoznačně Stvořitel, nezbývá než kleknout, jsme duchové, milý princi, nic než duchové, často chodící, vím, Šehe milá, vím, jsem jím, milý princi, poslal jsi posly, kam šli a s čím?, to je dobrá otázka, milá Šé, slovo posel je od slova posílat a jít – šel s informací, zní v tom taky osel, více poslů jsou poslové, často to bývají oslové, bohužel více než často, posel nese informaci od jednoho krále ke druhému, z hradu na hrad, zeman na hrad, informace můžou být různé, přinesou různé emoce, je dobrý posel i špatné poselství.
Smutný je setnutý posel, a že jich bylo, jeden z nejvýznamnějších popravených poslů je ukazován nahý a umučený v nekonečném počtu různých uměleckých až tureckých mutací po celém světě již dvě tisíciletí, má to být posel míru, lásky, pravdy a cesty, ve víře v něj byly spáchány ty nejstrašnější genocidy, co lidstvo poznalo, v Evropě, v Amerikách, v Austrálii i v Asii, známy jsou poslové boží, každý ví, milá Šéhé, jak vypadá bůh i jeho poslové, bílý fousáč, to je jasné, andělé jsou nazí nebo mají bílé řízy, světlé vlasy, růžová líčka, mnohdy pindík mnohdy ne, nejmilejší syn a posel boží, nosič světla, Lucifer, má rohy a smrdí smrtí, jeho poselství je válka a peklo.
Ale vraťme se k našim poslům, milá moje, poslal jsem jezdců pluk do všech stran s poselstvím míru, klidu, radosti a lásky, mají v rukou šém lásky a jejich poselství se šíří rychleji, než oni sami jedou, a okamžitě nadchne všechna srdce, která poručí mozkům, a je klid a mír, to je můj cíl, krásná Šeherezádo, možná už je pozdě, trochu jsme zaspali, jen tiše doufám, bojím se, moudrá Šé, bojím, Stín přichází, každý to cítí, kéž jsme zaspali jen tak, aby lidé mohli Stín ještě zastavit.
Klid, milý princi, spíme, klid, jsme jen sen pana Čepičky, je na něm, kdy se probudí, a na vás taky, moji milí.
Každý se může probudit.
Každý se může podívat na obrazy a vidět, z čeho jsou, jaké mají barvy, jaká je jejich kompozice. „Pisať“ se rusky řekne malovat, v češtině je proces malířský od slova malý, dělat malé, dělat málo, i to je velmi trefné, německy malíř – maler je téměř totožný a také od slova málo, malý, malé, slovensky maliar, anglicky je to o bolesti.
Každý obraz je poselství, příběh, informační uzel, čitelný beze slov a za slovy, milovníci umění ho snadno čtou a po čase i ostatní, celé výtvarné umění jsou kódy, kterým rozumí lidé i po tisíciletích. Antická znalost perspektivy před šesti sty lety explodovala právě v malířství. Schopnost lidí vytvořit, vidět a vnímat iluzivní prostor renesančních malířů rozšířila doslova a do písmene lidem vědomí, perspektiva umožnila a je jasnou příčinou rychlého nastartování kola vědy a dnešních neuvěřitelných vědeckých pokroků, používání strojů je fenomenální.
Vytvoření umělé inteligence, schopné se učit a samostatně reagovat, to je jen jedna z podob toho smradlavého Stínu, milý princi, o exponenciálním vývoji umělé inteligence a jejího použití i zneužití se můžete vzdělat právě prostřednictvím stroje, který její vývoj jedině umožnil a na kterém píšu tyto věty.
Sen vědců se naplnil, jsme už opravdu blízko, jak ve studiu hmoty, tak nehmoty, a co obé vlastně je. Stín a jeho sluhové se smějí, až se za břicha popadají, a různě se všemožně podporují, slouží si navzájem, jsou to poslové a jsou vysláni temnotou, jejich cíl je království tmy nastolit, nemají slitování, nevědí, co činí, dokonce tak mnozí oslové činí v dobré víře.
Obrazy, milý princi, se snaží komponovat tvary v celek obrazu, vytvořit harmonickou skladbu obrazové plochy, vyjadřující celý komplex věcí, poznání autorů a specifickou osobní estetiku ve znakových kódech, tvoří je duše i rozum, za slovy je předává tomu, kdo se podívá, milý princi, je to divná práce malovat obrazy, něco navíc ve světě na zdi visí, co může ladit oku i duchu.
Podvědomí informace obrazů a znaků čte bleskově rychle, právě proto třeba se nám tak rychle něco líbí nebo nelíbí. Obrazy jsou vize, zastavené vize. Představte si třeba, že byste mohli zastavit sen, nebo tekutou vizi rozšířeného vědomí; to nejde, obrazy to umí.
Tak tedy poslové jsou před vámi a můžete s nimi navázat kontakt, podívat se, vést dialog, podvědomě přečíst a vědomě se začít probouzet, moje poselství je stejné jako to princovo, i mám jeho strach, že už je pozdě. Vím o svém strachu i o Stínu, byl by zázrak, kdyby se věci obrátily k lepšímu, ale stát se to může, to je také naše poselství.
Poselství míru je informace, která, jednou vypuštěna, neustále se šíří. Musíme ji šířit všemi možnými cestami, poslové musí být různí, musí využít všech možností šíření informace do různých stran a směrů, nahoru i dolů, do ráje i do pekla.
