Surrealismus s výhradami

typ dokumentu: podřazený dokument
nadřazený dokument: Národní osvobození
rok vydání: 1947
strana: 4-4
jazyk: český

poznámka:
V programovém prohlášení, uveřejněném ve Sborníku Skupiny Ra, podepsané básníky Lorencem a Kunderou a výtvarníky Istlerem, Korečkem, Lacinou, Reichmannem, Tikalem a Zykmundem, se dovídáme, že skupina vyšla ze surrealismu a jako taková se připojuje k mezinárodním avantgardám, přijímá za svůj světový názor dialektického materialismu a odmítá veškeré likvidátorské tendence jak v theorii (Chalupecký), tak i v praxi (Skupina 1942).
Ze surrealismu přijímá skupina, jak praví prohlášení s výhradami, pouze některé objevy a methody, odmítá však jeho historické pojetí (surrealismus jako čistý psychický automatismus). Na místo toho zdůrazňuje spontaneitu a zároveň (!) tvárné a komposiční úsilí. Proti heslu socialistického realismu a tendencím snižování úrovně práce v zájmu její "srozumitelnosti" a jejího zlidovění staví požadavek umělecké svobody a prohlašují celkem správně, že nemohou uznat nějaké speciální umění určené pro lid. Poslední výhrady se týkají pražské skupiny Teige, Toyen, Heisler a literární skupiny slovenských surrealistů, které je vytýkána přílišná regionálnost. V závěru konstatuje manifest toto: "Otázka, zda jsme či nejsme surrealisté, zůstala nevyřešena ... a je nám lhostejné, je-li naše činnost vignetována jako surrealismus či jinak. Domníváme se, že vývoj avantgardního umění směřuje do údobí, jež je možno zhruba nazvat syntethickým a konstruktivním."
Tato slova vyjadřují celý obraz výstavy. Klasickou formu surrealismu, budovanou na snových asociacích, podaných konkretní formou, vlastní způsobům diletantských obrazů, si udržuje vlastně už jen několik prací Tikalových a zajímavé fotografie V. Reichmanna (karikaturisty Jappyho z Trnu a předválečné Tvorby). Do kategorie nejstarší etapy surrealismu (pendanty frotáží) patří neurčité fotografie (tr.zv. fokálky) M. Korečka. Únikem z této slepé uličky se dostávají nejrůznějšími cestami jak Tikal, tak ostatní k chtěné, konstruktivní malbě, abstrahující více méně od předmětné skutečnosti. Vliv Picassa a jeho školy dominuje nad celým tímto úsilím, především u suchého Václava Zykmunda, na nějž působí i vlivy Dominquezovy. Z obdobných pramenů vychází i chudokrevná produkce Lacinova. Na druhé straně směřují grafik Reichmann a malíři Tikal a Istler k samoúčelným abstrakcím, unikajícím kontrole a postrádajícím (to se týká především Istlera) živého smyslu. Všichni tři se tím ocitají silně na scestí, popírajíce to, co prohlašují ve svém manifestu, a to jak spontánnost a lyriku, tak i výtvarnost. To platí s určitými výhradami v podstatě i o ostatních členech skupiny. Přestože projevují vesměs dobré snahy, což je bezesporné, přece jen dosažené výsledky se neztotožňují s požadavky, jež si slavnostně vytyčili.
Kladem tu zůstává skutečnost, že si skupina začíná uvědomovat bezvýchodnost situace, v níž se surrealismus ocitl přílišným únikem ze světa konkrétních představ do sféry, vymykající se výtvarnému zpracování, a že se snaží najít, i když se to jeví zatím jen v náznacích a spíše v theorii než v praxi, východisko v užším kontaktu s živou skutečností.
fd

objednat do studovny

Dokument byl vložen do košíku

Do košíku

Pokračovat v prohlížení