Nové obrazy Emila Filly
typ dokumentu: podřazený dokument
nadřazený dokument: Národní osvobození
rok vydání: 1947
počet reprodukcí: 1 čb
strana: 5-5
jazyk: český
poznámka:
Dnešní výstava ukazuje, kterak Filla znovu nabývá starých sil a kolika objevů a nepřeberných řešení je schopen ve svých 65 letech, kdy ostatní již dávno skládají zbraně nebo se dávají na zbabělý ústup, jak je umělecky vyzrálý, český a přitom evropský. Jeho spontánní, avšak v pevném řádu vytvářená malba, opírající se o mimořádné nadání a vychutnávající veškeré jemnosti barvy a krásného řemesla, je výsledkem neutuchajícího zájmu o vrcholné projevy soudobého umění a nekompromisního postoje vůči všem konservativním svodům, které dávají střídavě z titule tradice, doby, "srozumitelnosti" a obecných potřeb, sluchu kdejakým opatrnickým a osvědčeným bludům a kompromisům, stavícím se do pózy umění národního, lidového a p.
Možno-li si představit umělce, který by odpovědněji vyjadřoval s hlediska současnosti duch země a jejího lidu a který by plněji rozvíjel hluboké národní tradice a měl opravdovější poměr k osudům národa a dovedl jej i zároveň vyjádřit, je to právě on - Emil Filla. Žel, že tomuto velkému českému malíři, největšímu, který dnes mezi námi žije, je veřejné smýšlení, slepé a netečné zpravidla ke všemu, co se vzpírá lokální přízemnosti, ochotno věnovat tak má,o přízně. Kdyby se veřejnost, prosáklá maloměšťáckou pohodlností a duševní zlenivělostí, nedala lákat příjemně lichotivými frázemi, které dodávají jejímu tlení stálé opory a byla schopna přijímat něco jiného než mdlou, nafouklou a stokrát omílanou frázi a kdekterou malodušnou zaostalost a omšelou konvenci, sotva by bylo možno klidně přihlížet, aby tvůrce tak svrchovaný, český a národní a zároveň vůdčí činitel našeho výtvarnického života a jeho nejpronikavějšího předvoje chyběl v galerii umělců, jimž národ, dovolávající se v každé příležitosti své pokrokovosti, udělil čestný titul národního umělce. Je ostudné a pro české poměry typické, že se tak dosud nestalo. Smutným zjevem je i to, že veřejnost musela být na tuto slepotu a netaktnost veřejně upozorněna (V. Nikodémem v úvodu své studie o Fillově poválečné grafice). Bylo to nutné patrně proto, aby se znovu co nejvýrazněji dokázalo, že velikost,duševní hrdinství a pevná páteř u nás nikdy nedosáhnou domovského práva a že dílo Fillova formátu se příkře nesrovnává s měřítky, jimiž se u nás obvykle měří velké osobní ctnosti. Ne snad proto, že do nich nedorůstá, nýbrž právě naopak - že je nepříjemně převyšuje.