Jan Hýsek
* 29. 6. 1959, Praha, Česká republika (Czech Republic)
překladatel, hudebník, novinář, básník, spisovatel, lékař, fotograf, typograf, nakladatel
národnost: česká
pohlaví: muž
web: lege.cz
NK AUT: jn20010601016
VIAF: 49482575
poznámka:
Viz též (pseud.)
Mr.Miš, 1959-
Crasst, Harry, 1959-
Formišský, Jaromír, 1959-
Hromnišský, Stradomír, 1959-
Kromiš, Miroslav, 1959-
Maniš, Martin, 1959-
Šimeček, Roman, 1959-
Cucflajšová, Aloe, 1959-
MUDr., lékař, majitel vydavatelství Lege artis, spisovatel a básník, publicista a novinář (počítačová a zdravotnická problematika), překladatel, fotograf, výtvarník, typograf, hudebník.
Časopisecky publikoval pod pseudonymy Jaromír Formišenský a Roman Šimeček, počítačovou publicistiku pod pseudonymem Martin Maniš, pod pseudonymem knihu Strach nad Albrechtovem, Pod pseudonymem Miroslav Kromiš knihu Cesta z Gagry, pod pseudonymem Stradomír Hromnišský knihy Prokletý mráz, Pět básní z pozůstalosti a Písně pro prasnici.
Jan Hýsek
Abych konečně definitivně ucpal zlolajnou tlamu všem obšourníkům, vyčítajícím mi z nedostatku lepších argumentů mou "anonymitu" a "skrývání se za pseudonymy", zveřejňuji zde úplné znění hesla, vypracovaného kdysi na žádost pořadatele jakéhosi slovníku obskurních spisovatelů českých a zde občas aktualizovaného, takže tento text mohou použít (a libovolně seškrtat) i editoři dalších podobných publikací - lepšího se jim ode mne stejně nedostane.
Majitel vydavatelství Lege artis; lékař, spisovatel, básník, publicista, novinář, překladatel, fotograf, výtvarník, hudebník, typograf, počítačový a reklamní konzultant, nakladatel, produkční, redaktor, skladník, pomocný dělník v pivovaru, přidavač na stavbě, knihkupec, antikvář aj. (pro přehlednost jmenovány pouze činnosti, jimiž si někdy vydělal nějaké peníze).
Studia: 1979 neakademické gymnázium Praha 5 – Radotín; 1985 Fakulta všeobecného lékařství UK v Praze.
Pracoval jako internista v Kutné Hoře, pomocný obvodní lékař vojenského újezdu Město Libavá (ZVS) a dermatovenerolog na Kladně. Od roku 1988 redaktor, v r. 1990 zástupce šéfredaktora Zdravotnických novin. V roce 1991 řídil na částečný úvazek Bulletin Ministerstva zdravotnictví ČR a současně vyprojektoval a založil týdeník zdravotníků Statim! (vycházel bez jeho účasti v letech cca 92–94). Od r. 1992 plně na "volné noze". Majitel a jediný zaměstnanec vydavatelství Lege artis (bibliografický soupis zde); zbytek času věnuje vlastní tvorbě a publikační činnosti pod různými pseudonymy (většinou skrývačkami původního "Mistr Miš"), v letech 1992–1997 především v oblasti počítačové publicistiky (jako Martin Maniš).
Píše od dětských let, poprvé "vážněji" publikoval v Literárním měsíčníku (1983) povídku, kterou do časopisu poslal někdy okolo roku 1977. Na dvou tiskových stranách redakce provedla 69 textových úprav a zcela změnila závěr i smysl dílka. Od té doby své výtvory oficiálním nakladatelstvím raději ani nenabízel a publikoval výhradně v samizdatu. V roce 1978 založil s přáteli Mišmašistickou organizaci, jejíž konspirace byla tak dokonalá, že se o ní nedozvěděla nejen Státní bezpečnost, ale prakticky ani nikdo jiný (rozpuštěna v roce 1982, bibliografii viz zde). V letech 1983-1987 pracoval na teoretické studii o literárním braku (nedokončeno, části publikovány časopisecky). Po roce 1990 vydával (většinou v kooperaci s jinými nakladatelstvími, především s Pražskou imaginací) kromě prací jiných autorů (mj. kupříkladu reprinty bibliofilií Josefa Váchala, dříve netištěné texty Ladislava Klímy či MUDr. Jana Lukeše – Cara Ostena apod.) i svá vlastní díla.
