pohlaví: muž

NK AUT: mzk2002139809

poznámka:
průkopník ekologické výchovy v České republice
zakladatel Stanice mladých ochránců přírody v Prachaticích a Centra ekologické výchovy Dřípatka
zakladatel první školní přírodní rezervace

Aleš Záveský

Aleš Záveský patří mezi výjimečné osobnosti prachatického regionu, nejen jako pedagog a průkopník ekologické výchovy v Čechách, ale také jako charismatický člověk, který svou láskou k přírodě a širokou škálou vědomostí dokázal zapůsobit na několik generací svých žáků a následovníků a zapsat se do paměti veřejnosti města Prachatic a okolí.
Narodil se v Mošovcích na Slovensku, odkud se pozdě;ji s rodiči přestěhoval do středních Čech. Po studiích na gymnáziu v Rakovníku absolvoval Pedagogickou fakultu Karlovy univerzity v Praze, a poté působil jako ředitel školy v přírodě při ÚNV Hlavního města Prahy. Krajinou, ve které zakotvil a které věnoval i největší díl své práce, se ale nakonec stala Šumava a Pošumaví.
V roce 1958 se přestěhoval do Prachatic, kde nastoupil na Základní školu Vodňanská a vyučoval předměty své aprobace (biologie, zeměpis, chemie a pěstitelské práce) až do roku 1991. V 90. letech pak pracoval v roli odborného poradce pro ekologickou výchovu v nově vzniklém Centru ekologické výchovy Dřípatka. Za své učitelské praxe se vždy snažil o zvýšení efektivity výchovně vzdělávacího procesu, po třicet let pracoval jako okresní metodik přírodopisu a biologie na školách Prachatického okresu i Jihočeského kraje a podařilo se mu vytvořit nejmodernější učebnu přírodopisu v regionu. Část svého působení na žáky přesunul přímo do přírody - nejdokonalejší učebny.
Rozvíjel zájmovou činnost dětí základní školy (praktická cvičení z přírodopisu, řízení a vedení hlídek ochrany přírody), později založil oddíl Mladých ochránců přírody. Aleš Záveský coby pedagog i iniciátor a vedoucí zájmových kroužků dětí obdržel řadu ocenění okresní i celostátní úrovně, mimo jiné také titul "Vzorný učitel".
Mezi úspěchy Aleše Záveského v oblasti pedagogiky patří také vybudování Školní přírodní rezervace Pod Vyhlídkou, tehdy prvního zařízení tohoto typu v Evropě, a zřízení Stanice Mladých ochránců přírody, kterou jako metodické centrum pro výchovu k ochraně přírody a životního prostředí vedl po celou dobu svého působení. Navíc je Záveský autorem i spoluautorem mnoha příspěvků s ekologickou tématikou pro regionální i celostátní tisk, filmů a pořadů pro Československou televizi i rozhlas. Z jeho činnosti vznikla i řada metodických materiálů, manipulačních záložek s přírodovědnou a výchovnou tématikou a podílel se na vzniku průvodců po naučných stezkách okresu. Veškerý svůj volný čas věnoval práci s dětmi a jeho činnost v oblasti ekologické výchovy byla s veřejným uznáním prezentována i na mezinárodních seminářích a kongresech, takže kromě svých žáků mohl inspirovat i účastníky těchto akcí, a díky nim se jeho pojetí environmentalistiky šířilo dále.
Kromě pedagogiky a ekologické teorie si našel čas i na praktickou ochranu přírody, např. od počátku 60. let působil jako zpravodaj okresního aktivu Státní ochrany přírody v Prachaticích. Podílel se na organizaci tehdy vyhlašovaných maloplošných Chráněných území v Chráněné krajinné oblasti Šumava, což obnášelo i vlastní pracovní nasazení při značení hranic CHKO apod. Pracoval jako aktivní dobrovolný strážce a pomáhal při zřizování dalších maloplošných Chráněných území a péči o ně, i při budování naučných stezek a tras (od podání návrhu na zřízení, přes zpracování tištěných průvodců až po pomoc při realizaci projektu).
Množství aktivit Aleše Záveského a jeho záběr byly neuvěřitelné. Vedle už zmíněného stihl organizovat také prázdninové pracovní týdny, zaměřené na péči o chráněná území, expedice do Chráněných území celé republiky, "letní školy ochrany přírody", a navíc jako jeden z prvních zakládal geofondové plochy rostlin a přispěl tedy k záchraně mnoha vzácných a chráněných druhů. Byl také zakládajícím členem Rady ekologické výchovy a nadace EVA.
Ke konci svého života, po odchodu do důchodu, zůstal pracovat v Centru ekologické výchovy Dřípatka v Prachaticích (které se vyvinulo ze Stanice mladých ochránců přírody) spolu se svým nejbližším spolupracovníkem Bohuslavem Naušem. Další z jeho spolupracovníků a bývalá žákyně Helena Klimešová se po Záveském stala a dodnes je ředitelkou Centra. Dlouholetá činnost Aleše Záveského v ochraně přírody, environmentální výchově a jeho práce s dětmi se zde v Centru ekologické výchovy završila. Zemřel na Štědrý den v roce 1995.
Za Sdružení Dřipatka Prachatice (www.ngodripatka.cz) zpracovaly K. Fiedlerová a L. Kovačiková z podkladů H. Klimešové, B. Nauše a K. Fiedlerové.