...obrazy jsou cílem vlastní cesty...

typ dokumentu: podřazený dokument
nadřazený dokument: Jana Budíková
rok vydání: 2008
počet stran: 1
strana poznámka: nestránkováno
jazyk: český

poznámka:
-
… obrazy jsou cílem vlastní cesty, výsledkem mnohaletého vývoje. Vždy mají reálný základ, jsou v nich zachycené známé věci. Práce Jany Budíkové patří do stejné a početné rodiny jako pouliční demonstrace Vladimíra Budníka nebo froasáže Ladislava Nováka. Vladimír Boudník předvádí kolemjdoucím, čemu se podobají (čemu se mohou podobat) tvary na opadaných zdech. Jak málo stačí, aby náhodně vzniklá skvrna ožila, proměnila se v živý obraz. Básník Ladislav Novák vidí své fantaskní krajiny a postavy v prasklinách zmačkaných papírů.
Ještě blíže jsou malby Aléna Diviše. Na začátku druhé světové války byl Alén Diviš zavřený několik měsíců na samotce v pařížské věznici La Santé. Pokreslená a prorytá stěna plná vzkazů, výkřiků, přání a hrozeb se stala plátnem, na které se promítaly nejen malířovo poblouznění, ale i touhy, sny a děsy všech odsouzených. V Divišových pozdních – temně upečených kyticích se listy stromů a květy proměňují v oblíbené symboly pomíjivosti, v lebky vykukující neočekávaně všude.
Jana Budíková nehledá v náhodně vzniklých sestavách své nutkavé představy, prostory možných významů si sama konstruuje. Podoby zjednodušené na znaky a symboly neustále zpochybňuje, skrývá pod novými přemalbami. Takto sestrojený obraz přestává být realistickým zobrazením, je dynamickou strukturou. Tvary, plochy a křivky se v něm samovolně prolínají, spojují a opět rozdělují, téměř žijí. Jednoduchá stylizace stejnorodých prvků a vhodně zvolená barevnost navozují zcela konkrétní představy, z plochy plátna či sololitu se náhle začnou vynořovat obličeje, králíci, ptáci a plazi, démoni nebo andělé. Spatřené podoby jsou skutečné i virtuální napůl malířkou záměrně vytvořené, z poloviny vyvolané až v mysli diváka. Nikdy si nemůžeme být jisti, že to, co vidíme, byl ještě malířčin záměr, a nebo už naše probuzená fantazie. Jasné už není skoro nic, ani dole, ani nahoře, uvnitř nebo vně, všechno je najednou. Jana Budíková toho hodně skrývá, a mnoho odhaluje.
V místech spojů a překřížení lze z jedné vrstvy kresby či malby přestoupit do jiné významové roviny, měnit směr, vytvářet si tak osobní spojení, postupně zhmotňovat své vlastní představy. V bohaté sítině je totiž, stejně jako v kresbě větví a větviček, potencionálně přítomné cokoli. Obrazy a kresby Jany Budíkové jsou přátelsky pootevřené, plné všemožných významů. Stačí rozpoznat jeden, další se začnou samy vynořovat.
Jiří Hůla, Jedno v druhém, katalog výstavy
GÚ AV ČR a Galerie H / 2003

...obrazy jsou cílem vlastní cesty...

...obrazy jsou cílem vlastní cesty...