Knihy si zásadně sází sám, a sám provádí i definitivní redakci. Jeho posedlost pseudonymy je snad odrazem traumatické zkušenosti z Literárního měsíčníku, kdy našel své jméno nad úplně cizím textem, což se nyní snaží kompenzovat tím, že píše cizí jména nad vlastní texty; v jednom ze svých článků však tvrdí, že pseudonymů používá prostě proto, že mu to připadá legrační. U své původní zásady vydávat každou knihu pod jiným jménem vydržel jen do roku 2001, kdy se zapomněl a narychlo připravil příležitostný tisk k padesátinám Václava Kadlece pod už jednou použitým pseudonymem Stradomír Hromnišský, takže to o rok později dovršil do náležité třetice, aby to vypadalo jako tvůrčí záměr.
V roce 2014 poprvé vydal knihu pod vlastním jménem, což má v úmyslu zopakovat. Chystá i obnovení Mišmašistické organizace a návrat ke kořenům Mistra Miše.
Někdy bývá jako jeho pseudonym chybně uváděna i Aloe Cucflajšová, což byla fiktivní autorka dílka Jsem mladá moderní dívka, které Hýsek sice sestavil a vydal, ale jeho autorský podíl na něm je naprosto nulový - šlo o autentické deníky, dopisy a slohové práce ani deseti různých těsně postpubescentních dívek.
Knižní publikace (mimo samizdat):
Archeologie – "soubor archetypálních textů z let 1966 – 1988" (experimenty a básně v próze; 1991, Pražská imaginace a Lege artis, Psychopatologické sešity sv. 1, s. 32, celek bez uvedení autora, jednotlivé části pod různými pseudonymy; redakce Miroslav Kromiš);
Miroslav Kromiš – Cesty z Gagry – "šest etud ze světů příštích" (SF povídky; 1991, Pražská imaginace a Lege artis, Psychopatologické sešity sv. 6, s. 32);
Harry Crasst – Strach nad Albrechtovem (SF román; 1993, Pražská imaginace a Lege artis, edice Došky sv. 1, s. 152; jako "překladatel ze sesutštiny" uveden Miroslav Kromiš);
Stradomír Hromnišský – Prokletý mráz (poezie a punkové texty, 1994, Pražská imaginace, s. 52; část nákladu s přílohou stejnojmenné audiokazety se staršími domácími nahrávkami příležitostného hudebního tělesa Clysma 20 litrů).
Stradomír Hromnišský – Pět básní z pozůstalosti (2001, Lege artis, mimo edice. s. 12).
Stradomír Hromnišský – Písně pro prasnici (2002, Lege artis, Nová bibliofilie sv. 2, s. 26).
Jan Hýsek - Stopy ducha. Bibliografie neautorských tiskovin s ilustracemi Josefa Váchala vydaných česky za jeho života. (2014, Lege artis, s. 144)
Conte Oliver Groower - Případ obrněné babičky (2017, DATA KALU + book on demand, "přeložil" Miroslav Kromiš v zimě 1984–1985, s. 184)
Vše Praha.
Časopisecky:
Mimo jiné in: Dikobraz, Literární měsíčník, Tvar, Zdravotnické noviny, Respekt, Forum, Tvorba, Paternoster, Literární příloha RR, Computerworld, PC World, Softwarové noviny, Ikarie, Interkom, Živel. Revolver Revue atd. (po roce 1991 většinou pod pseudonymy: Miroslav Kromiš, Martin Maniš, Roman Šimeček, Jaromír Formišenský aj.)
hudební CD (vydáno v letech 2005-2008):
The Absolutelly Amazing Best Of The Wonderful Miraculous Mišmaš Studio (4CD 1973-1987)
Čtyři v punku a pes + Umaštěnci se bojej tmy (1980)
Radosti hnití (2CD 1980-1987)
Školníkův byt (1984)
Nostalgičník (1987)
Dlouhá kráva (1987)
lege.cz, 28.7.2018
