Milada Hynková, Veronika Dolanská: Benigni rezistence MH jako invazivní emoce VD.
typ výstavy: kolektivní
místo konání: galerie sam83
termín: 2010/05/14 - 2010/07/31
poznámka:
-
Spojení dvou žen vycházejících z odlišného generačního a estetického zázemí.
Z literárního hlediska je možné považovat výstavu Milady Hynkové a Veroniky Dolanské za konfrontační, ale vzájemná podoba prací obou žen je čistě harmonická.
V souvislosti s často pouze účelově používaným pojmem kulturní diverzit vybrala Sam pro výstavu práci Milady Hynkové, jež nepochybně spadá do současného umění, ale už ne tak do profilace galerií „aktuální estetiky“ a těžko ji do svých koncepcí, přes další neméně podstatná jména, zahrnou jakékoli jiné než regionální výstavní síně. Milada Hynková na poli vizuálních umění zastupuje linii „umělecko-průmyslovu“. V povědomí je zapsána jako „zachránkyně“ stroje Arabeva a potažmo textilní techniky aradecor. Její vlastní tvorba je kvůli obdivným přívlastkům, jimiž je stroj opisován, upozaděna. V abstraktních interpretacích reflektuje téma krajin, duševních stavů a trvalých hodnot s existenciálním podtextem, jež je kódován v tušených figurách. Přestože se jedná o tapisérie, je v nich znát jasně malířský přístup postavený na tvaru a barvě. Výstava společně s Veronikou Dolanskou hraje podstatnou roli v rozšíření a rehabilitaci jmen, která jsou vlivem různých tlaků odsunuta mimo úhel pohledu.
Veronika Dolanská patří mezi generaci nejmladších autorů, pro něž je typická silně emocionální narace vedená insitním (v jejím případě autenticky naivním) rukopisem. V kresbách, malbách i loutkách Veroniky Dolanské můžeme sledovat principiální vliv symbolismu, kdy pro účinnost redukuje sdělení na konkrétní znaky nebo symboly. Olihně, oči, srdce, dýky, krvácející otvory, plačící oči na pozadí epizodních vztahů mezi mužem a ženou, jejichž protáhlé figury rozlišuje „tradiční“ barevností - žena světlejší hnědá, muž tmavší hnědá. Jako úlevný manévr osobních dramatických situací se v obrazech a kresbách objevují prvky blíže neurčené spirituality. Inspiraci českým uměleckým prostředím a osobní zkušenost transformovala do specifického projevu, který v přítomnosti prací Milady Hynkové otevírá řadu otázek o povaze ženského výtvarného projevu.
Nečekané přiřazení těchto dvou žen k sobě zvolila Sam nejen na základě vnitřní příbuznosti, ale rovněž jako rozšíření schopnosti široké veřejnosti vnímat umění nejen skrze vzorce dobových estetik.
sam83.cz
