národnost: česká
pohlaví: muž

NK AUT: jk01120507

poznámka:
Pseudonym
Oborský, Bořivoj, 1852-1928
* NK chybně v Předměstí u Proseče

Josef Soukal

Jedním ze zapomínaných moravských autorů devatenáctého a počátku dvacátého století je národní buditel, spisovatel, učitel Josef Soukal (1. 11. 1852 Podměstí u Proseče – 5. 6. 1928 Tišnov). Borač byla jedním z několika jeho kantorských zastavení. Nejdelší, trvala 34 let, a také byla jeho nejplodnějším literárním obdobím. Do Borače u Tišnova přišel roku 1888, protože byl předtím 20. února téhož roku jmenován nadučitelem v Borači. Na důchod do Tišnova odchází v roce 1922. Tam se mu podařilo se mu získat stavební místo a pomocí stavebního družstva postavit domek. I v důchodovém věku se čile zúčastňoval tišnovského veřejného života.
Literární tvorba a publicistická činnost za boračského působení dosáhla rozmachu a kvality. Napsal zde mnohé své práce, vydal knížky pro děti i dospělé, metodické příručky pro učitele, psal do mnoha časopisů, náměty čerpal z nejbližšího prostředí a okolí, spolupracoval s mnoha tehdejšími edicemi – Česká knižnice, Moravská bibliotéka a další. V Borači psal verše, povídky, přispíval do kalendářů, ročenek, sborníků, čítanek, byl čilým překladatelem z němčiny, polštiny, srbochorvatštiny. Jeho příspěvky nacházíme také v krajanských časopisech. Z knižních děl tohoto období vyšly Z dávné minulosti, Proslovy a deklamace, Z luhů a lesů (pověsti), Z kroniky předků, V jařmu nepřátelském a další. Pro učitele vyšly knihy Výklady básní k Jursovým čítankám či Učivo ze zeměpisu hvězdářského pro školy obecné a další. Mnohé práce byly vydány v Moravské bibliotéce.
Josef Soukal vedl rozsáhlou korespondenci s mnoha osobnostmi tehdejšího kulturního českého života, což samo o sobě zasluhuje pozornost. V Borači ve škole měl ve třídě talentovaného budoucího spisovatele, rodáka z Podolí (dnes Borač), Josefa Uhra (1880-1908), o němž vydal v moravské bibliotéce Ze života Josefa Uhra. 15. března 1901 v Borači zemřela Josefu Soukalovi jeho první žena Růžena Pavalová, učitelka a rodačka z Kutné Hory. Byla také literárně činná. Psala povídky, přispívala do časopisů, podepisovala se vlastním jménem nebo používala pseudonym R. Potocká. Josef Soukal se oženil podruhé 15. dubna 1902 s učitelkou ručních prací Evou Hejtmánkovou.
Josef Soukal byl dobrým učitelem, kterému nebyla lhostejná sociální situace v rodinách žáků. V kronice čteme, že uspořádal s učitelským pomocníkem Fr. Jeřábkem slavnost vánočního stromku, a z výtěžku 53 zlatých a 15 krejcarů koupil chudým dětem oděvy, boty a školní potřeby. Obdobně se váže vzpomínka na výlet do Vafkovce na svátek Cyrila a Metoděje 5. června 1893, kde školní dětri vystoupily s programem na slavnosti, kterou fotografoval místní fotograf, a sbírka byla opět využita pro chudé děti. V roce 1893 se boračská škola prezentovala na národopisné slavnosti V Tišnově a Josef Soukal při té příležitosti vystavil celkem 18 svých vydaných knih. Josef Soukal o tom ve školní kronice píše:
„Osmého srpna 1893 žáci boračské školy předvedli obecenstvu Královničky (národopisný tanec zdejšího kraje), výbor výstavy uctil všecky děti naší školy pivem a dal je doprovodit svou hudbou ze školy až k hostinci, kde na ně čekaly povozy…“
Mnoho dalších vzpomínek a drobných příběhů se váže k boračskému pobytu Josefa Soukala, o jehož díle mimo jiné hezky psal Karel Fic (Naše Tišnovsko, listopad 1972, s. 130-1) v příspěvku Spisovatel a buditel.
Život Josefa Soukala byl vrchovatě naplněn pedagogickou, literární a publicistickou prací. Významnou úlohu na této cestě sehrál boračský pobyt.
Josef Pavlík, borac.cz, 15.7.2017

Josef Soukal

Josef Soukal

Josef Soukal

antologie/sborník
	rok vydání	název (podnázev), vydavatel, obec
	2000	Zapadlo slunce za dnem, který nebyl (Zapomenutí, opomíjení a opovrhovaní; Z jiné historie české literatury (léta 1850 - 1940)), Nakladatelství Petrov, Brno (Brno-město)