V krajině se odehrává vše, život na ni a jen a jen díky ní vznikl a udržel se. Mnoho jeho výhonků je neuvěřitelně životaschopných a neustále se jejich množství zvyšuje. U jednoho z nich se dokonce nejenže zvyšuje počet jedinců, exponenciálně stoupá jeho poznání zákonů, které oživenou krajinu jsou schopny vytvořit, krajina je živá, i když v ní a na ni už většina života zmizela.
Kameny a skály jsou také stvořeny a mají svůj počátek, prostředek a konec, jsou živé, mají svoji vibraci a energii a září, Země je tedy živá bytost, a taky se tak chová, má své rytmy a frekvence, své vodní tepny, svá žhavá jezera a řeky magmatu, své výfuky i své nasávání, její povrch je krása sama, a ke všemu je kolem krajiny atmosféra, kterou vidíme jako modré nebe a můžeme ji dýchat, díky ní je teplo a život.
Jako na namalovaném obraze krajiny, stejně tak vše ostatní je tvořeno z nejmenších částic světla, jakákoliv hmota září, je světlem ve své podstatě, čiré prázdno a sem tam částice.
Nádhera krajiny je udivující, cesta domů mě vždy dojímá, rytmus a ráz krajiny Ostravska okamžitě poznám již na pomezí Hané, signalizují je první velké shluky jmelí na vysokých olších a topolech někde za Přerovem, a už se také kopcatí.
Když se vracím, a nejraději postaru vlakem, k tvarům hmoty v místech zrození, krajiny dětství, která se nám neodvolatelně propíše do naší osobnosti, mám husí kůži, někdy slzy v očích, každá cesta domů je cesta ke kořenům a smrti.
Předkové nás poslali v žití do krajiny, jsme jejich poslové, a zároveň kupodivu my posíláme je, jejich geny, umy, vše, co je vepsáno do struktury živé hmoty, tedy DNA, a jejím prostřednictvím šířeno tisíciletími.
Je možné, že doopravdy známe jen jednu krajinu, krajinu našeho rodného kraje, krajinu dětství, ale kdo ví, kde všude jsme se narodili někdy v minulých životech, pakliže existují, či pomocí paměti genů předků, kteří žili často na různých kontinentech. Cestovatelé říkají, že africká krajina je neuvěřitelně krásná a člověk má pocit, že ji zná, vše nasvědčuje, že lidská rasa vznikla právě tam, na jihovýchodě Afriky.
O genetické a buněčné paměti již není pochyb, krajina Země je také naší krajinou, krajinou nás lidí. Úctu a dojetí z její majestátnosti, „krásy“, můžeme prožívat kdekoliv na Zemi, a taktéž se rádi díváme na obrazy krajin různých dob různých malířů a krajů. Pro mne vždy bylo a je úžasné pozorovat krajiny holandských mistrů, nejen z hlediska jejich uměleckých kvalit, ale také z hlediska tvarů jejich tehdejší kulturní krajiny, architektury, lidí a zvěře v ní, totéž u ruských, amerických, anglických a všech ostatních umělců malířů, kteří věnují a věnovali úsilí zobrazení krajiny a berou a brali si inspiraci z jejích tvarů a komponovali obraz, někdy více někdy méně „realistický“, někdy nerealistický, či dokonce surrealistický, „abstraktní“obrazy mnohdy cítíme a vnímáme jako obrazy krajiny.
Vše, co vidíme, je obraz viděného, vytvářený pomocí našeho vědomí, fyziologie očí a zpracování vyslaných chemických a elektrických signálů centry příjmu našeho mozku a posléze jejich uvědomění si a zhodnocení kým? čím?, říkejme mu pozorovatel, vědomí, duše.
Každý obraz je krajina fleků, čar a barevných ploch, podvědomí jejich kódy čte a umožňuje následně vědomí reagovat nejen na umělecké kvality, krásu či nekrásu, poselství či zjevení.
Obrazy jsou poslové o stavu vědomí tvůrců i „stavu“ zobrazovaného. Obrazy krajin, tedy z jistého úhlu pohledu všechny obrazy, jsou poslové vysílající zprávu o stavu našeho uvědomění si krajiny, našich vnímání viděného i neviděného, schopnosti krajinu zobrazit pomocí možností malířství, fotografie, či sochařství, případně dalších disciplín výtvarného umění, a možná i hudby, tance.
Vznikají tedy tisíce a tisíce zpodobení symbolů a zákonů umožňujících krajinu, zákonů, které dokonce vytvořily živé bytosti s lidským umem krajinu zobrazit barvami, třeba – jako v našem případě výstavy Krajina 2017 většinou – na plátna, a nám divákům se na plátna podívat a umět je číst, počíst si a poemočnět, se zalíbením prohlížet, nebo se nechutí odvrátit, to vše patří ke hře na malíře, galeristy, diváky, investory a další mnohé profese, které se na vytváření umění podílejí.
Přál bych si, aby se naše poselství lidem líbilo, užili si klid pozornosti, uvolnění a třeba radostné vytržení nad atmosférou jednotlivých obrazů, pobavili se na vernisáži a užili pospolitosti. Takto široce pojatá kolektivní výstava má své kouzlo a ukáže, jak vidí a ztvárňuje barvami krajinu téměř čtyřicet autorů většiny generací, od zavedených autorů po studenty.
Naše poselství je jasné – mír.
novagalerie.cz/krajina, 9.1.2017

