Výtvarná sympozia?

typ dokumentu: podřazený dokument
nadřazený dokument: Týdeník Rozhlas
rok vydání: 1999
strana: 21
jazyk: český

poznámka:
-
Výtvarná sympozia nevznikají z potřeby či nutnosti, ale na základě rozhodnutí, čistě rozumových úvah nebo romantických představ, většinou jako seberealizace několika podnikavých umělců a nadšených aktivistů, kterým se ze začátku poměrně snadno daří získat vhodné a ke spolupráci ochotné instituce i podnikatele. Vhodní jsou nejen sponzoři, kteří přispějí k finančnímu zřízení reelního podniku, ale i zpracovatelé prvotních surovin, dopravci, hoteliéři, tiskaři (výpravný katalog je materiálem, se kterým je možné dále pracovat, snadněji přesvědčit další mecenáše i grantové komise), krátce vhodné jsou všechny profese, které mohou nějak podpořit rozjezd akce. Výsledky a ohlas sympozií jsou ale obyčejně slabší, než projekt sliboval, zájem odborníků i veřejnosti je malý, navíc roztříštěný stovkami podobných počinů po celé republice. Hlavním cílem je snaha zviditelnit zúčastněné autory, propagovat místo, kde se akce koná. Nutnou podmínkou je vhodný a snadno dostupný materiál, nejlépe přímo v místě nebo v blízkém okolí. Přizvaní autoři ale většinou nejsou specialisté, s vlastnostmi materiálů se obyčejně seznamují až přímo na místě. Více než řemeslná zkušenost a síla jejich umělecké vize ovlivňují konečnou podobu díla místní možnosti zpracování. Nahromaděním uměleckých děl vytvořených ze stejného materiálu dochází k zajímavému úkazu - účinek prací se nesčítá nebo nenásobí, ale rozmělňuje. V nevyrovnané kolekci působí i lepší práce slabě a nedůvěryhodně. Použití stejných technických a technologických postupů často přináší podobná řešení. Myšlenka uměleckých sympozií je sice prostá, ale v základech chybná, postavená na předpokladu, že pořadatelé mohou lacino pořídit cenná díla. Organizátoři i zúčastnění umělci vládnou medovými slovy. Hovoří o prolnutí sochy se zvoleným místem, o nenásilném přiblížení současného výtvarného umění, o kultivaci životního prostředí, o vytvoření ucelené a kvalitní umělecké sbírky. Bájný Homér vypráví, jak ustupující Řekové (Danaové) lstivě zanechali Trojanům dřevěného koně s ukrytými vojáky. Danajský dar není dost dobře možné odmítnout, ale nic dobrého nepřináší, působí jenom potíže. Základní otázkou je, zda díla vytvořená na nejrůznějších sympoziích pořadatelské obce či instituce skutečně chtějí, zda vědí, jak s nimi naložit. Získat často těžké a rozměrné práce znamená získat povinnosti. Plastiky je třeba někam přemístit, osadit, starat se o jejich zabezpečení, udržovat okolí. Dalším velkým problémem sympozií jsou autoři. Silných osobností je málo, ani známá jména, ani zahraniční původ nejsou dostatečnou zárukou. Do Čech zhusta zajíždějí cizinci, kteří se doma nedokázali prosadit. Množstvím a každoročním opakováním se okruh vhodných a k účasti ochotných autorů brzy vyčerpá, úroveň se postupně snižuje k amatérismu. Zrodil se typ sympoziálního malíře či sochaře, cesťáka s uměním. Jeho díla jsou příležitostná, nevznikají z vnitřního přetlaku, z touhy po výpovědi, z potřeby řešit problémy formy, ba ani na zakázku. Rodí se rychle, účelově, často mají monumentální rozměry - a mimo jakékoli soutěže či konkurzy se stanou trvalou součástí veřejného prostoru. Přitom díla vytvořená na podkladě jasných zadání, tedy funkční objekty zabudované trvale do prostředí města a okolí (kupříkladu lávka, stavidlo, rozcestník, informační tabule, přístřešek, schody, zábradlí, studánka, žebřík, přelízka, lavička, koš na odpadky, stůl, vyhlídka apod.) by mohly být jedním z východisek ze slepé uličky, do které se většina sympozií dostala. Zatím se organizátoři musí smířit s tím, že práce, které na sympoziích vzniknou, většinou nebudou představovat hodnotu, ale potíže. Demagogické tvrzení, jak sochařská sympozia přispívají ke vzniku děl, která by jinak nevznikla, je bohužel pravdivé. Většinou ale přispívají ke vzniku nezajímavých, špatných a nepotřebných věcí.

objednat do studovny