Dr. Vincenc Kramář
podnázev: Tvůrce moderní české uměnovědy
typ dokumentu: podřazený dokument
nadřazený dokument: Průboj, Ústí nad Labem
rok vydání: 1977
ročník: 29
počet reprodukcí: 1 čb
jazyk: český
poznámka:
-
Narodil se před sto lety, 8. května 1877 ve Vysokém nad Jizerou, studoval u prof. Hostinského na pražské Karlově univerzitě a u profesorů Wickhoffa a Riegla na univerzitě ve Vídni. V letech 1907-1910 žil v Paříži a po návratu domů zastával před třicet let funkci ředitele Obrazárny vlasteneckých přátel umní, která byla v roce 1936 jako státní sbírka starého umění převzata do veřejné správy a po roce 1945 včleněna do ustavující se Národní galerie.
Zásluha kramářova spočívá v tom, že ústav budoval na přísně vědeckém základě a že přispěl k obohacení státních sbírkových fondů o vynikající kolekci umění "Pařížské školy", zahrnující vybrané ukázky z díla Courbeta, Renoira, Cézanna, Seureta, Gogha, Gauguine, Toulouse-Lautreca, celníka Rousseaua, Matisse, Picassa, Braqua a dalších čelných představitelů školy. Soubor byl získán těsně po skončení první světové války a po roce 1945 byl převeden do majetku Národní galerie. Je pokládán za druhou z největších sbírek tohoto druhu v Evropě.
Ve francouzském oddělení Národní galerie se nachází i podstatná část Kramářovy soukromé sbírky, kterou získal za svého pařížského pobytu osobním stykem s Picassem. Braquem, Derainem a dalšími nastupujícími umělci a z části pak prostřednictvím galerie svého dlouholetého přítele Daniela-Henri Kahnweilera. O Kramářově sběratelské činnosti je možno se dočíst v četné odborné i memoárové literatuře, která vyzvedá též to, že Vincenc Kramář jako první z historiků umění rozpoznal převratnost Picassovy tvorby a vědecky ji zpracoval v ucelený teoretický systém. Zmiňuje se o tom kromě jiného ve svých pamětech "Lidé, roky, život" i Ilja Erenburg. V září /1964 - rok v článku chybí - jd/ , když zahajovala v Praze svou činnost Kramářova galerie, zaslal jejímu komisaři dopis, ve kterém píše: "Navštívil jsem dr. Vincence Kramáře v doprovodu Vítězslava Nezvala. Celý ten čas jsem strávil obdivováním jeho úžasné sbírky. Soudím, že touto kolekcí obrazů obohatil Prahu, a byl jsem šťasten, že jsem její část mohl znovu spatřit v Národní galerii. Setkání s dr. Kramářem ve mně zanechalo úchvatnou vzpomínku."
V Kramářově sbírce se nacházely i četné ukážky českého umění. Vedle klasiků Navrátila, Mánesa, Chittussiho, Slavíčka a Preislera tu byli zastoupeni Filla, Kubišta Beneš, Procházka, Čapek, Zrzavý, Špála, Šíma, Tichý a další. Většina těchto děl s nyní také nachází v pražské Národní galerii. Jedno z nich, Fillovo zátiší z roku 1921, vlastní i naše Severočeská galerie v Litoměřicích, která je získala z Kramářovy pozůstalosti. Jde o vyzrálou práci, která patří k nejlepšímu, co je v této galerii zastoupeno.
Kramářova sbírka má nejenom velký význam historicko-sběratelský, ale dokumentuje i šíři vědeckého a teoretického zájmu jejího tvůrce. Svědčí o tom stejně tak i výčet jeho nejvýznamnějších vědeckých prací a esejí - Kubismus (1921), Rembrandtovo Zvěstování Panny Marie (1921), Caravaggio (1925), Dnešní kulturní reakce a moderní galerie (1927), K případu Obrazárny Společnosti vlasteneckých přátel umění (1928), Zátiší v novodobém umění (1932), Umění Emila Filly a Antonína Procházky (1932), Albrech Dürer Růžencová slavnost (1937), Několik slov k objektivitě (1937), Fr. Tkadlík krajinář (1937), Z mladých let Karla Škréty (1938), Greco a Goya ve státní sbírce starého umění (1938). V souvislosti s tím je třeba připomenout i Kramářovu rozsáhlou publicistickou činnost, jeho studie, glosy a polemické statě, uveřejňované od roku 1909 v Uměleckém měsíčníku, ve Volných směrech, v katalozích výstav domácího i zahraničního umění, v odborném a denním tisku a podobně.
Celkový profil Kramářovy osobnosti dokresluje jeho činnost z let 1945-1960. Když skončila válka,vstoupil do KSČ a po sedmileté odmlce, započaté okupací a válkou, začal znova jako soukromý vědec a teoretik, veřejně pracovat. Se zaujetím sledoval nově se organizující výtvarnický život a jeho instituce a svými zkušenostmi se podílel na jejich budování. Hlavní pozornost soustřeďoval přitom k samotné umělecké tvorbě a na otázku jejího dalšího rozvoje v nových společenských podmínkách. Výsledkem těchto jeho úvah byly dvě studie - Kulturně politický program KSČ a výtvarné umění (1946) a Otázky moderního umění (1958), v nichž vyjádřil vztahy a dialektické souvislosti mezi uměleckou avantgardou a snahami o revoluční proměnu světa a naznačil, co a jak dělat, aby umění odpovídalo svou úrovní duchu moderní socialistické společnosti.
S Kramářovým odchodem (zemřel v r. 1960) odešla ze scény osobnost šaldovského ražení, vědec, teoretik a veřejný pracovník, jehož dílo, oceněné v r. 1957 Řádem práce, zavdává nejeden podnět k zamyšlení nad situací a budoucností našeho umění i dnes, kdy si připomínáme 100. výročí jeho narození.
Dr. Vincenc Kramář
osoba | narození | poznámka |
Doležal František | 28. 7. 1910 |
Dr. Vincenc Kramář
osoba | narození | poznámka |
Derain André | 10. 6. 1880 | reprodukce |
Kramář Vincenc | 8. 5. 1877 |
Dr. Vincenc Kramář
instituce, obec, signatura, poznámka | |
Jarmila Štogrová, Hlinná (Litoměřice) |