Krajina 2017

osoba narození
Císařovský Tomáš 2. 1. 1962
Čuška Jakub 31. 12. 1989
Daněk Zdeněk 12. 11. 1977
David Jiří 28. 8. 1956
Ďuriš Jiří  
Dytrych Šormová Kristýna 5. 11. 1985
Englberth Miloš 1. 7. 1974
Falušiová Lenka 18. 3. 1988
Gruber Petr 1. 3. 1989
Honz Tomáš 15. 6. 1989
Houska Jirka 18. 1. 1985
Karpíšek Jan 15. 3. 1981
Kašpar Adam 2. 7. 1993
Kaufman Miroslav 15. 4. 1963
Kudrnáč Filip 25. 3. 1975
Lomová Ivana 22. 11. 1959
Lukáč Martin 1989
Mainer Martin 31. 10. 1959
Malinová Pavla 25. 6. 1985
Matoušek František 26. 10. 1967
Mrázková Wittmann Iva 16. 6. 1964
Nagypál Michal 1992
Pangrác Pavel 21. 5. 1976
Paučo Samuel 28. 2. 1986
Paul Jan 31. 10. 1956
Písařík Petr 21. 11. 1968
Pištěk Jan 10. 8. 1961
Popaja Aldin 11. 1. 1971
Rapant Michal 5. 4. 1986
Reichel Julius 1981
Rittstein Michael 17. 9. 1949
Salajka Martin 30. 3. 1981
Slavík Marek 12. 11. 1982
Spevák Tomáš 1983
Střížek Antonín 22. 5. 1959
Svoboda Mičíková Lucie 1986
Špaňhel Jakub 7. 11. 1976
Švehla Filip 4. 12. 1991
Tomáš Jakub 4. 4. 1982
Typlt Lubomír 6. 6. 1975

Krajina 2017

instituce, obec, adresa
Nová galerie, Praha, Balbínova 26

Krajina 2017

pozvánka kolektivní
  rok vydání   název (podnázev)
  2017   Krajina 2017
mapa/plán
  rok vydání   název (podnázev)
  2017/01   ArtMap: Současné umění v pražských galeriích / Contemporary Art in Prague Galeries (01/01-28/02 2017)