národnost: česká
pohlaví: muž

NK AUT: jk01031433

poznámka:
odakazová forma
Z. A. Pálka - pseudonym (režie divadelního souboru Zápalka Olomouc)

Jiří Flíček

Narodil se v rodině začínajícího řezníka Václava Flíčka. Roku 1935 se rodina přestěhovala do Moravských Budějovic, kde si Václav Flíček pronajal dům s obchode, poblíž dnešního autobusového nádraží. Jiří zde začal po obecné škole studovat na reálném gymnáziu, kde v roce 1952 maturoval. Byl přijat na pražskou DAMU, ale již roku 1957 byl redaktorem Divadelních novin a rok před ukončením studia nastoupil jako dramaturg v oblastním divadle v Trutnově. Studia ukončil v roce 1959, již jako dramaturg Horáckého divadla v Jihlavě. Zde dramatizoval např. „Babičku“ Boženy Němcové, „Broučky“ Jana Karafiáta nebo „Nad lásku silnější“ od Borise Lavreněva. Pro jihlavské divadlo také uspořádal almanach k 20. výročí jeho vzniku, v němž se projevil jako výsostný básník.
Roku 1960 vyhrál konkurz do divadla Oldřicha Stibora v Olomouci. Na Univerzitě F. Palackého se věnoval začínajícím divadelním teoretikům a hercům. Byl i spoluzakladatelem studentských scén Zkumavka a Zelená husa.
Oženil se s Irenou rozenou Šípkovou a jejich dcera Simona (provd. Šimková) se později stala mimořádnou výtvarnicí. Ve vyniknutí jí však brání přílišná skromnost. Po několika letech přešel do satirického divadla Večerní Brno. Zde působil do roku 1966 a v tomto roce přešel do pražského divadla S. K. Neumanna (SKN - dnes divadlo Pod Palmovkou). Zároveň hostoval v bývalém Realistickém divadle na Smíchově. V této době upravil pro divadlo hru Lászla Gyúrka „Elektro má lásko“, od J. de la Forteria „Výslech po italsku“, od G. Chevaliera „Zvonokosy“ a Poláčkovy „Muže v offsidu“.
Působil také jako divadelní kritik a psal i básně a drobné prózy. V roce 1970 dostal z nejasných důvodů výpověď z divadla SKN. Stal se svobodným umělcem, což v té době a s jeho politickým profilem nebylo nic snadného. Třebaže byl tzv. registrovaný Svazem českých dramatických umělců, sháněl práci nesnadno a nemohl uživit rodinu. Proto nastoupil jako číšník v libeňské restauraci, později pracoval jako noční hlídač. Příležitostně pracoval jako statistu ve filmových atelierech na Barrandově, spolupracuje i s českým rozhlasem na pravidelných pořadech s Ljubou Skořepovou a Jiřím Štuchalem. Než došlo k jejich zákazu, připravoval jako textař s hudebním skladatelem J. Jakoubkem kabaretní představení pro malé pražské scény.
Posmrtně vyšly díky přátelům dvě básnické sbírky: roku 1995 bibliofilie „Olomouc krásná, Olomouc něžná“ a roku 2003 v nakladatelství AMU sbírka „Otevři hospodo, po životě žíním“ s ilustracemi dcery Simony.
Literatura:
Machala L.: Průvodce po nových jménech české poezie a prózy 1990–1995. Olomouc 1996
Zejda R.: Vlastivědný sborník Moravskobudějovicka číslo II., Moravské Budějovice 2008
Radovan Zejda, 2015/02

Jiří Flíček

foto - Radovan Zejda

Jiří Flíček

podřazený dokument
	rok vydání	název (podnázev), vydavatel, obec
	1964	My do tebe slovem aneb: ne-žeň aforismů J. Hůly a Z. A. Pálky, FLP Revue
soukromý tisk
	rok vydání	název (podnázev), vydavatel, obec
	1971	Malá galerie Václava Brtny, František Dvořák, Praha

Jiří Flíček