Georg Bachmann

* 1613, Frymburk (Český Krumlov), Česká republika (Czech Republic)
11. 9. 1652, Vídeň (Wien), Rakousko (Austria)
malíř

 

národnost: německá
pohlaví: muž

heslo:
Zprávy o životě našeho (rozuměj šumavského - pozn. překl.) krajana Georga Bachmanna (psal se i Pachmann či Bachman) jsou velmi sporé. Narodil se ve Frymburku (Friedberg) nad řekou Vltavou (Moldau) pravděpodobně někdy v roce 1600 (na webové adrese http://de.wikipedia.org/wiki/Frymburk_nad_Vltavou nacházíme ovšem rok narození 1613 - pozn. překl.). Kde se vyučil malířem, nedá se už zjistit. Známost s Joachimem Sandrartem z Frankfurtu nad Mohanem (viz Wikipedia - pozn. překl.), s řezenským malířem Eimertem (Georg Christoph Eimmart starší /takto psán na webu Sandrart.net žil v letech 1603-1658, už od roku 1622 působil v Řezně /Regensburg/ - pozn. překl.) a s norimberským Averem (Johann Paul Aver, psán i Hans Paul Auer, žák zmíněného Eimerta /Eimmarta/ a také benátského malíře Pietra Liberiho /1605-1687/, žil v letech 1636-1687 - pozn. překl.) se dá usuzovat na to, že přišel do Vídně přes Bavorsko. Joachim Sandrart vzpomíná ve svém díle "Teutsche Akademie der edlen Bau-. Bild- und Malerei-Künste" Bachmanna s velkou chválou a udává, že Bachmannovy obrazy byly vysoce ceněny a jeho pověst ohledně znamenitého provedení oltářních obrazů byla den ode dne lepší (v originále "von Tag zu Tag stieg" - pozn. překl.). Bachmann pracoval ve Vídni současně s Tobiasem Bockem, tvůrcem obrazu na hlavním oltáři svatoštěpánského dómu. Byl však činný v kostelech a klášterech také mimo Vídeň.
Jednou z nejvýznamnějších jeho prací, pravděpodobně i jeho poslední, je oltářní obraz ve vídeňském kostele U Skotů (Schottenkirche), představující papeže Řehoře (sv. Řehoř I. Veliký žil v letech 540-604 - pozn. překl.), jak píše osvícen Duchem svatým. Kolem něho jsou služební a modlící se andělé, několik z nich nese nad ním tiáru se svatozáří. Obraz má dobrou kompozici a jasně zářivý kolorit.
Další obraz se nachází v dominikánském kostele ve Vídni. Ukazuje sv. Tomáše Akvinského, jak zázračně uzdravuje jednu nemocnou ženu. Také tato malba je přehledná v uspořádání početných postav, živá ve výrazu a působící obzvláštní harmonií.
Jiným výtvorem Bachmannovým je obraz na hlavním oltáři kostela sv. Štěpána v dolnorakouském městě Eggenburg. Znázorňuje skutečně dramatickou formou mučednickou smrt světce a kostrelníhopatrona a pochází z roku 1642.
Připomenout stojí za to i malbu na oltáři sv. Leopolda ve starém klášterním kostele v Melku z roku 1650, jehož námětem je "Přijetí benediktinů v Melku"; na oltáři zimní sakristie téhož kláštera se nachází obraz "Přenesení sv. Kolomana do Melku" a v předsíni kapituly je tu pak velká malba "Svatí ve slávě".
Také katedrální chrám v Českých Budějovicích (Budweis), který byl zbudován v roce 1649 do dnešní své podoby, vlastní v hlavním oltářním obraze vzácnou práci Georga Bachmanna. Byla objednána na zvláštní podnět a přímluvu knížete Johanna Antona von Eggenberg, majitele českokrumlovského panství, a představuje patrona kostela sv. Mikuláše (jak probouzí k životu tři mrtvé chlapce - pozn. překl.).
Nemalé uznání si Bachmann vydobyl jako portrétista. Tak namaloval podobiznu norimberského senátora Georga Philippa Harsdörffera (žijícího v letech 1607-1658, také barokního básníka a zakladatele básnického sdružení pod jménem tzv. Pegnitzkého či korunovaného květinového řádu, viz Wikipedia a také text Matthiase Kaliny von Jäthenstein o Sigmundu von Birken na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.) a vídeňského zlatotepce Christopha Rittera (jde o omyl, poněvadž podle webu Deutsche Biographie působil i skonal rovněž v Norimberku jako Harsdörffer - pozn. překl.). Mědirytec E. Widemann vytvořil podle Bachmannova obrazu "Cimon kojen svou dcerou" a také podle zmíněného portrétu zlatotepce Rittera grafické listy.
Bachmann zemřel ve Vídni dne 10. září roku 1652.
Jeho náhrobek byl v roce 1852, tedy právě po dvou stech letech od malířova skonu, objeven ve zrušené kapli Nejsvětější Trojice uvnitř domovních prostor tzv. Lazenhofu (jméno nese po vídeňské rodině Laziů, z níž vynikl lékař Wolfgang Lazius /1514-1565/ - pozn. překl.) ve vídeňské Judengasse blízko náměstí Judenplatz.
Pískovcová deska nese nápis:
HIE LIGT BEGRABEN DER EDL UND KUNSTREICH HER GEORGUS BACHMAN BURGER UND KUNST MAHLER IN WIEN MIT DREI KINDER SARRB DEN 10. SEPTEMBER ANO 1652 DEREN UND ALLEN CHRISTGLAUBIGEN SELE GOT GNEDIG SEIN WELLE AMEN.
(tj. Zde leží pochován ušlechtilý a uměním oplývající Georg Bachman měšťan a umělecký malíř ve Vídni se třemi dětmi zemřel dne 10. září roku 1652 jeho a všech křesťanských věřících duši Bůh milostiv kéž chce být amen. - pozn. překl.)
Na jedné boční straně kamene je dosti nahrubo vytesán génius malířství se štětcem a paletou, na druhé génius smrti. Zadní strana nese v barokním orámování oválný znak, rozdělený šikmo doprava. V horním poli se nachází lev, držící ve spárech mlýnský kámen, ve spodním potok, mimoto číslovky 16-53 a nad nimi G.B.B.V.M.I.W (Georg Bachman Bürger und Maler in Wien). Zcela dole, na části kamene, zapuštěného už do země, jsou vytesány dvě umrlčí lebky, z toho jedna už v rozkladu.
FERDINAND MAURER, Waldheimat, 1927, s. 193-194
P.S. Jde o překlad článku, který vyšel roku 1927 ve vánočním čísle českobudějovického měsíčníku už po autorově smrti v říjnu téhož roku.
kohoutikriz.org, 12.7.2016

poznámka:
malíř kostelních obrazů a podobizen