Šimon Partlic ze Špicberka

* 1588, Třešť (Jihlava), Česká republika (Czech Republic)
1650,
lékař, matematik, astronom, filozof, pedagog

 

pohlaví: muž

heslo:
Šimon Partlic se narodil v Třešti roku 1588. Jeho rodiče byli nevolníci Jana Vencelíka z Vrchovišť, Žirovnice a z Třeště. Partlicův otec se zabýval lidovým lékařstvím a od něj také zdědil Šimon zálibu v medicině. V roce 1607 začal v 17 letech studovat na gymnáziu ve Zhořelci v Horní Lužnici, kde pobyl dva roky. Studoval za rektorů Martina Mylia Zhořeleckého a doktora Kašpara Dornavia. Kolem roku 1610 se odebral na Vysoké učení Pražské, kde na artistické fakultě studoval hvězdářství. V roce 1612 dosáhl jako první mezi třinácti kandidáty hodnosti bakalářské. Jak bylo tehdy zvykem, byl poslán na funkci správce do školy v Klatovech, kde napsal svou první knížku "Adamus Judicatus" (Adam souzený), vydanou v Praze roku 1613.
Partlic chtěl dosáhnout nejen vyššího vzdělání, ale i povýšení na mistra svobodných umění. V tom mu však bránilo nevolnictví. Obrátil se proto k rektorovi Vysokého učení Pražského hraběti Juliu Šlikovi, který vymohl na Janu Václavu Vencelíkovi z Vrchovišť propuštění z poddanství. Po propuštění z nevolnictví byl Šimon Partlic povýšen dne 14. dubna 1614, za děkana Mikuláše Troila, na mistra "in artibus". Od roku 1615 byl rektorem městské školy v Pelhřimově a 16. října téhož roku přešel na školu u sv. Jindřicha na Novém Městě pražském.
V Praze pokračoval ve vědecké činnosti disputací o problémech antropologických „Theses de antropologia", Věda o člověku, která vychází před Vánocemi 1615.
Bez vlastního jmění a bez výhledu, aby se stal profesorem Vysokého učení pražského, převzal po smrti Fridricha Colony z Felsu, na požádání vdovy Anny Barbary, výchovu jeho synů. převzetí výchovy v této rodině potvrzuje, že byl rozhodným přívržencem protestantských stavů. Po krátkém pobytu v Neydku se odebral v letech 1615a ž 1616 se svými svěřenci do Německa. Zde byl mistr Partlic zčásti na cestách, převážně se však zdržoval ve Wittenbergu, středisku německé reformace, kde navštěvoval univerzitu.
Od 24. dubna 1619 přijal správcovství školy v Hradci Králové, kde působil současně jako lékař do března 1620. V Hradci Králové vydal tři spisy „Iudicium atronomicum" aneb „Soud hvězdářský", dále „Naříkání Krista Pána" a „Flagellum Dei" to gest „Bič aneb metla Boží". Pravděpodobně v této době již byl povýšen za počestnost a vytrvalost v protestantismu do vladického stavu, zejména na přímluvu hraběte J. Ondřeje Šlika.
Po osudné bělohorské bitvě se vystěhoval s celou rodinou Colony z Felsu do Německa. Pelzel zaznamenává, že r. 1623 žil Partlic pod ochranou Jindřicha Jana vévody Šlesvického a byl vychovatelem a lékařem pěti synů „Zimního král" Fridricha Falckého.
Koncem r. 1620 se dal zapsat na basilejskou universitu a dosáhl tam v r. 1621 doktorátu lékařství. V letech 1622 - 1625 byl jako čestný doktor filosofie členem univerzity v Roztokách v Německu a 26. 11. 1625 byl jako pětatřicetiletý doktor medicíny přijat za člena akademie v holandském Leydenu.
Přijetím katolické víry si vykoupil možnost návratu do Čech. Později se vystěhoval do Anglie, kde se zdržovali mnozí z českých vystěhovalců a živili se spisováním a překládáním knih.
Není známo, kdy a kde zemřel, dle některých autorů to bylo asi v roce 1650.Skutečnost, že řada jeho kalendářů z pozdější doby byla vydána na Starém městě pražském (1640, 1641) a poslední Kalendář nový s pranostikou z r. 1650 byl vydán ve svobodném královském městě Trenčíně, svědčí pro jeho pobyt v našich zemích, takže zde pravděpodobně i zemřel.
zdroj - www.trest.cz

poznámka:
Odkaz. forma
ze Špicberka, Šimon Partlic, 1588-1640
Partlic, Šimon, 1588-1640