Táta

typ dokumentu: podřazený dokument
nadřazený dokument: Kolínské noviny
rok vydání: 1994
ročník: 4
číslo: 11
počet stran: 1
strana: 4
jazyk: český

poznámka:
-
Celý náš dům - dvůr, dílnička, dílna a stodola - byl zarovnaný. Bylo tam všechno, na co si člověk vzpomenul.
Betonové roury, žulová i mramorová dlažba, králíkářské pletivo, rolety ze zrušených obchodů, staré pneumatiky vyskládané do vysokých, několikametrových komínů, pekárenské díže na míšení těsta, chlebové lopaty, soukolí lisu, papšer, knihařská šibenice, kufr nevydělaných kozích kůží, tři valníky pilin, náklaďáček vyrobený hned po válce z havarovaného Opla-Olympie, dva pohřebáky, fekální vůz, výsuvný žebřík, multikára, rozdělaná míchačka, cirkulárky, vrátek, výheň a kovářská vrtačka, trojnožka na zvedání motorů, kladkostroj, pístní kroužky, gramofon, cyklostyl, desítky elektrických motorů, prázdné plechové sudy, sud plný vyjetého oleje, duralové klouby z letadel, pumpy na vodu, provazy, lana, řetězy, hevery, odřezané sloupy veřejného osvětlení, plechová krabice karbidu, trezor, pytel ztvrdlých chlebových kůrek, nabíječka baterií, autogen, šlapací autíčko, tříkolky a koloběžky, staré hodiny, vzduchovka, psací stroj Underwood, šest párů kožených holinek, žebříky, štafle, traverzy a kolejnice, pražce, role knihařského plátna, tiskařské kasy s olověnými literami, sametové papíry, bedny vichrových spon, hromádky hliníkových napařovačů knedlíků, hřebíky s velkou hlavou - papíráky, monterajzny, holubníky, tašky, cihly a prejzy, včelí úly, kurníky pro slepice, pro kachny i pro kuřata, kvasné rourky, deflegmátory, demižony, prázdné lahve. Přátelé, kteří to u nás ke konci tátova života znali, si vzpomínají, že tam viděli i parní válec.
A k tomu navíc byl táta systematik. Do šuplíků a skříněk vyráběl nízké krabičky. Do každé se vešlo 5x5 zápalkových šoupátek. Do těch třídil šroubky, matičky, těsnění, podložky, čepičky, ventilky, hřebíčky, nýtky, pérka, závlačky, brusné kotoučky, pojistky, řezná kolečka. Na větší předměty používal hořčičné sklínky, ty ještě větší ukládal do sklenic od zavináčů, rovnal je vedle sebe do polic a poliček. Pracoval na tom denně a přitom nikdy ten systém nezvládl, nedotáhl až do konce. Začínal stále znovu, pokaždé sám sebe zklamával. Když zametal dvůr, dělal to od rohu. Skončil sice už po několika čtverečních metrech, ale ten vyklizený kousek byl bez nejmenšího smítka. Za pár dní slepice roznesly hromádku po dvoře, táta opět mohl uklízet, tentokrát z druhé strany. Byl posedlý představou absolutního řádu. Chtěl nedosažitelné. Tomu jsem ale tenkrát nemohl rozumět.
Jednou, bylo to v zimě, jsem seděl v dílně na zemi u rozpálených kamen. Vedle kamen stála vanička plná benzínu. Myly se tam součástky motorů. Do otevřených dvířek jsem dole vrazil rovný drát a chvíli počkal, až se konec rozžhaví. Potom jsem ho strčil do plechové vany. Dvakrát se nestalo nic. Potřetí drát zasyčel, potom to prsklo, chytla celá vajlina. Plameny šlehaly až do heraklitem potlučeného stropu. Špinavý benzín hořel, hladina kouře se tlačila do země. Okouzleně jsem se koukal do ohně, bylo v té hrůze něco krásného. Bál jsem se, že dostanu a současně jsem při tom pohledu na svůj strach zapomínal.
Táta se také dlouho díval do plamenů. Potom se ke mně obrátil. "Vidíš to, Jirko, tohleto, to dokáže jedině benzín', řekl a tím to bylo vyřízené. Počkali jsme, až oheň dohoří, nic dál se nestalo. A přitom jsem dostával, tak mi to tenkrát připadalo, za mnohem menší nepodstatnější věci. Táta to měl ale rozškatulkované jinak, rozdělené po svém. To s tím benzínem, to byla věc, která se mohla stát.
Já vím, že to nejde, umřel před dvaceti osmi, ale rád bych se dnes táty zeptal, co si o tom všem myslí. - Co se ještě stát může? A co by se v žádném případě stát nemělo?

objednat do studovny